Texty: Bánov, Ohlédnutí za ochotnickým divadlem v Bánově; Bánovský zpravodaj 2009, č. IV, s. 7

V roce 1900 byl u nás založen vzdělávací spolek
„Palacký“, jehož úkolem bylo šířit osvětovou činnost v obci
a okolí. Členy spolku byli učitelé, první bánovští studenti a
další kulturně smýšlející občané, většinou muzikanti. Po
založení první nevelké české knihovny bylo náplní
činnosti spolku ochotnické divadelnictví. Podmínky byly
velmi skromné. Později vše zastavila I.světová válka.
Zlatým věkem pro bánovské divadelnictví se stala první
republika. V roce 1922 byl v Bánově založen Sokol a jeho
členy se stali většinou i členové spolku „Palackého“. Ihned
po založení se s nadšením pustili do nácviku hry Vojnarka.
Pro spálovou epidemii, která v té době v Bánově řádila, se
Vojnarka hrála až 4.2.1923. Už v březnu téhož roku hrál
Sokol hru Furiant. Když o velikonocích chtěli vystoupit
s programem“Manželem snadno a rychle“, vystoupil
tehdejší starosta proti tomu s tím, že by to pohoršovalo
občany, ale v druhém sále povolil taneční zábavu. Sokoli
tedy zopakovali Vojnarku a ještě před Silvestrem sehráli
hru „Pan inženýr a jeho figurant“. I v dalších letech byla
divadelnická činnost bohatá. Víme, že v roce 1924 sehráli
hru Prodaný ženich, v roce 1925 jednoaktovky Prodaná
láska, Lapený Samsonek, hru Nevěsta legionářova a
Jiráskova Otce. V roce 1926 byla v Bánově poprvé
uvedena hra Lucerna. V následujících letech to byly hry:
Jeden si ji musí vzít, Závody milionů, Gazdina roba,
Lešetínský kovář, veselohry Batoh, Věra má miminko,
Paní Marjánka-matka pluku a Pražský Žid. Ve třicátých
letech se pravidelně každý rok hrálo jedno až dvě
představení. Zapáleným organizátorem kulturního života
byl v té době učitel a člen Sokola Oldřich Bardonek. Ani
v pohnutých letech II. světové války ochotnická činnost
v Bánově neustala. Nadšená Sokolka a manželka lékaře
paní Zora Junášková a učitelé Josef Tylich a Jaroslav
Valášek nacvičovali dokonce operety. Ač na malém
jevišti, přece byla velmi úspěšná Muzikantská Liduška.
Polská krev se podle záznamů příliš nevyvedla. Přesto se
v těch letech odehrálo 15 her, např. i Její pastorkyňa.Spolu
s bánovskými zapálenými ochotníky v nich vystupovali
i herci jako Jiří Roll, Jana Ebertová a jiní.V roce 1947 hrál
spolek Orel hru Malérečka a spolek Sokol Madla z cihelny,
Slovácká princezka a Lešetínský kovář. V roce 1949
zanikl spolek Sokol a s ním i jeho ochotnické divadlo.
Mládež sdružená do Československého svazu mládeže
zahrála v roce 1951 hru Santa Maria. V roce 1955 připravili
místní požárníci druhé uvedení Lucerny v Bánově, hru
Bílá nemoc a hru se zpěvy Lilionfi. V šedesátých letech se
pod Osvětovou besedou, kterou vedl Josef Kočica,
kapelník dechovky, hrály hry: Drobínek, Jakub Oberva a
Naši furianti. Divadla připravovali nadšenci, jako byli pan
František Švehlík, paní učitelka Liduška Kopuncová,
Oldřich Kopunec, Josef Guryča, Bohumil Mandík a další.
Dovedli kolem sebe soustředit ty, kteří měli amatérské
divadlo jako svého koníčka. A bánovští občané byli jejich
vděční diváci. Po útlumu v sedmdesátých letech se v roce
1984 s velkým úspěchem a za režijní pomoci herců
Slováckého divadla znovu vrátila Lucerna, kterou naši
ochotníci hráli nejen u nás, ale i v okolních obcích.
Následovala stejně úspěšná Maryša, kde titulní roli při
premiéře hrála herečka Slováckého divadla Mirka
Kolářová. V roce 1986 připravili divadelníci hru Matka, kde
v jednom představení vystoupila v titulní roli herečka Jiřina
Švorcová. A to byla tečka za ochotnickým divadlem
v Bánově. Je pravda, že v dnešní době občané mají větší
možnost navštěvovat různá divadla, kina, a v neposlední
řadě sledují televizi, ale kdyby se našlo pár nadšenců,
kteří by tuto činnost brali jako svého koníčka, bylo by to
velice zajímavé navázání na mnohaletou tradici
bánovského ochotnického divadla.
Vzpomínal Josef Jurný
(redakčně upraveno)