Texty: LONGINOVÁ, Martina a LUBINOVÁ, Iva: KOLÍN 13. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

KOLÍN 13. DUBNA 2011 – DDM
V KOLÍNĚ TO KRÁSNĚ ŠVITOŘILO!

Krajská přehlídka Dětské scény proběhla letos v Kolíně 13. dubna za krásného slunného dne. Švitořilo nejen ptactvo kolem DDM, ale též spousta dětí, které do Polabí zavítaly a nutno říct, že švitořili i na pódiu poutavě, vesele a zaujatě.

V první a druhé kategorii usedli za lektorský stůl – Jaroslav Provazník, Helena Malehová a Martina Longinová, kterým se představilo 20 recitátorů v první kategorii a 19 recitátorů ve druhé kategorii ze všech koutů Středočeského kraje.

Ti nejmladší s přednesem sice teprve začínají, ale letos v Kolíně bylo u mnohých cítit, že začali velmi dobře. Přišli nám totiž většinou něco vypravovat a ne jen odříkat či vyzpívat. Slyšeli jsme texty od Hrubína až po Šruta a shodli jsme se v porotě na dobré úrovni této kategorie. Nebyl zkrátka recitátor, který by na krajskou přehlídku svým výkonem tzv. nepatřil. Nejvíce však zaujala Marie Hadrbolcová se známým textem Ptala se Františky Marta od I. M. Jirouse, která byla velmi autentická v příběhu, situaci a ještě si to úžasně užívala. Adéla Flekalová si vybrala Šrutovu báseň Dýň a dýně. Vložila do přednesu notnou dávku humoru i porozumění, vědomě pracovala s veršem, rýmem. Kluci ale nezůstali pozadu. Cenu poroty získal Stanislav Kříž s Macourkovým Tučňákem, Čestná uznání pak Alexander Koukol s Kratochvílovými Nevěstami, Filip Špringl se Středovým textem Poslední vlas, Klára Maříková recitovala Sluneční prasátko od Stefanova, Anna Hamanová říkala O Kateřince a tlustém červeném svetru a Anežka Krutská Hrubínovu báseň Zvířátka a loupežníci.

Ve druhé kategorii byl, jak tomu mnohdy bývá, výběr textů už mnohem rozmanitější. Někteří recitátoři zůstali u jednodušších předloh (např. J. Horáčková – O pyšném koblížkovi), někteří se naopak pustili až za hranici svých možností (např. M. Ajvaz – Chobot). Možná právě proto byla škála interpretů v této kategorii dosti pestrá, ale nutno říct, že vcelku přednašečsky kvalitní. Recitátoři volili dobré tempo vyprávění, uvažovali o sdělení ve vybraném textu, dávali do výkonů cit i představivost a technika řeči byla také poměrně slušná. Přeci jen však někteří zaujali více. Letos to byla Marie Matějková s prózou Meloun od M. Macourka, jíž se podařilo velmi pravdivě sdělit myšlenku textu a i přes jeho délku neztratila tah a dobré tempo, které udržela až k přesvědčivé pointě. Výkon byl vyzrálý, a tak jsme jí odpustili i ne úplně zvládnutou obtížnou Macourkovu formu dlouhých vět. Druhou postupující na národní přehlídku je Kateřina Maříková, od níž jsme slyšeli prózu Škola v nebi od Ilji Hurníka. I ona si vybrala již náročnější text – po stránce formální i obsahové. Přednášela ho s vtipem, kontaktem, dobrým tempem i technikou. Byla spontánní vypravěčkou a velmi citlivě nakládala s postavami v příběhu, s jeho celkovým udržením i vyústěním. Čestná uznání si za své poutavé výkony odvezli – Aneta Mertová (D. Mrázková – Ticho a linduška), Běla Kubištová (D. Hevier – O), Kryštof Jiráček (F. Simonová – Lumpárny darebáka Davida) a Alžběta Šichtová (R. Bach – Racek). Tito recitátoři přesvědčili, že mají chuť i schopnosti sdělování a představivosti, které se přenesou na posluchače.

Strávili jsme v Kolíně radostné dopoledne se šikovnými dětmi, ocenili všechny děti Diplomem za účast a snad i vřelým povzbuzením do další práce v disciplíně, kterou vnímám jako klenot mezi všemi. Je vzácný a čím více bude těch, kdo ho oživují svým světlem, tím lépe. Bez ohledu na všechny kategorie…
MgA. Martina Longinová

Ve třetí a čtvrté kategorii jsme byli svědky výkonů na jedné straně velmi zajímavých, na straně druhé nevydařených nebo problematických. Recitátoři dokázali, že umějí využívat technické prostředky jako je např. práce s hlasem a tempem, interpretace vycházela vesměs z porozumění textu a touhy sdělovat. Nejčastějším nedostatkem v obou kategoriích byly problémy ve výstavbě textu. Interpreti často až puntičkářsky pracovali s detailem, což vedlo k rozbití na sice dobře zpracované, ale v celku nefungující střípky. Důsledkem toho často nevycházela pointa. Setkali jsme se také s několika nevhodně vybranými úryvky, které nemohly samostatně fungovat, a díky tomu recitátorům „podkopávaly nohy“. Pokud jsme slyšeli druhý text, kromě jediného případu byl hůře zpracován než první a více odhaloval přednašečovy nedostatky.

Ve třetí kategorii poměrně jednoznačně vyplynuli dva postupující (Magdalena Pidrmanová a Ondřej Kinkal), kteří zvládli lépe než ostatní právě práci s textem jako celkem. Za zmínku stojí ještě výkon Jany Veselé, která dostala čestné uznání. Svěrákova Hotelová pohádka byla úctyhodným výkonem i vzhledem ke své délce, nicméně nedostatky ve výstavbě a nešťastný výběr druhého textu ji odsunuly až za postupová místa.

Ve čtvrté kategorii byl jednoznačným postupujícím Martin Řehák s Čapkovou povídkou Tonda. V tomto případě jsme byli svědky velmi zralého výkonu, recitátor dokázal interpretovat Čapkův příběh s vypravěčskou lehkostí a zároveň ho neochudit o různé významové vrstvy podepřené vlastním názorem a postojem. Na další postupové místo bylo několik adeptů, s výjimkou Daria Cadoriniho se u všech ukázalo, že druhý text ještě více odhaluje přesně ty nedostatky, které se projevily už v interpretaci prvního textu. Zajímavý byl výkon Martina Nejedlého, který zvolil „všeodsuzující božskou stylizaci“, když recitoval Pilařův antický mýtus Nioba. Bohužel se mu tento způsob přednesu vkrádal i do básně J. Suchého básně Kanár a klec. Čestné uznání dostala Markéta Kunkelová. Její projev se blížil monologu a přesně tam, kde text přestával být v 1. osobě, nefungovala výstavba.

Sečteno a podtrženo - vyslechli jsme 38 recitátorů, slyšeli mnoho podnětných interpretací a jako porota jsme rozhodně neměli lehkou práci při rozhodování o postupujících.
Iva Lubinová