Texty: Olomouc, LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 104-106.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 104-106.
DIVADLO FKUFRU
(Olomouc)
Soubor je dokladem prolínání prvků netradičnosti mezi základním uměleckým školstvím a amatérskou sférou a svědčí mimo jiné o inspirativním zázemí olomoucké Lidové školy umění (LŠU) Žerotín, která se svou systematickou a metodicky promyšlenou péčí stala „líhní“ mladých divadelníků v regionu. Divadlo založili v roce 1986 převážně absolventi loutkářského oddělení literárně dramatického oboru LŠU Žerotín, vedeného Miladou Mašatovou. Soubor tvořilo zpočátku šest členů: Zora Dostálová, Martin Lokaj, Luděk Dvořáček, Ivana Němečková, Karel Malý, vůdčí osobností byl Pavel Němeček, autor a režisér většiny inscenací, postupně zde působili i Radka Dluhošová, Vlasta Krausová, Alena Palarčíková, Vít John a Vladimír Janek.
Jde o výrazně autorské divadlo, založené na hravosti, improvizaci, mnohovýznamovosti rekvizit a hře s výtvarnými materiály. Dramaturgická koncepce byla založena na autorské úpravě méně známých textů (malých forem), inscenační postupy zdůrazňovaly fantazii, aktivní spoluúčast diváků a metaforické herectví. Syntetické pojetí divadelnosti se odráželo v propojení postupů loutkového divadla, divadla předmětů, improvizované činohry a divadla poezie s důrazem na rytmus, pohyb, muzikálnost. V širším smyslu zastupuje soubor typ netradičního divadla určeného jak dětem, tak dospělým, v kontextu netradičních amatérských divadel patří ke špičkovým souborům osmdesátých a devadesátých let.
Divadlo Fkufru na sebe upozornilo inscenací Kouzelník a květinářka (1986), s níž po úspěchu na krajské soutěži v Opavě postoupilo na 36. ročník Loutkářské Chrudimi (1987), v roce 1989 se s ní zúčastnilo Mezinárodního loutkového festivalu v německém Lingen. Po Kramářských písničkách (ilustrované písně nastudované výtvarníkem Vítem Johnem) přišla další úspěšná inscenace pod názvem Myšinec – což není nic jinýho než „Jak uvařit polívku ze špejle od klobásy“ (1988, uvedeno na přehlídkách v Opavě, v Ostravě-Porubě a na festivalu v Lingen). Upravené bajky Jamese Thurbera v režii Pavla Němečka uvedl soubor hned pod několika názvy – Bajky (1988), Jednorožec v zahradě (1989 – na přehlídce v Opavě získal Pavel Němeček čestné uznání za objevnou dramaturgii a soubor cenu za tvůrčí herecké zpracování), pod názvem Klepy (1989 v nesoutěžním programu 59. Jiráskova Hronova, ve stejném roce získala inscenace i jednu ze čtyř hlavních cen na Loutkářské Chrudimi).
K linii poetického divadla se přiřadila v roce 1991 inscenační podoba sedmi básní surrealistických tvůrců (pod názvem Nic jenom pro tebe získala ocenění na LCH 1991, ve stejném roce ji soubor uvedl na JH a na přehlídce Čechova Olomouc), s inscenací Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru? (na motivy knihy Richarda Brautigana V melounovém cukru) se soubor účastnil pražského festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem (1993).

Bibliografie:
Brixi, Jiří: Co se mi líbilo a nelíbilo. Amatérská scéna, 1991, č. 11, s. 18–19.
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla.Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 342.
Exnarová, Alena: Blýsknutí na časy? Československý loutkář, 1987, č. 11, s. 242–251.
Exnarová, Alena: Kouzelník a květinářka. Zpravodaj LCH, roč. 36, č. 2, 4. 7. 1987.
Hartman, Zdeněk: Ohlédnutí za devátou Opavou. Československý loutkář, 1989, č. 8, s. 182–183.
Němeček, Pavel a kol: Klepy. Československý loutkář, 1989, č. 11, s. 256–257.
Schejbal, Milan: Nic jenom pro tebe. Zpravodaj 61. JH, 1991, č. 4.
Stoklasa, Zdeněk: …ojedinělé znaky loutkovosti…(Opava 1987). Československý loutkář, 1987, č. 8, s. 178.
Vičarová, Anna: Hlavní cena do Olomouce. Stráž lidu, 27. 7. 1989, s. 4.
Vičarová, Anna: Proměny divadla. Stráž lidu, 4. 5. 1989, s. 4.