Texty: AS 2001, č. 5, s. 34, Václav Müller.

Milá Liduško, Cápková

Když jsem na letošním, již 71. Jiráskově Hronově promýšlel gratulaci k Tvému životnímu jubileu, uvědomoval jsem si, že nemáš ráda velká slova chvály. A přece slova znějící z Tvých úst na různých pódiích a jevištích jsou tím, čím obohacuješ život svých posluchačů. Láska k mateřštině, k její melodii, pečlivá k myšlenkám básníků i dramatiků, to je Tvá pokorná služba českému jevištnímu jazyku. Pamatuješ doby, kdy na hronovské přehlídky jezdila s profesorem A.M. Brousilem profesorka Klementýna Rektorysová, náročná pulérka jevištní mluvy. Co by asi řekla některým souborům, které si pletou lidovost s nedbalou a nepečlivou výslovností. Víc jim záleží na vnějším scénickém obrazu než na srozumitelnosti toho, co herci říkají a jak mluví. Škoda, že neslyšeli řeč Tvé Erži Orbánové nebo paní Warrenové. Nemohu nezmínit Tvé ztvárnění Čapkovy Matky, která je dodnes součástí tvého repertoáru. Tehdy byl Tvůj soubor Pal Magneton z Kroměříže špičkovým amatérským divadlem – i díky Tvému herectví. V Kroměříži vědí, koho v Tobě mají. Uvědomil jsem si to před pěti roky při Tvých sedmdesátinách, kdy Ti předávali zástupci okresu i města památný Kroměřížský tolar. Poblahopřát Ti z Brna přijel i Tvůj režisér a přítel, dnešní rektor JAMU prof. Alois Hajda.
Začátkem října (3.) jsi oslavila své 75. narozeniny opět v kruhu přátel, mezi nimiž nechyběly ani Tvé pokračovatelky „Jeptišky“, z nedávno na Hronově i po vlastech českých známé kroměřížské inscenace. Nezapomněli ani Hronováci a poslali Ti z letošní přehlídky Pamětní list. Buď zdráva a ještě dlouho rozdávej svým slovem radost.

Tvůj Václav Műller