Texty: AS 2001, č. 5, s. 35 - 36, Jiří Hraše.

Vzpomínka na Vlastimila Fišara
K nedožitým pětasedmdesátým narozeninám

FIŠAR Vlastimil, 13.11.1926 Predmier (okr. Žilina) - 11.6.1991 Praha, český herec a recitátor. Po absolutoriu konzervatoře 1948-9 člen Realistického divadla v Praze, 1950-51 AUS, 1951 ředitel Pražského divadla pro mládež, 1951-2 uměl. šéf Armádného divadla v Martinu, 1953-91 člen Divadla Na Vinohradech.
Významně se podílel na práci odborových orgánů: od 1963 místopředseda ÚV Svazu zaměstnanců ve školství a kultuře, pozd. Svazu umění a kultury, 1968-9 člen předsednictva čes. a ústř. rady odb. svazů. 1967 zvolen prezidentem Mezinárodní federace herců (FIA), 1970 českými odbory zbaven mandátu, ale zahr. delegáty zvolen čest. prezidentem FIA.
V herecké práci tíhl spíše k rolím charakterním. Z rolí: Markýz Posa (Schiller, Don Carlos), Mortimer (Schiller, Marie Stuartovna), Inkvizitor (Anouilh, Skřivánek), Hrdopyška (Tyl, Tvrdohlavá žena), Náčelník sboru (Sofokles, Oidipus), Páter Kolčava (Šotola, Tovaryšstvo Ježíšovo), Afranius (Bulgakov, Mistr a Markétka). Úkoly v TV, ve filmu, v rozhlase.
Od r. 1959 byl organizátorem čes. profesionálního přednesu, inicioval založení a byl 1. předsedou komise uměl. přednesu SČDU, vyvolal v život celostátní přehlídku uměl. přednesu Neumannovy Poděbrady (1963).
Aktivně se věnoval přednesu jako recitátor (český i slovenský), scénárista i režisér. Připravoval pořady pro armádu (např. Uhde, Pátá světová strana, podle povídky Ošetřovna), pro Violu (L.N. Tolstoj, Vznešenost, Puškin, Gabrieliáda, Úsměvný Karel Čapek), pro Lyru Pragensis (Platón, Obrana Sókratova, Andronikov, Záhada N.F.I., Hemingway, Stařec a moře). Krom řady příležitostných vystoupení ve slovenštině nastudoval makarónské (čes.-slov.) sólové vystoupení ze vzpomínek I. Hálka Mezi dobrým lidem. V rozhlase natočil vzpomínky B. Fučíka Čtrnáctero zastavení.
Věnoval se bibliofilii (člen výboru Spolku bibliofilů), aktivně činný ve Společnosti bratří Čapků jak organizačně (předseda 1975-1991), tak umělecky (mj. pořad Hovory s TGM).
Z publikací: scénáře, metodický sešit Přednes prózy, překlad: J. Mistrík, Hovory s recitátorem. Z nahrávek: Tolstoj, Kreutzerova sonáta (kazeta, z rep. Violy), Vzpomínáme (s ukázkami pořadů).
Biblio: J. Hraše, Vlastimil Fišar (1966).

Tak by mohlo vypadat slovníkové heslo. Jak se toho mohlo tolik vejít do jednoho života? A to tam ještě tolik, tolik chybí! Namátkou: účast v porotách přednesu, systematičtěji..na Náchodských šeřících, na Zbraslavi, na Wolkrově Prostějovu; šest let spolupráce s branickým divadelním souborem a inscenace hry Kdež jest Abel, bratr tvůj?, delegovaná na hronovskou přehlídku; podíl na čapkovské amatérské přehlídce ve Štramberku 1988; a mnoho ochotných individuálních rad amatérům; a rozhlasové pořady, v nichž komentoval snímky jeho archivu; a... a…
A vedle toho ta důkladná, svědomitá, neuvěřitelně pečlivá příprava každého pořadu:
Občas jsem zašel ke své knížce a ohmatával ji. Četl něco z konce, něco ze začátku. Seznamovali jsme se, teď pořádně, důvěrně. Pomalu, pomaloučku jsme se sbližovali, pak už jsem u ní vysedával, nosil ji v kapse, dostával se do ní. A teprve po dlouhé době, když se mi rýsovala podoba, začal jsem hledat vhodný přístup ke ztvárnění a později celkový tvar!
Přednes prózy, 1975

Tak tomu bylo s každým textem, role nebo přednašečského úkolu, tady to bývalo ještě delší a složitější, protože jej nehonil divadelní plán, a nároky na výsledek si stanovoval a zvyšoval sám. Tím víc, pracoval-li sám na scénáři, načrtával, vyhledával varianty, leckdy přepracovával - jen toho přepisu na stroji, a to byla ta nejméně náročná, protože jen mechanická práce! Důležité bylo prodrat se k jádru tématu a smyslu, protože..
.. musím při práci „dát zpětně ožít procesu práce autorovy“ a protkávám ji při vlastním přednesu svým vztahem, svým přivlastněním, svým prožitkem.
Neumannovy Poděbrady 1963

Zejména v prvém tvůrčím období v přednesu to byla převážně práce na kolektivních vystoupeních, tedy téma, předlohy (nebo předlohy), scénář, režijní příprava a nastudování s divadelními kolegy. Ale později největším dílem šlo o vlastní sólové programy, "u Čapků" často ve dvojici, a přípravy nebylo méně. Velký podíl v dramaturgii měla próza, kterou Fišar připravoval dávno předtím, než se v repertoáru přednašečů stala běžnou.
„Po třiceti osmi měsících vazby v káznici v Ambergu jsem byl převezen 12. září 1936 do koncentračního tábora v Dachau. Hauptscharführer Blank si mne prohlédl od paty až k hlavě a poťouchle povídá: „Na tebe čekám už tři roky. Dobře ti poradím - pověs se!“ Odpověděl jsem: „Nepověsím." Dostal jsem pěstí do obličeje. Krev mi tekla z nosu i z úst." Přečetl jsem doma v tichu večera tento úvod ženě, zpozorněla, podívala se na mne a řekla: „Z čeho to je? Čti dál!“ Stejná situace se opakovala v divadle. Při líčení jsem před představením vyprávěl úvodní úsek kolegům, všichni se ke mně otáčeli a ptali se: „Co to je? A jak je to dál?“ A já jsem začal věřit, že jsem na správné cestě. Pustil jsem se s plným zaujetím do přípravy svého prvního sólistického večera uměleckého přednesu prózy.
Přednes prózy, 1975

Byl sám sobě (někdy i jiným) dramaturgem a scénáristou. A vždy šlo především o to objevit text, uchopit jej a přivlastnit si jej. A to text, který může zaujmout, který něco přináší, sděluje, ano, dokonce objasňuje.
Neumím být nestranným opěvatelem Melodie, Rytmu, Krásy nebo Osudu. Umělec přece musí vždy něčemu stranit. Jde jen o to, nalézt v pravou chvíli nosnou předlohu.
Slyšet se navzájem, 1966

Bylo tomu tak vždy, ve veškeré Fišarově práci. Napřed šlo o cíl, teprve potom o prostředky k jeho naplnění. Hájil prioritu myšlenky, záměru, smyslu v porotách, v režii na branické scéně, v nastudování literárních předloh s kolegy, ba i v televizním seriálu. Proto odmítal režijní schválnosti a kouzlení mimo předlohu, které se dnes rozmohly už zcela bezbřeze. To by se mu na dnešní divadelní tvorbě velice příčilo.
Dnes verše v mnoha případech vyvolávají v divadlech rozpaky, ba až zděšení. Právě tak nádherný jazyk, básnicky tvarovaný, naplněný sytými obrazy. Často po prvním čtení, které mohlo interpretům zběžně odkrýt jen děj, už se sahá po tužce a začíná se škrtat a přepisovat s odkazem na dnešního našeho diváka. A tak slovo dostává často první úder, jeho cena je snad nejvíce zpochybňována. A potom už je upravené slovo zavalováno jevištním děním, scénou, světlem, kostýmy, hudbou a zvuky a musí se spokojit s daným prostorem.
Ano, slyšet se navzájem, 1985

Fišar nikdy nekonstruoval, neexhiboval nad textem, ale dobýval z textu (a ze sebe sama) pro srozumění s divákem, pro sdílení s posluchačem. Proto jeho diváci a zejména posluchači jeho přednašečských večerů k němu získávali důvěrný osobní vztah nikoli jako ke známé osobnosti, na kterou se mohli podívat zblízka, ale jako na člověka shodných či blízkých názorů, na toho, kdo nahlas formuluje jejich vlastní pocity a úvahy. Odtud byla i trvalá vstřícnost posluchačů v nepříznivých dobách, trvalá sympatie např. návštěvníků Šrámkových Sobotek, iniciativní tlak diváků v různých klubech na pozvání Vlastimila Fišara k vystoupení.
Jedinou odměnou bylo Fišarovi několik medailí: neumannovská, wolkerovská, čapkovská. A Křišťálová růže Neumannových Poděbrad: udělená cena v roce 1970 nebyla předána z politických důvodů, znovu mohla být udělena až v roce 1988. A tak mu právě ten vřelý vztah posluchačů byl vlastně skutečnou a neodvolatelnou odměnou. Působil mu radost, rovnocenou radosti z vlastního procesu práce na výkonu. Jakkoli úzkostně odhaloval možné přijetí výsledku při vystoupení. A premiéru nepovažoval nikdy za ukončení práce.
Premiéra otevřela neprozkoumanou odvrácenou tvář díla. Zaznamenával jsem vnímání obecenstva, dotvářel nalezené, často také ztrácel a takřka při každém představení něco objevoval. Tohle objevování je v přednesu neopakovatelným zážitkem.
Ano, slyšet se navzájem, 1985

Měl jsem řadu příležitostí s Vlastíkem Fišarem pracovat na přednesových pořadech, proto jim v téhle vzpomínce věnuji větší pozornost a křivdím výkonům v divadelních představeních i před kamerou. Jedny i druhé byly výsledkem soustředěné práce, ano, často dřiny, která vnitřně stravovala organismus. A co všechno byly mimo to a nad to, jen co korespondence si neodpustil zodpovídat tento pozorný a vlídný adresát. Pracoval na dopisech se stejnou pozorností jako na replikách v rozhovoru: vnímavě naslouchal a formuloval promyšlenou odpověď. (Řekl bych, že při prověrkách a při výsleších to jeho protivníkům muselo pěkně zamotat hlavy!) A jeho laskavost...
... sliboval jsem si jak budu všem s potěchou psát krásné dlouhé dopisy s poděkováním a zatím po nocích posílám jen krátká sdělení, protože ve dne kromě předpremiérových zkoušek se stále něco děje a klidná soustředěná chvíle uniká.
Z dopisu, asi 1976

Vlastimil Fišar měl mnoho schopností a vlastností, pro něž jsme ho měli rádi, ale jedna, myslím, byla mimořádně nápadná, snad určující jeho osobnost: byl to člověk noblesní.
Jiří Hraše