Texty: Kutná Hora, výstava Zapomenutý svět loutek - http://kulturadomesta.ecn.cz/projekt/loutky.html (staženo 8. 2. 2012)

Zapomenutý svět loutek

V prostorách Jezuitské koleje je možné od poloviny června navštívit pohádkový svět loutek. Je zde k nahlédnutí výsledek téměř stoletá práce loutkářských spolků působících v kutnohorském kraji. Za tuto dobu vznikla pozoruhodná sbírka marionet, maňásků i manekýn. Ty jsou zde v původních kostýmech instalovány do scén zachycených na archivních fotografiích.
Takto se podařilo sestavit téměř kompletní scény pohádek Čertův mlýn, Zlatovláska, Popelka, Sůl nad zlato, Ostružinový mandarín a Ostrov splněných přání. Takřka divadelní atmosféru navozuje přítmí výstavy a použité osvětlení.
Cílem výstavy je upozornit na cennou sbírku loutek a divadelních rekvizit uložených v kutnohorském Tylově divadle. Sbírka je cenná a početná, neboť první loutkářský soubor vznikl již v roce 1920. Začátkem tohoto století se věnovalo loutkám mnoho souborů, ale Sokolská loutkářská buňka pod vedením Václava Ptáčka byla z nich nejhouževnatější. Měla i stálé působiště v sálu sokolovny, které využívala po dobu čtyřiceti let. Mimo období okupace, kdy byla činnost souboru pozastavena. Po válce zaznamenalo loutkářství velký rozkvět. Ansámbl byl oživen spoustou mladých loutkářů. Mezi nimi byl i profesor kutnohorského gymnázia Ladislav Znojemský, který se stal dramaturgem, režisérem i vedoucím souboru. Zde vyrostla řada výborných loutkářů mluvičů i vodičů, hudebníků, dramaturgů a výtvarníků jako například PhDr. Jaroslav Herout a Čestmír Pechr.
V padesátých letech byl soubor podobně jako spousta jiných zasažen politickými proměnami, začátkem zestátnění a kontrolou uměleckých institucí. Hrálo se podle nové loutkářské literatury, ale nadále zůstala v repertoáru klasika tylovská i čapkovská. Soubor vystupoval nejen na pražských scénách, ale účastnil se také loutkářských přehlídek v Chrudimi
(1951 - 1955) a pořádal pravidelná maňásková vystoupení po okolních vesnicích.
Koncem roku 1960 dostali loutkáři výpověď z budovy staré sokolovny a byl jim nabídnut nový prostor - suterén Tylova divadla. Po náročné opravě byla v prosinci 1968 nová loutková scéna otevřena. To byl impuls k organizování Kutnohorských loutkářských dnů, kterými se v říjnu pravidelně zahajovala loutkářská divadelní sezóna. V té době také vznikl nový název souboru - Permoník. Začala třetí etapa ve vývoji kutnohorského loutkářství. Soubor zestárl a zúžil se. Byl nedostatek nových hodnotných textů a projevil se nástup filmu a televize. Přízeň dospělého diváka se získávala komediálními pásmy, groteskami a satirami. Přes všechny problémy byl soubor považován za hlavního kulturního činitele v Kutné Hoře.
Koncem osmdesátých let byla plánována rekonstrukce loutkové scény, a tak byly loutky zakonzervovány. Změny kolem roku 1989 ovlivnily i průběh rekonstrukce. K opravám bohužel už nedošlo a v roce 1990 činnost souboru ustala. Deset let ležely loutky zapomenuty v suterénu Tylova divadla.