Texty: Volák, Jan, Vyšší rolnická škola, historie divadelního souboru 1948–1957 v Klatovech, 2011

Školní amatérské divadlo Vyšší rolnické školy v Klatovech

Divadelní kroužek při Vyšší rolnické škole v Klatovech byl založen již v roce 1948. Zakládajícími členy byli jednak studenti: Antonín Chobot, Václav Smaha, Miroslav Greill, Karel Hopfinger, Ladislav Svobodník, Zdeněk Červený a Milan Kroupa a také někteří členové pedagogického sboru v čele s ředitelem školy Ing. Antonínem Kolaříkem. K provozování studentské divadelní činnosti významnou měrou přispělo i připravené školní zařízení v podobě divadelního sálu s jevištěm a potřebnými rekvizitami.
Podle „Místopisu českého amatérského divadla“ se divadelnictví v Klatovech rozvíjelo už od 17. století. Nejprve jako biblické hry ve farním kostele, na radnici a v jezuitské koleji. Později se v Klatovech objevovaly různé kočující divadelní společnosti, hrající německy a česky. V předváděných hrách vypomáhali často i studenti. V roce 1877 byl v Klatovech založen „Zábavní a vzdělávací spolek Šumavan“ s domovskou scénou v hostinci „U zlatého slunce“. Divadelní činnost byla podporována místními vlasteneckými rodinami, na příklad Měchurovými, Kolářských, Kličkovými, Hostašovými a jinými. V roce 1914 se v Klatovech ustavilo družstvo pro postavení divadelní budovy. V roce 1919 se již v nové budově hrálo slavnostní představení „Paličova dcera“. V roce 1934 byl vybudován na „Hůrce“ lesní amfiteátr pro konání divadelních her v přírodě. Během let v Klatovech vznikly další, dalo by se říci „konkurenční“ divadelní spolky, na příklad v roce 1898 „Zábavní a divadelní spolek Barák“, v roce 1900 „Dělnický pěvecký a divadelní spolek Osvěta“, „Spolek akademiků pro Pošumaví Úhlava“, „Zábavní a vzdělávací spolek Klatovan“ a jiné. Divadelní činnost vyvíjel i Divadelní odbor Sokola Klatovy. V letech 1948 až 1957 se do okruhu klatovských divadelníků zapojil i „Divadelní kroužek při Vyšší rolnické škole v Klatovech“.
Prvou hrou, kterou se soubor představil veřejnosti, byla hra V. J. Rosůlka „Prapor“. Pod odvážným režijním vedením studenta Antonína Chobota byla tato hra představena veřejnosti v divadelním sále Vyšší rolnické školy dne 13. listopadu 1948. V této hře, kromě již uvedených zakládajících členů souboru dále učinkovali: Milena Červená, Lubomír Hrdlička, Josef Vochoc, Luděk Čížek a Jiří Mašl. Z klatovské Hospodyňské školy učinkovaly studentky: Květa Pavezová a Marie Benešová a ze Zdravotní školy učinkovala studentka Mína Šplíchalová. Výpravu vytvořil Miroslav Greill. Hra zaznamenala u obecenstva zasloužený úspěch a byla uvedena devětkrát v Klatovech a jednou v Janovicích.
Další sehranou hrou v roce 1949 byla hra Aloise Jiráska „Otec“. Režie se společně ujali odborný učitel Josef Kodídek a profesor Karel Vachuda. Hlavní roli Otce Divíška vytvořil předčasně zemřelý student Alois Janda. Ve hře dále učinkovali: Antonín Chobot, Milena Červená, Jan Hulec, Jaroslav Šimek, Václav Javorský, Jaroslav Kursa, Václav Smaha, Lubomír Hrdlička, Luděk Čížek a Vladimír Veselý. Ze Zdravotní školy učinkovaly: Marie Bláhová a Libuše Bláhová. Výpravu hry vytvořil architekt W. Sattler. Hra byla sehrána celkem desetkrát v Klatovech a na dalších zájezdech v Běšinách a v Koutě na Šumavě. Na podzim v roce 1949 byla nastudována divadelní hra Miloslava Stehlíka „Vesnice Mladá“ pod režijním vedením odborného učitele Josefa Kodídka. Ve hře učinkovali: Josef Kodídek, Václav Javorský, Vladimír Veselý, Antonín Chobot, František Malý, Bohumil Raška, Zdeněk Žižka, Václav Smaha, Jiří Lang, Vladimír Vyhlas, Stanislav Drbohlav a děvčata z Hospodyňské školy: M. Šmídová, V. Hříšná a M. Šťastná. Scénu a osvětlení provedli: Vladimír Vyhlas a Jiří Lang. Na výpravě spolupracoval architekt Miloň Starý. Hra byla nejprve uvedena v divadelním sále Vyšší rolnické školy a pak opakována celkem 14krát na několika vesnických jevištích v okolí Klatov.
V roce 1950 sehráli divadelníci V R Š Klatovy náročnou divadelní hru J. B. Moliéra: „Lakomec“. Režie se ujal odborný učitel Antonín Průcha, který zároveň ztvárnil hlavní postavu hry lakotného Harpagona. Ve hře dále učinkovali: Antonín Chobot, Vladimír Vyhlas, Vladimír Veselý, Václav Smaha, Zdeněk Žižka, František Malý, Jiří Lang, Lubomír Hrdlička, Jaroslav Drozda, Stanislav Drbohlav a děvčata z Vyšší zdravotní školy: Naďa Vopičková, Marie Palečková, Věnceslava Patoušová a Dáša Kopecká. Nápovědu obětavě vykonávala již zemřelá Ing. Eliška Sedláková-Kavalová. Na scéně, stavbách a osvětlení se výtvarně podíleli: architekt Miloň Starý, pan Lanc a architekt W. Sattler. Hra měla vynikající úroveň a sklidila zasloužený úspěch. V Klatovech, a na mnoha jiných místech okresu Klatovy byla uvedena celkem 17krát. V roce 1951 divadelní soubor V R Š Klatovy nastudoval divadelní hru Aloise Jiráska „Psohlavci“. Režie se opět ujal odborný učitel Antonín Průcha. V hlavních rolích hráli: Antonín Průcha /Jan Sladký-Kozina/, Hana Sokolová /Hančí, jeho žena/, Antonín Chobot /Maxmilián Laminger z Albenreuthu/, profesorka Anna Linhartová-Koptová /jeho choť/. V dalších rolích hráli: Zdena Tichová, František Malý, Václav Smaha, Zdeněk Žižka, Vladimír Veselý, Vladimír Vyhlas, Stanislav Drbohlav, Josef Pícha, Bohumil Raška, František Linhart, Petr Prachař, Jiří Drozda, Jiří Hucl, Jaroslav Drozda, Jaroslav Machovec, Václav Sinkule, Vítězslav Bubeníček, Karel Landkammer, Jan Rubáš, František Drozda, Miloš Brunner, Jiří Lang, Lubomír Hrdlička, Petr Kýhos, Jan Suchan, Ludvík Chval, Dáša Šaldová, Zdeněk Duchek, Jana Kylišová, Jarča Bytlová, Miloš Štolc, Jaroslav Kup, Věra Zahálková, Bohumír Prachař, Jaroslav Rubáš, Ladislav Ezr, Milena Čížková, Zdena Dlesková, Jiřina Úlovcová, Táňa Šampalíková, Marie Třísková, Ema Černá a Růža Horejšová. Většina děvčat hostovala ze Zdravotní školy a z Chovatelské školy. V dětských rolích vystoupili: Mařenka Lepší, Růženka Lepší, Pavel Trnka a Toník Průcha. Scénu uspořádal architekt Miloň Starý, stavby provedl Jiří Lang, maskování paní Marie Svátková a představení nápovědou jistil Jaroslav Houdek. Rovněž tato hra měla u obecenstva velký úspěch.
Zvlášť dojímavé bylo provedení „Psohlavců“ v Domažlicích dne 24. května 1952. Domažličtí se těšili na „svého Kozinu“, ale stále se nezačínalo. Kostýmy herců totiž nebyly doručeny včas! Co teď? Herci se tudíž rozběhli po městě, do muzea, na faru a patřičné oblečení si vypůjčili. Pak teprve se mohlo začít. Ve scéně loučení rodiny a přátel s Kozinou nezůstalo ani jediné oko suché. Hra byla opakována na mnoha místech okresu Klatovy, Domažlice, Plzeň-jih a Horažďovice; celkem asi 26 krát. Hrou „Psohlavci“ divadelní soubor V R Š Klatovy vyhrál celostátní soutěž mládežnických divadelních souborů. Na konci roku 1952 se divadelní soubor V R Š Klatovy vypravil předvést svoje umění až na Slovensko. V rámci družby okresů Klatovy a Liptovský Mikuláš celý tento velkolepý a namáhavý zájezd zorganizoval Antonín Chobot. Divadelní hry „Lakomec“ a „Psohlavci“ byly na Slovensku velmi dobře přijaty a herci se vesměs těšili z upřímného a srdečného přijetí. Divadelní hra „Lakomec“ v podání divadelního kroužku Vyšší rolnické školy Klatovy měla neobvyklou návštěvnost a byla sehrána celkem dvacet osm krát a divadelní hra „Psohlavci“ opakována celkem dvacet šest krát.
Za našich studentských časů jednou z vedoucích osobností kulturního a společenského života na Vyšší rolnické škole v Klatovech a „duchem“ divadelního dění na škole byl bezesporu Antonín Chobot. Narodil se dne 9. 8. 1932 až kdesi v Litovli, ale všichni jsme ho považovali za rodilého Klatováka. Ve školním divadelním souboru působil od samého začátku až do roku 1952. Po maturitě vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Nitře a pak několik let působil na Slovensku. Odtud se dostal do Prahy na Úřad předsednictva vlády. Ale doplatil na to; v době husákovské normalizace tam Toníka nemohli potřebovat. Byl poté zaměstnán v Institutu manipulačních, dopravních, obalových a skladovacích systémů v Praze. Po roce 1989 své síly i um věnoval různorodé podnikatelské činnosti. Nejprve se stal spoluzakladatelem podniku Arcanum a.s. v Praze, Sokolovské ulici č. 284, což byl podnik k provozování barokomory, v níž se za vyššího tlaku mělo lidské tělo sytit čistým kyslíkem. Antonín Chobot o této metodě odborně pojednal v tisku. Jak tento podnik prosperoval, není nám známo. Poté spoluzaložil podnik na chov pštrosů a produkci pštrosího masa. Velmi zasvěceně a pochvalně se o této činnosti zmiňoval na našich společných schůzkách. Na jednom takovém společném setkání v Klatovech nás pozval na pštrosí menu. K tomu už, bohužel nedošlo; od 14. února 2010 nám bude na našich schůzkách trvale chybět. O týden později jsme se s ním rozloučili v pražském Motole.
Divadelník prvého řádu byl i Václav Smaha. Narodil se v Klatovech v Krameriově ulici dne 17. 7. 1930. Krátce po maturitě byl odveden do armády a narukoval na Slovensko. Zde se seznámil se svojí manželkou a už zůstal „v zahraničí“, na Slovensku, v Povážské Bystřici. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Nitře a pak pracoval v Agrochemickém podniku Lednické Rovné jako zástupce ředitele. Občas přijížděl na naše setkání do Klatov, než ho stihla zákeřná nemoc a v roce 2008 i smrt. Na naše setkávání jezdí nyní jeho syn Mgr. Juraj Smaha i s rodinou.
Podle školní kroniky někdy v mezidobí roku 1951-52 nastudoval divadelní soubor hru „Hádají se o rozum“. Jednalo se patrně o komorní provedení hry v divadelním sále V R Š Klatovy. Další zprávy o této hře chybí. Roku 1952 byl divadelní soubor V R Š Klatovy přizván k účasti na 22. divadelním festivalu Jiráskův Hronov. Ústředí lidové tvořivosti a jeho krajská subkomise určila, aby divadelní soubor V R Š Klatovy nastudoval hru „Sláva“ od V. Gusjeva. Hra byla sice narychlo nacvičena, ale začínající maturity účast na Jiráskově Hronově znemožnily. Po prázdninách roku 1952 se divadelní soubor na Vyšší rolnické škole, mezitím přejmenované na Zemědělskou technickou školu, z více jak poloviny svých členů obnovil. Nastoupila nová generace divadelních ochotníků: Jaroslav Rejholec, Červenková Věra, Mojžíš Bedřich, Lišková Marie, Fikotová Milada, Schneedorfer Jan, Kloboučníková Alena, Lindauerová Alena, Beneš Václav, Čížek Bohuslav, Sklenář Václav, Hantschl Jindřich, Ládr Rudolf a další. Do ochotnické činnosti se obětavě zapojil také profesor PhDr. Matouš Haas.
Pod režijním vedením profesora Antonína Průchy byly v letech 1952 až 1957 uvedeny hry: „Kolébka“, „Hadrián z Římsů“ a „Vrabčí hory“. K 150. výročí Viktora Huga byla na podzim roku 1952 sehrána hra „Zvoník u Matky Boží“. Měla velký úspěch u obecenstva a byla opakována celkem 12 krát. Dále byly nastudovány a sehrány divadelní hry: „Hrátky s čertem“/sehrány celkem 16krát/, „Křivoklátské nokturno“, „Srdce a kordy“ a „Hledá se hrdina“. V dalších letech nadšení pro divadlo na škole i na veřejnosti poněkud ochablo, až soubor koncem roku 1957 zanikl. Za osm let činnosti Divadelní kroužek na Vyšší rolnické škole v Klatovech nastudoval a sehrál celkem 15 divadelních her, které pro velký úspěch mnohokrát opakoval. Z tohoto důvodu divadelnímu souboru při Vyšší rolnické škole v Klatovech právem patří čestné místo v historii českého amatérského divadla. Napsal jsem o něm zprávu do třídílné publikace: „Místopis českého amatérského divadla“, vydané v rámci agentury IPOS Praha v letech 1998 až 2002.

Zapsal: Ing. Jan Volák v roce 2011.