Texty: HULÁK, Jakub a LUBINOVÁ, Ivana: Krajská přehlídka dětských recitátorů, Kolín 17. dubna 2012. Deník Dětské scény, č. 0., str. 4, 8.6.2012.

Krajská přehlídka dětských recitátorů
Kolín, 17. dubna 2012
Z přehlídek dětských recitátorů, které jsem letos navštívil, patří té kolínské na mém pomyslném žebříčku snad nejvyšší příčka. Vzácně se tu totiž sešly dvě věci: vynikající organizace a mimořádně vysoká úroveň recitátorů – aspoň v „naší“ první a druhé kategorii. Pokud jde o organizaci, nadchl mě už předem zaslaný harmonogram zahrnující jména všech recitátorů i pauzy uprostřed vystoupení jednotlivých kategorií. Harmonogram byl navíc dobře připravený a časové odchylky nebyly velké. Potěšil mě i plán hlavní organizátorky z DDM Kolín Renaty Drahovzalové rozšířit příště přehlídku na dva dny, aby bylo v silách běžného smrtelníka zhlédnout vystoupení všech recitátorů a aby schopní pedagogové typu Venduly Makovcové z Třebotova, kteří mají žáky snad ve všech kategoriích, nemuseli jak šílení celý den přebíhat z jednoho sálu do druhého. Pokud jde o úroveň vystoupení, vyskytovalo se zde minimum dětského „kolovrátkového“ přízvukování, většina dětí měla dobrou výslovnost a mluvila nahlas, patrné bylo dobré pedagogické vedení.
V první, nepostupové, kategorii byly uděleny dvě zvláštní ceny, a to Martině Bernardové za přehledné a zaujaté předání básně – rozhovoru O Řehoři lháři a jeho tetě Juliana Tuwima a Niamh Štricové za technicky vyspělý a energický přednes jinak plytkého a pokleslého textu O pejskovi a kočičce od Jiřího Žáčka. Ocenění získali Filip Špringl (Miloš Macourek: Velbloud), Tereza Slámová (Jan Hostáň: Myška a makovice), Jan Němec (Jiří Žáček: Jak šlo vejce na vandr), Daniel Bánský (Michal Černík: Píseň o loupežníkovi), Barbora Dočekalová (Josef Hanzlík: Košiletoun) a Štěpánka Nováková (Michal Černík: O veliké řepě).
Ve druhé kategorii byli postupem na celostátní přehlídku oceněni Alexander Koukal za mimořádně vyspělé a technicky precizní zvládnutí textu Ilji Hurníka Placky a pracky a Marie Vítů za technickou a výrazovou přesnost a bohatou obrazotvornost, s níž přednesla Želvu Miloše Macourka. Oceněni byli Sophie Machová (Ivan Martin Jirous: Ptala se Františky Marta), Markéta Macáková (Miloš Macourek: O Kateřince a tlustém červeném svetru), Alžběta Bartoňová (Ivan Wernisch: Dobrá rada), Marie Hadrbolcová (Agnia Bartová: Když jsem samá piha), Františka Vosátková (Jan Skácel: Uspávanka se starými domy), Martin Spousta a Václav Hlaváč (oba recitovali báseň Pod od Emanuela Frynty).
Jakub Hulák

V prvním kole třetí kategorie jsme byli svědky devatenácti příjemných interpretačních výkonů. Až na drobné výjimky dokázali recitátoři zúročit své zkušenosti, a proto si porota nechala předvést druhý text od sedmi účastníků. Bohužel se ukázalo, že druhé texty zdaleka nebyly tak kvalitně připravené jako texty první. Ráda bych ale na tomto místě pochválila dramaturgii – recitátoři se snažili vybírat si druhé texty tak, aby byly odlišné od prvních, slyšeli jsme tedy vesměs poezii.
Svým minimalistickým projevem opřeným o důkladné porozumění textu zaujal
Vít Staša. Kryštof Jiráček sáhl k lety prověřenému textu z Mikulášových patálií a ukázal svůj vypravěčský talent a přirozenost.
Čtvrtá kategorie byla co do úrovně méně vyrovnaná – slyšeli jsme výkony téměř dokonalé, velmi kvalitní, ale i průměrné, a dokonce i takové, u kterých jsme si kladli otázku, co recitátora vede k tomu, aby recitoval, když to vypadá, že nikomu nic říkat nechce.
Do celostátního kola porota nakonec poslala po velmi dlouhém a složitém rozmýšlení Annu Faldusovou, která se projevila jako výrazná osobnost. Jako první text si vybrala část Máchova Máje. Její interpretace text významově posouvala, nicméně vzhledem k životním zkušenostem recitátorky jsme ji přijali jako oprávněnou. Stejnou schopnost intenzivní osobní výpovědi předvedla i ve Ferlinghettiho básni Svět je báječné místo.
Další postupující je Kateřina Barochová. O svých kvalitách a širokém rejstříku výrazových prostředků přesvědčila vyrovnaným výkonem v obou textech, které jsou hodně odlišné (D. Charms: Příhoda na ulici, J. W. Goethe: Král duchů).
Jako náhradnice byla vybrána Barbora Načeradská – uchvátila nás svým podáním Lexe A. Allaiho. Bohužel druhý text (Skácelova Píseň o nejbližší vině), byl nad její síly, a i když měl svá pozitiva, ve srovnání s ostatními výkony v kategorii byl spíše průměrný.
Za zmínku stojí ještě Poeův Havran v podání Terezy Koukalové. Text se sice ukázal jako příliš náročný, nicméně Tereza dokázala v souboji s množstvím textu i jeho formou své právo i dovednost vyjádřit alespoň některé jeho myšlenky.
Ivana Lubinová