Texty: ŠTERC, Luboš: Kaškova Zbraslav posedmé. AS 2001, č. 6, s. 21.

Kaškova Zbraslav posedmé

Velmi pěkně zaplněné hlediště divadélka ve Zbraslavi sledovalo ve dnech 24.-25.listopadu se zájmem už 7. ročník menších divadelních forem nazvaný po proslulém zbraslavském rodáku Kaškova Zbraslav. Stálí návštěvníci této dnes už tradiční akce budou jistě souhlasit s tím, že úroveň přehlídky neustále stoupá a že si stále zachovává svou repertoárovou pestrost. V přehlídce se představují jednak její stálí účastníci jako např. div. soubor Sokola Jinonice, Divadlo času, Alfa Omega a neustále přicházejí i kolektivy nové. Letos to bylo především Divadlo amatérů, Divadlo kámen a Divadlo pod úrovní, vesměs z Prahy. Bohužel se na poslední chvíli omluvil pro onemocnění herců jediný přihlášený host přehlídky, soubor a (Maťák) z Pardubic. I tak ale měli diváci a lektorský sbor možnost zhlédnout osm inscenací, a to od monologu přes komedii, parodii, aktovky pocházející z vlastní tvorby, až k vážné dramatické formě. Jako každoročně ocenil lektorský sbor řadu jednotlivců i některé inscenace jako celek.
Jako autor, režisér i herec se dvakrát představil Petr Lněnička, který projevuje pozoruhodnou autorskou píli při čemž je patrný neustálý vzestup v kvalitě jeho práce. Tentokrát byl Lněnička úspěšný především v komedii Pyramos a Thisbé aneb Příběh lásky srdce rvoucí, kde se mu podařilo se zdarem napsat, zrežírovat a konec konců i zahrát příběh inspirovaný jedním motivem ze hry Sen noci svatojánské. Pět herců zde tvoří vyrovnaný kolektiv, který dominuje ve velké scéně namlouvání obou milenců přes živou zeď, která vtipně doplňuje a glosuje jejich dialog, a potom i v samotném závěru hry.
V druhé Lněničkově práci nazvané Host paní Lukrecie si autor nasadil svou laťku skutečně hodně vysoko, ale je třeba přiznat, že se svého úkolu zhostil se ctí, a to ve všech svých třech úkolech. Lze ocenit i fakt, že Petr Lněnička skutečně obšírně prostudoval dostupné historické materiály, aby se o době a postavách co nejvíce dověděl. Epizoda z života proslulé Lucrecie Borgi nepostrádá napětí, má solidní dialog i řadu vrcholně dramatických míst, a je zde předpoklad, že další představení ještě ozřejmí a prohloubí průběh vztahu obou postav a jejich jednání v klíčových situacích.
Ke zřejmým úspěchům patřil i přednes povídky Henryka Sienkiewicze Jeník muzikant v podání zkušeného Petra Železného. Vypravěč si vybral skutečně zajímavý, byť u nás málo známý, text polského klasika. Povídku si pečlivě zpracoval a rozčlenil a projevil při přednesu smysl pro rytmus, charakteristiku různých situací i pro potřebnou pausu. Působivě je vypracován i samotný tragický závěr textu.
Častý host přehlídky, soubor Alfa Omega, zahrál s chutí a vkusem parodistickou rytírnu Černý den na Tolštejně aneb Veselé krve prolévání a divadelníci ze Sokola Jinonice se vyrovnali důstojně s komorní komedií A. Vampilova Úspěch. Vzhledem k tomu, že šlo o premiérové uvedení, lze předpokládat, že zejména otázky poměrně složitých vztahů mezi jednotlivými postavami budou ještě při další práci zvýrazněny.
S velkou chutí a snahou, ale zatím bez větších zkušeností, se předvedlo Divadlo amatérů s komedií Dobré poledne, pane Drákulo. Soubor si zkomplikoval svou práci už problematickým zpracováním povídky W. Allena a svůj výkon s několika dobrými místy (stínové divadlo) zbytečně zatížil příliš rozvleklým tempem.
Podobné problémy s vlastním zpracováním celkem zajímavého námětu měli členové Divadla Kámen. Příběh o neustále se stupňující pomluvě je veden v poloze, která postrádá logiku a neumožňuje spolu s režií větší rozvinutí herecké práce. A tak se cenná myšlenka příběhu rozplývá v nedostatečné autorské práci, která pak nedává celkem schopnému souboru větší možnosti.
Zejména dvě poslední zde uváděné inscenace prokazují, že by se souborům mělo dostat pomoci zejména dramaturgické.
Závěrečná beseda byla vedena v kritickém ale přátelském duchu a všechny soubory byly také rovnou pozvány na další ročník Kaškovy Zbraslavi, který se bude konat opět v listopadu roku 2002. Je to tedy zároveň výzva i pro další soubory, které pěstují menší divadelní útvary.
Luboš Šterc