Texty: AS 2001, č. 6, s. 22 - 23, Mirek Slavík.

Sedmnácté ostravské SETKÁNÍ, 15.- 18.11.2001

V nabídce akcí, určených dětskému a mládežnickému divadlu se v posledních letech začalo hodně blýskat na lepší časy. To je právě dneska, kdy probíhají diskuse o koncepci a cílech té nejdůležitější - národní přehlídky dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů DĚTSKÁ SCÉNA - více než potěšitelné. Ostravské SETKÁNÍ je právě jednou z příležitostí, která může být jakýmsi protipólem DĚTSKÉ SCÉNY. Má-li být první z nich vrcholnou metodickou akcí, obrácenou především k vedoucím a pedagogům, pak je dobře, že proti ní stojí alternativa, hledající jiný smysl a obsah. Takové, myslím, ostravské SETKÁNÍ opravdu je. Setkání divadel a lidí (tak je organizátory akce nazývána), lidí, kteří spolu tři dny a tři noci žijí pod jednou střechou Domu dětí a mládeže na Mariánských Horách, zahrají si navzájem své inscenace a snad o nich pak v kuloárech i dlouho do noci povídají.
Letošní SETKANÍ bylo trochu jiné než předchozí ročníky. Bylo méně „hektické“ (představení bylo přece jen méně, než v předchozích letech) a chyběly tradiční dopolední workshopy. Ty chyběly z pochopitelných důvodů: téměř všichni ti, kteří je v minulých letech vedli, byli letos plně vytíženi velmi nesnadným úkolem, který si dali: totiž pokusit se oživit výsledný divadelní tvar mezinárodního prázdninového projektu, vycházejícího z motivů báje o Orfeovi a Euridiké. Že to byl nesnadný úkol, pochopil každý, kdo všechny ty mladé lidi viděl, jak se po ránu, po noční zkoušce, vedené „otrokářem“ Vladem Sadílkem, plíží někam aspoň na chvíli složit kosti ... Výsledek, který jsme měli možnost vidět v sobotu večer, ale snad za tu námahu stál. Jestliže Saša Rychecký před zahájením SETKÁNÍ sliboval podívanou se 60 účinkujícími ze čtyř zemí, tak to vše bylo téměř beze zbytku splněno. Zajímavá podívaná to skutečně byla - především jako završení velkého divadelního projektu. Jako svébytná divadelní inscenace je výsledný tvar místy bohužel poněkud nesrozumitelný. Diváci, kteří neměli spolu s tvůrci inscenace možnost projít celou cestu od jednotlivých etud a nápadů až k výslednému tvaru, občas trochu tápali. Seděli totiž před velikou, třípatrovou simultální scénou, na které se jako v obrovském panoptiku odehrávaly motivy nejen z báje samotné, ale i mnohá podobenství od antických po křesťanská, od dávnověku po současnost. To vše navíc doprovázeno velmi dobrou hudbou a náročnou taneční choreografií. Pro všechny ty mladé lidi na „place“ to byla jistě veliká dřina, ale určitě nádherná... Nefungovalo-li to pro mně tak úplně jako divadelní představení, fungovalo to pro mně alespoň v jedné věci: přál jsem jim, že o prázdninách v Plumlově zažili kus krásné divadelní práce, na který asi nikdy nezapomenou.
Setkání ale nebyl jen Orfeus a Euridiké, byť to byl zřejmě vrchol celé akce. Zajímavých představení bylo tentokrát k vidění víc. A nejen představení. Také divadelní budova, která na mně udělala velký dojem: celé sobotní odpoledne se totiž hrálo v krásném ostravském Divadle loutek, které SETKÁNÍ poskytlo svoje prostory. Na těchhle skutečně dobrých „prknech“ uvedlo DIVIDLO Horníčkovy Dva muže v šachu, ve kterých jako host patrně všechny diváky okouzlil Dušan Zakopal, pro zpestření programu tady vystoupil folklórní soubor HLUBINA a Janáčkovými Lašskými tanci a velmi zajímavé představení zahráli zahraniční hosté: soubor DAXNER ze slovenského Tisovce, Samko Tále: Kniha o cintoríně a snad se neztratilo ani HUDRADLO se Slavíkem. Jmenoval-li jsem tato představení, měl bych se zmínit i o těch, která v sále Domu dětí a mládeže na Mariánskch Horách hrála brněnská BRNKADLA a KŠANDY, zlivské HUDRADLO a slovenská ALTERNA z Rimavské Soboty.
Hodnocení těchto představení ale není předmětem tohoto článku, ostatně o mnohých z nich si mohou čtenáři přečíst jinde. Chci psát hlavně o SETKÁNÍ jako takovém.
Sedmnácté ostravské SETKÁNÍ letos zvedlo laťku hodně vysoko. Neobjevila se na něm žádná vysloveně slabá inscenace, naopak několik představení bylo na velmi dobré úrovni. Na rozdíl od DĚTSKÉ SCÉNY jsou hlavními osobami přehlídky děti (snad by stálo za to vrátit se v následujících letech k tradici workshopů a dětských diskusních klubů, které v Ostravě, stejně jako na brněnském BRNKÁNÍ skvěle fungovaly a snad by stálo za to poněkud zúžit věkové rozpětí účastníků). Tuto tradici by měli v Ostravě zachovat, stejně jako to, že vedle dětí jde především o divadlo, o hledání jeho možností a různých inscenačních postupů.
A k tomu ať jim dopomáhá Thespidova kára ...
Mirek Slavík