Texty: Hluk, Ochotníci - http://www.kronikahluk.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=27:ochotnici&catid=18:spolky&Itemid=12- 11. 5. 2012

Ochotníci

Už ve 20. letech minulého století působila při tělovýchovné jednotě OREL omladina, která založila ochotnický divadelní spolek. Pořádali pro děti mikulášské a vánoční besídky, pro dospělé silvestrovské večery. Tyto akce měly na starosti paní Klaudová, Nosková a Straňáková.

Členové divadelního spolku pilně nacvičovali divadelní hry, odehráli jich celkem 14, každé představení se několikrát opakovalo. Mezi režiséry bychom tehdy našli Vojtěcha Macha a Vavřína Mitáčka. Jen namátkou je možno vzpomenout některé divadelní hry, jako např. Osiřelo dítě, Zelená se zelená, U panského dvora, Ta naše písnička česká, Slovácká princeska, Paličova dcera.Nacvičeny byly také některé operety. Mezi největší patřila opereta Odtroubeno. Režírovali ochotníci František Pospíšek, Antonín Mitáček a František Libosvár. Hlavní operetní party byly svěřovány sestrám Pospíškovým, dcerám bývalého dlouholetého hluckého varhaníka.

Zásluhou pátera a hluckého faráře Ignáce Černíka bylo při ORLU velmi aktivní také loutkové divadlo.

Pořádání divadelních představení se uskutečňovalo v zimních měsících, hlavně v mimoplesové sezóně. Kromě ORLA se na něm podílely i SOKOL a sbor dobrovolných hasičů. Repertoár tvořily divadelní hry z vesnického prostředí, pohádky a jednoduché operety s veselým námětem.

Mezi jednotlivými spolky existovala zdravá rivalita. Zájem byl samozřejmě v získání co největšího počtu příznivců. Finanční přínos z těchto představení měl mnohdy ve fungování těchto spolků rozhodující význam.

První léta po druhé světové válce byla poznamenána velkým zájmem o obnovení činnosti organizací a spolků, které byly během války zakázány. Tyto snahy měly velký podíl na zkvalitnění kulturního a společenského života, kde v té době sehrávalo velkou roli amatérské divadlo.

Po komunistickém puči v roce 1948 nastal zánik těchto dobrovolných aktivit.

Mezníkem byl rok 1952, kdy pan Jaroslav Hrabovský zorganizoval všechny žijící ochotníky a nacvičil divadelní hru spisovatele Františka Kožika „Hejtman Šarovec“, která měla v Hluku svou první premiéru. Té se zúčastnil i samotný autor. Obsazení včetně komparzu tvořilo 70 ochotníků. Hra měla obrovský úspěch a několikrát byla reprízovaná nejen v Hluku, ale i v okolních obcích. Hlavní kádr účinkujících tvořili zaměstnanci závodu Autopal, který měl také významný podíl na materiálním zabezpečení celé akce.

Úspěšné uvedení Hejtmana Šarovce bylo velkou inspirací pro znovuobnovení činnosti amatérského divadla. Dalším povzbuzením činnosti byl v roce 1954 vznik závodního klubu, který pro svou činnost využíval bývalého Lidového domu (nyní Euroklub). Byly pořízeny nové kulisy a zdokonalena jevištní technika. Divadelní soubor závodního klubu měl již v té době plán činnosti, dramaturgický záměr a organizační strukturu, která sestávala z herců, technické obsluhy, inspicientů, kulisářů a výtvarníků. Tento soubor však nebyl jediný ochotnickým souborem v Hluku. Amatérský divadelní spolek působil také v dřevařském závodě (na pile, později závod Sport).

Repertoár obou souborů byl podobný: hry Aloise Jiráska „Vojnarka“, „Otec“, Tylova „Paličova dcera“, „Paní Marjánka matka pluku“, Mrštíkova „Maryša“, od Gabriely Preissové „Gazdina roba“ a „Její pastorkyňa“. Velký ohlas měly divadelní hry s veselým námětem jako např. Jiří Mahen „Ulička odvahy“, F. Tetaur „Úsměvy a kordy“, V. Štech „Třetí zvonění“, z operet pak „Česká polka“ a „Maloměstské klepny“.

V průběhu těchto let byla uvedena celá řádka obdobných divadelních kusů.

V roce 1957 se znovu mobilizující hlučtí ochotníci, aby nacvičili divadelní hru „Hejtman Šarovec“, která pak byla uvedena v rámci oslav 700 let města Uh. Hradiště. Přestože i tentokrát se všichni aktéři zhostili svého úkolu úspěšně, byla tato hra předvedena pouze jednou.V té době funguje v rámci závodního klubu hned několik hereckých kolektivů. Toto období je už poznamenáno náročnějším a kvalitnějším repertoárem. Uváděny jsou hry jako např. „Přátelství“ od Františka Kožíka, „Půlnoční mše“ Petera Karvaše, Daňkova „Svatba sňatkového podvodníka“, Čapkova „Matka“ a další. Soubor se pravidelně zúčastňuje divadelních přehlídek a získává celou řadu ocenění v okresní soutěži.

Na zvyšování celkové úrovně měla velký vliv metodická pomoc ze strany Slováckého divadla. Soubor navštěvovala a při sestavování dramaturgického plánu pomáhala herečka Slováckého divadla paní Mecnarowská.

V roce 1965 bylo po celkové obnově otevřena hlucká tvrz, která se stla centrem kulturního života města. Zdejší sál ovšem nesplňoval podmínky pro divadelní činnost. Činnost Sdruženého závodního klubu se začala prezentovat v jiných kulturních žánrech.

Velkou roli při zániku amatérského divadelního dění v Hluku sehrála také rozšiřující se obliba televize.

Přesto se ještě objevilo několik pokusů o znovuobnovení bývalé divadelní slávy. Tak například v roce 1977 se v rámci Socialistického svazu mládeže dala dohromady skupinka nadšenců a do roku 1982 sehrála několik představení, mimo jiné Thackeryho pohádku „Růže a prsten“ a Obaldiův western „Vítr ve větvích sasafrasu“. V roce 1984 začala tato skupina v malinko pozměněném složení pod hlavičkou Domu pionýrů nacvičovat loutková představení. Po dvou letech se ale vrátili ke klasickému živému divadlu a to uvedením hry někdejšího ministra kultury Pavla Dostála „Výtečníci“.

Po roce 1989 se amatérském divadlu a jeho ctitelům věnovala aktivně bývalá herečka pardubického divadla Irena Poledníková – Krylová, která pochází z našeho města.

Činnost její skupiny není nijak pravidelná. Nacvičili několik pohádek.

Související odkazy a galerie: