Texty: Řípec, Toulky řípeckou minulostí 8: Znovuzrození loutkářů. Řípecký zpravodaj, číslo 5, ročník 4/2010, www.ripec.cz

Toulky řípeckou minulostí 8: Znovuzrození loutkářů

Divadlo mělo v Řípci dlouhou tradici a třeba v období před druhou světovou válkou zvládali zdejší ochotníci i tři premiéry za rok. V 50. letech minulého století se konala ve školní tělocvičně loutková představení a později školáci (včetně autora těchto řádků) hráli v řadě divadelních titulů v režii ředitelů zdejší jed-notřídní školy.

Po několikaleté přestávce vznikl 20. listopadu 1977 při místní Osvětové besedě dětský loutkářský soubor Paravánek. „Nepřímo tak navazujeme na ochotnické divadlo, které mělo v minulosti bohatou tradici. Začínáme s chutí a elánem, ale bez zkušeností a prostředků. Chceme bavit děti i sebe“, píše v úvodu kroniky iniciátor vzniku souboru Jindřich Jedlinský.“

Na prvním listě kroniky Paravánku je i seznam zakládajících členů (poznají je dnes jejich rodinní příslušníci na dobové fotografii?): Jindřich Jedlinský, Jiří Mrzena, Jana Kabešová, Květa Havlíčková, Hana Kupková, Marie Hlaváčková, Vlaďka Koubová, Irena Váchová, Monika Jedlinská, Vláďa Havlíček, Jiří Tilman, Pavel Kouba, Vlasta Dukát, Jan Liška a Milan Hešík.

„Zkoušíme v místnosti bývalé kovářské usedlosti 3 x 4 m. Zhotovil jsem s Jiřím Mrzenou přenosnou konstrukci – paraván. Máme deset nových maňásků – peníze nám dala Jednota,“ připomíná kronika.

Prvním představením byla 4. března 1978 pohádka O nemocné princezně, kterou v sále Jednoty zhlédlo 120 diváků. Ve stejném roce, po zrušení školy, získává Paravánek jednu třídu jako zkušebnu a klubovnu. V roce 1979 se účastní 18. okresní loutkářské pře-hlídky v Mladé Vožici a v listopadu téhož roku absolvuje i první zájezdové představení: v Košicích před 130 diváky uvádí pohádku J. Jedlinského O Červené Karkulce a Domeček S. Maršaka. V následujících letech přibyla další představení (z autorské dílny J. Jedlinského např. Já, kocour Bobek, Tak to vidíš, kocoure Bobku či Setkání třetího druhu), měnily se loutky i členové souboru. Přibyla i další zájezdová představení a úspěšná účast na okres-ních a meziokresních přehlídkách loutkářů. Nezbytné je připomenout 18. ročník přehlídky Skupovy Strakonice v roce 1983. Zde Paravánek uvedl pohádku J. Jedlinského Otevřete vrátka, aneb V lčí chování a získal 2. místo a nominaci náhradníka na národní přehlídku 32. loutkářská Chrudim. I když tehdejší Ústav pro kulturně výchovnou činnost nakonec do přehlídky zařadil jiného náhradníka, pro Paravánek to bylo nejvyšší dosažené ocenění. A jak se J. Jedlinský, „náplava“ z Prahy, který v soběslavské Ladě obsluhoval NC (číslicově řízené) stroje, stal řípeckým loutká-řem? „Oslovil mně tehdejší předseda občanského výboru Jindřich Kouba, který věděl, že jsem v letech 1974 -76 hrál v soběslavském loutkářském souboru Ladováček. Jestli prý by se v Řípci nedalo dělat něco pro děti. Domluvil jsem se s Jirkou Mrzenou, s dětmi a vznikl Paravánek,“ vzpomíná dnes. A prozradil na sebe, že ke kultuře se dopracoval až po letech; předtím totiž v Praze hrál fotbal za Admiru a také „dělal“ atletiku (ač sám zarytý Slávista) ve Spartě. Na mistrovství ČSFR v roce 1963 obsadil ve skoku dalekém 5. místo. Z bohaté a úspěšné činnosti Paravánku se do dneška nedochovalo ani jeviště a kulisy (vlastní výroby zakladatelů), ani loutky či maňásci (převážně vlastní výroby). Zápisy v pečlivě vedené kronice souboru končí v roce 1988. A tak je nasnadě otázka: Obnoví někdo v 21. století tradici řípeckých loutkářů? (jef)

Řípecký zpravodaj, číslo 5, ročník 4/2010
www.ripec.cz

Zprostředkoval Luděk Richter, květen 2012