Texty: NEZNAL, Vít: Stodůlecký píseček 2012 - Den třetí. AS 7. 4. 2012.

Stodůlecký píseček 2012 - Den třetí

Sobotní festivalový den definitivně uzavřel kategorii experimentálního divadla a tak, zatímco se v kuloárech spekulovalo o postupujícím na Šrámkův Písek, mezi zbylými pěti soubory studentského divadla zuřil na jevišti lítý boj o Mladou scénu.

Experimentální DEN TŘETÍ (neděle 2. 4. 2012)

A i tentokrát se bylo na co dívat. Tři inscenace byly dokonce uvedené v premiéře. Jako první se divákům představil soubor Campanus, který do KD Mlejn přivezl Molièrova Zdravého nemocného, pravda, v poněkud radikální úpravě. Studenti totiž pohřbili Arganovu druhou ženu Belinu a nechali ji odkázat vdovci obrovské jmění, které však bylo podmíněné tím, že ho smí využívat jen na nákup léků a platby doktorům. Argan tedy v jejich podání nebyl hypochondr, jen si chtěl užívat dědictví a tak předstíral všechny možné smrtelné choroby. Další výrazný posun mohli diváci sledovat u postavy služebné Toničky, které totiž tvůrci podstrčili za zástěru tajný dovětek k závěti, ve kterém stálo, že pokud se provdá za Argana, připadne jí celé dědictví. Z dobrotivé děvečky, jak je tomu alespoň u Molièra, se tak rázem stala prachsprostá intrikářka. Bohužel měl takový dramaturgický zásah do předlohy výrazný vliv na povahu frašky, kterou bezpochyby původní Zdravý nemocný je. A celku také příliš nepomohlo statické herectví. I přesto porotci po představení ocenili odvahu tvůrců inscenovat tento klasicistní text.

Druhé představení nedělního maratónu se už i porotě zamlouvalo mnohem víc. Jednalo se o dramatizaci románu Ivy Procházkové Nazí v podání souboru Jednabáseň. Divácký ohlas si získala především generační výpovědí o komplikovanosti světa, ve kterém se mladý člověk snaží nalézt svou vlastní cestu a identitu. Tvůrcům se navíc povedla velmi čistá, ucelená a funkční mizanscéna, která přinesla některá velmi zajímavá scénická řešení. Hlavním nedostatkem tak zůstalo pouze nadměrné množství literárnějších pasáží způsobené přílišnou věrností předloze.

Bezpochyby nejzajímavější inscenací studentského divadla byla Faidra běží o život od Reliktů HMYZu, která nakonec také postoupila na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. Inscenace sleduje metodou koláže příběh/mýtus Faidry (nebo možná spíš Hippolyta) od antiky až po současnost, akcentuje přitom především poetiku coolness dramatiky zastupované S. Kane (a její Láskou Faidry). A samozřejmě, jak už je tomu bývá u autorského dua (Adam Pospíšil a Šimon Stiburek) zvykem, nechybí ani intertextuální odkazy na literaturní, literárněvědná a filozofická díla . Faidra běží o život je něco mezi detektivkou a tragédií, ačkoliv sebevraždu z morálního pochybení bychom zde hledali marně – vyprázdněnost mezilidských vztahů je totiž neslučitelná s etikou (ač zjednodušeně, i tak by se dalo formulovat jedno z hlavních sdělení inscenace).

Závěr 16. ročníku regionální přehlídky patřil žánru komedie. Nejprve představil Dramatický kroužek Gymnázia E. Krásnohorské hru jednoho ze svých členů s názvem Hotelový pokoj aneb Mozaika lidských životů o sedmi obrazech, která se pokouší navázat na tradici italské situační komedie (ambice to bezpochyby úctyhodná). Nicméně hercům spousta momentů nevyšla podle představ a diváci tak byli velmi rozpačití. Porota proto doporučila souboru se ještě jednou k textu vrátit, pokusit se najít v něm zajímavé divadelní (situační) momenty a ty se pak znovu pokusit scénicky vyřešit.

Poslední soutěžní inscenací byla dramatizace slavného Jirotkova románu od ZUŠ Klementa Slavického, která s notnou dávkou chytrého humoru uzavřela soutěžní část festivalu. Porotci i diváci tak ocenili nejen dramatizaci (která byla veskrze výběrem těch nejlepších scén), ale také herecké výkony, především Saturnina, a efektivní scénografii, která napomohla velmi dynamickým vstupům herců na jeviště. Hostem přehlídky letos bylo V. A. D. Kladno s výmluvně nazvanou inscenací Píseček. Zhruba hodinová komedie se točí kolem setkání dvou rodičovských párů a jedné matky na dětském hřišti, kde si hrají jejich děti. A jak už to tak bývá, každý z nich má naprosto odlišný názor na výchovu, potažmo na život. Jedni jsou prudérní a velmi konzervativní, druzí naopak svobodomyslní a esoteričtí. Žena, jejíž manžel je v práci, je zase typickým příkladem městské paničky, která se zajímá především o módu. Ačkoliv konec toto schéma tak trochu nabourá, ale to už byste se museli zajít podívat sami.

Vít Neznal