Texty: PELÁN, Jiří: DOJMY A POJMY ANEB ... 14.DUBNA 2011 V UHERSKÉM HRADIŠTI. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

DOJMY A POJMY ANEB PÉČE O DUŠIČKU NA KRAJSKÉM KOLE DĚTSKÉHO PŘEDNESU KONANÉM DNE 14.DUBNA 2011 V UHERSKÉM HRADIŠTI

Khaled Hosseini se ve svém autobiografi ckém románu „Lovec draků“ zmiňuje o hře ŠEDŽANGÍ neboli BITVA BÁSNÍ. Hru řídí učitel literatury. Ten zahajuje klání výzvou: „Zarecitovali jste verš z nějaké básně a Váš soupeř má 60 vteřin na to, aby odpověděl veršem začínajícím na stejné písmeno, jímž Váš verš končil.“

Jak myslí děti? Dítě myslí ze zkušenosti. Nemůže si ale vybrat, z jaké zkušenosti bude myslet. Musí vzít to, co je a o čem nebylo dopředu jasné, kdy a v jaké podobě to přichází. Jaká je dětská zkušenost? Je šťastná a bez problémů, nebo je to zkušenost neklidu a rozdírání duše? Co je pro dítě být sám sebou? Štěstí je úlevou od úkolů každodennosti, i když je spojeno s odpovědností. Je to odpovědnost, která dokáže zároveň čekat, trpělivě důvěřovat a přijímat události jako důležité zdroje informací a podnět k samostatnému rozhodování. Zkušenost, o které mluvíme, je úzce spojena se zážitky různého druhu: jsou to bezprostřední zážitky („tváří v tvář“) a také zážitky zprostředkované (literárním dílem, fi lmem, výtvarnem apod.). A možné zážitky (co může být, co žije jen v našich představách). Úvaha tedy upozorňuje na význam životní zkušenosti pro vnímání světa in abstracto i in concreto a zároveň i pro vnímání uměleckého díla. Přimlouvám se brát v úvahu vlastní literární tvorbu.

Menší děti (ve druhé kategorii) přicházejí s texty pohádek a povídek. Autoři (Jiří Žáček, Miloš Macourek, František Nepil, Emanuel Frynta, Branko Čopič a další) poskytují dosti příležitostí pro humorné vyprávění. Zároveň se vyžaduje pochopení příběhu a jeho domýšlení. Menší pochopení porušuje výstavbu přednesu, ztrátu vtipu, absenci pointy. Děti si zaslouží delší rozmluvu o knihách zvoleného autora i o vybraném textu. Osobní zkušenost dítěte při výběru textu i při práci s ním (tj. při práci na kompoziční výstavbě a ideovém vyznění) je nezastupitelná. Kateřina Hladíková recitovala Zpřeházenou povídku Branko Čopiče. Pamětně zvládnutý složitější text přednesla s novým prožitkem, dominantou jejího vystoupení byl humor, který graduje pochopením celku. Štěpán Válek si zvolil ke svému vystoupení text Ivana Vyskočila Malý Alenáš a dokázal si s ním hrát, gradovat význam textu a získat si tak posluchače.

Ve čtvrté kategorii se vydařilo těm, kteří měli šťastnou ruku s výběrem textu „na tělo“. Tak v textu Dietní program podle knihy Věry Ipserové se recitátorka Barbora Úlehlová s úsměvem a trochou ironie podívala do zrcadla sama na sebe a zvažovala tíhu svého problému s tělesnou váhou. Její rozvažování neulpívalo na povrchu věci. Dotkla se i rodícího citu k chlapci. Text se stává významným podnětem pro chápání světa, ale i sebe sama. Působivé bylo vystoupení Václava Kalluse, který předestřel obraz svého prvního rande v textu První rande Rudolfa Křesťana. Soudě podle odezvy v hledišti se v obrazu uviděl každý bez hranic věku. Tolik dojmy a pojmy, jak se objevily v průběhu recitačních vystoupení dětí a dospívajích přednašečů v Redutě v Uherském Hradišti. O průběh setkání se postaral pohostinně Dům dětí a mládeže Uherské Hradiště za pomoci šestičlenného lektorského sboru.
Jiří Pelán