Texty: RICHTER, Luděk: Krajská dětská scéna 2012 v Děčíně - Pohádka o dřevěném tátovi. Deník Dětské scény, č. 0., str. 13, 8.6.2012.

Klubíčko ZUŠ Litvínov: Pohádka o dřevěném tátovi (autor T. Janovic, režie L. Slámová).
Inscenace začíná sympatickým úvodem, rozehrávajícím pomocí Orffových nástrojů klapání psacího stroje. Hlavním problémem „pohádky“o tátovi, který stále jen píše na stroji a na každou fyzickou práci je hotové dřevo, ale všichni ho nakonec přece jen mají rádi, je v inscenaci to, že tato myšlenka není předána hereckým jednáním, tedy akčně, pohybově. Nevidíme, v čem spočívá jeho nešikovnost, ani jeho jiné lidské kvality, pro které byl rodinou nakonec přijat; jsme o tom informováni jen ze zpěvavě deklamovaných slov textu. Otázkou je pro mne i to, jak je pojata tátova dřevěnost: zdá se mi, že tu jde spíše o dosti tvrdé odsouzení, než shovívavé, ne-li chápavé konstatování - což by mi, přiznávám, u dětského souboru (cca 15 dětí kolem deseti let) nepřipadalo z pedagogického hlediska nejšťastnější. Za zamyšlení stojí i členění prostoru na nepříliš využívanou pravou polovinu s tátovou stoličkou a levou polovinu, na níž se tísní chór cca 15 dětí.