Texty: Praha-Braník, LD Zvoneček; filmový režisér Tomáš Vorel: Divadelní začátky

ZVONEČEK A SKŘÍTEK

Můj otec sbíral loutky po celé republice, hledal na starých půdách, ve zrušených, sklepech a hospodách. Jednou nám s loutkami zahrál v malém papírovém divadélku. Zazvonil zvoneček, otevřela se opona, blikaly svíčky. Na scéně lítali čerti, poskakoval kašpárek a drak plival oheň. Byl jsem zcela uhranut. Začal jsem s tátou vodit loutky a založili jsme divadlo ZVONEČEK. Hráli jsme nejprve v bytě pro děti z domu, pak v suterénní prádelně. Táta staré loutky restauroval a já dělal nové z moduritu. Ferdu mravence, Pytlíka, Spejbla a Hurvínka, kašpárka, skřítka… Fascinace loutkovým divadlem mě pak asi nasměrovala do Sklepa a do filmu. Proto jsou moje filmové příběhy takové dřevěné, jakoby loutkové. A proto asi ta figurka skřítka, která se objevuje v mých filmech. Děti z ulice se do divadla hrnuli a tak jsme Zvoneček přemístili do Kulturního domu v Branické ulici. My hráli v přízemí a v prvním patře hrálo podivné „Divadlo Járy Cimrmana“. Když jsem poprvé spatřil jejich „Hospodu na mýtince“ byl jsem uhranut podruhé. Lístky tam prodával takový modrooký krasavec a pouštěl mě vždycky zadarmo. Viděl jsem tam všechny představení Cimrmanů snad desetkrát. A ten modrooký krasavec se pak po několika letech objevil v divadle SKLEP. Jmenoval se Tomáš Hanák. Divadlo Zvoneček se pak přesunulo z Bráníka na Novodvorskou. Jeho sláva se rozrostla po celé Praze, jezdili jsme na zájezdy a festivaly včetně loutkářské Chrudimi. Já jsem pak z divadla odešel a tatínek umřel. Ale Zvoneček hraje na Novodvorské dodnes.

http://vorelfilm.cz/divadelni_zacatky.htm