Texty: Mladá Boleslav, LD Jitřenka, DLS Kašpárek, JAK TO VŠECHNO ZAČALO

JAK TO VŠECHNO ZAČALO
In 10 let loutkářských souborů DDM Na výstavišti, Mladá Boleslav

I když je historie loutkářských souborů relativně mladá, její začátek musíme hledat v minulém století. A jak už to v historii chodí, svou roli zde zahrály i náhody. Za poměrně dlouhou dobu mého působení v Domě dětí a mládeže jsem měla to štěstí, že se mi splnilo docela dost, na první pohled nerealizovatelných, snů. K jejich naplnění vždy přispěli pracovití kolegové a příznivci, kteří těmto vizím více či méně věřili.
Sen o divadle ležel dlouho v šuplíku mojí fantazie a vykukoval ven v podobě dramatického kroužku, který jsem vedla v Klubu na Zámku. Výrazněji pak už v podobě lekcí dramatické výchovy, jež se staly stěžejním obsahem činnosti tehdy nově vzniklého oddělení dramatické výchovy. Loutkové Pohádky z kufru, které hrály moje kolegyně Libuše Šolcová, Hana Pelantová a Míla Langrová pro děti z mateřských škol, byly dalším nakročením k divadelnímu oboru. Ale bohužel zůstalo jen u nakročení.
Další události ovlivnila shoda náhod a okolností:
Na jaře v roce 1998 se na loutkové divadlo JITŘENKA se sídlem v Brně snesla pohroma. Rozhodnutím tehdejšího Magistrátu města Brna bylo divadélko zrušeno. Loutky osiřely a tehdejší ředitelka divadla paní Pavla Foralová spolu se svým otcem panem Františkem Pískem pro loutky hledali nové působiště. Zejména pan František Písek, zakladatel a významný režisér divadla Jitřenka, si přál, aby se loutky dostaly opět k divákům. Některé inscenace našly útočiště v chrudimském Muzeu loutek a zbývající fundus čekal na svůj ortel, který v podobných situacích nebývá bohužel příliš příznivý.

Tehdy se obrátil pan Písek na svého dlouholetého kolegu Jaroslava Vidlaře s žádostí, aby našel pro tento fundus uplatnění. Onen kolega nedlouho před těmito událostmi našel odvahu vstoupit ve svazek manželský a za životní partnerku si vybral právě mne a stal se tak zároveň i občanem Mladé Boleslavi.

A shodou okolností se v DDM nacházel sál a jeviště, našly se i skromné skladové prostory, a tak se v parném létě stěhovala do Mladé Boleslavi první část výbavy. Ta hromada věcí se nevešla ani na kamion s přívěsem a zcela zaplnila velký sál Domu dětí doslova až ke stropu. Prázdniny byly tedy ve znamení přebírání, třídění a likvidování všeho nepotřebného. Loutky a rekvizity vzorně uloženy zůstaly v depozitáři a čekaly na svou chvíli.
Ta závisela na tom, zda se najde pokračovatel jejich života. V létě 1999 jsme dokončili stěhování zbývajícího uměleckého i provozního materiálu z Brna. Je pravda, že jsme zaslechli mnoho pochybovačných názorů na to, k čemu bude to „harampádí“ sloužit.
Kromě toho, že přivezeným nábytkem se vybavil KDM v Benátkách nad Jizerou, zdál se zbývající materiál momentálně přebytečný a představy ředitelky DDM o klasickém loutkovém divadle připadaly většině spolupracovníků jako neuskutečnitelné sny. Snad pro některé akce s dětmi by se mohly loutky použít jako dekorace.

Ale shodou okolností v Domě dětí v té době začínal pracovat divadelní kroužek vedený paní Vlastou Šléglovou. Působil v Bakově nad Jizerou, odkud také děti pocházely, a byl zaměřený na činoherní dramatickou tvořivost – ale troška naděje, že by je mohly loutky zaujmout, zde byla. Později uvidíme, jak důležitou roli tato skupina dětí sehrála.

A další náhoda:
Někdejší členka brněnského souboru JITŘENKA Martina Večeřová se provdala do Mladé Boleslavi a přišla na konkurz žadatelů o pracovní místo právě do DDM. Ucházela se o místo chovatelky na oddělení přírodovědy a to také získala. Při konkurzním pohovoru však vyšly najevo i její umělecké ambice. Na tuto informaci jsem byla nesmírně vnímavá a bylo mi hned jasné, kde jejích zkušeností využít. Myslím, že i pro ni bylo milým překvapením, když v novém působišti našla výpravu z inscenací, ve kterých sama hrála. A tak „žačka“ loutkářského barda Františka Píska dostala šanci pokračovat v jeho díle.

Mgr. Hana Vidlařová
emeritní ředitelka
DDM „Na Výstavišti“ Mladá Boleslav
JAK TO VŠECHNO ZAČALO