Texty: HULÁK, Jakub: OSTRAVA 19. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

OSTRAVA 19. DUBNA 2011 – SVČ KORUNKA

Krajská přehlídka dětských recitátorů Moravskoslezského kraje proběhla 19. dubna v SVČ Korunka v Ostravě. Její organizace se ujaly pracovnice SVČ Veronika Pavúková a Helena Skálová, externě pak Hana Štrbová. Nebylo jednoduché zvládnout všechny kategorie v jediném dni s jedinou porotou, nakonec se ale vše stihlo, i když v 18 hodin večer všichni účastníci i lektoři jevili známky vyčerpání. Podle slov organizátorů by neměl být problém rozložit příště akci do dvou dnů. Větším problémem budou ale nejspíš v Moravskoslezském kraji okresní postupová kola, z nichž zřejmě nepříliš odborně kompetentní poroty posílají na krajskou přehlídku „výrazné“ recitátory s nepřijatelnými manýrami (deformování hlasu, popisné rozehrávání postav, ilustrativní gesta…) na úkor pedagogicky kvalitně vedených žáků s neokázalým přirozeným projevem.

Tradicí Ostravy je nultá, nepostupová kategorie. V jejím rámci vystoupilo sedm dětí. Krátká série básní odříkaných na hranici elementární srozumitelnosti v atmosféře nepřekonatelné trémy ovšem vzbudila otázku, zda vůbec mají tak malé děti vystupovat před publikem. Ocenění byli Prokop Závorka s kultivovaným přednesem Růženky Jiřího Havla a Emma Němcová s vtipně podaným textem Ľubomíra Feldeka Zapomnětlivý.

V první kategorii (15 dětí) převažovala technicky problematická vystoupení (kolovrátkové přizvukování, nepřirozené „zpívané“ intonace, vnějškové „vybarvování“). O to víc překvapila Johanna Szpyrcová, která vzácně vystihla poetiku Mileny Lukešové v krátké próze Vítr a za svůj citlivý a přirozený projev získala cenu poroty. Ocenění si odvezly Anna Nevřivová za důrazný a zaujatý přednes básně Miloše Kratochvíla O botě a tkaničce a Natálie Kaletová za živé podání Ušatého torpéda Jiřího Žáčka.

Druhá kategorie (15 dětí) přinesla větší dramaturgickou pestrost i vyšší kvalitu přednesu. Ocenění získali Lukáš Baroš za technicky nedokonalé, ale zanícené podání básně Gól Josefa Křešničky, Eliška Klečková za příjemné převyprávění kapitoly Malý princ a liška A. de Saint Exupéryho, Johana Handlířová za přirozený přednes jinak nepříliš nosného úryvku z Baletních střevíčků Beatrice Masiniové a Terezie Holubová za osobité pojetí Tří tet Jiřího Suchého. Na celostátní přehlídku postoupily Sára Erlebachová z Českého Těšína, která překvapila svým přirozeným, ale zároveň technicky mimořádně vyspělým projevem v textu Iriny Pivovarové Jarní déšť, a Ewa Wierzgońová z Karviné-Nového Města s dobře zvládnutým náročnějším textem Jana Brzechwy Tulipán a růže.

Třetí kategorie (13 dětí) byla v rámci přehlídky nejslabší. Po vyslechnutí druhých textů od šesti recitátorů nenašel lektorský sbor žádného adepta na postup na celostátní přehlídku. Ocenění získali Matěj Šumbera za přirozený a poutavý přednes úvodní kapitoly Saroyanova Tracyho tygra (Niklova Záhadná pohádka už byla méně přesvědčivá), Kryštov Zelenkov za naivní, přehnaně patetickou, ale zaujatou a vnitřně pravdivou interpretaci Raportu Fráni Šrámka a Nerudovy Balady o duši K. H. Borovského a Radek Slaný za suverénní, ale poněkud vnějškové a exhibiční vystoupení s textem Vojtěcha Steklače Jak je těžké vybrat si správné povolání a Uspávankou s bývalými anděly a modrým ptáčkem Jana Skácela.

Úroveň čtvrté kategorie (12 dětí) byla vyšší, v polovině případů šlo o zajímavá vystoupení, čtyři z nich lze označit jako vynikající. Oceněná Kateřina Michejdová z Českého Těšína zaujala posluchače propracovaným a poutavým přednesem povídky Alexandry Berkové Milostná, na plytké básni Pavla Cmírala Batoh tvůj drcá do všech kolen už ale neměla moc co ukázat. Vzhledem k absenci postupu ze třetí kategorie se lektorský sbor ve složení Jana Křenková, Helena Skálová, Lucie Semančíková, Josef Bičiště a Jakub Hulák rozhodl na celostátní přehlídku doporučit tři recitátory – vybrat dva se zdálo téměř nemožné. Jako vyspělá osobnost se v přednesu obou textů projevila Radka Cabáková z Krnova. Texty Dobrá rada Ivana Wernische a Jak se namalují Vánoce Miroslava Holuba interpretovala přirozeně a sugestivně, s porozuměním a citem pro osobitou poetiku autorů. Vynikající vypravěčské schopnosti prokázala i Michaela Macháčková z Ostravy, která v případě úryvku Jak to chodí u nás doma Jindřišky Černíkové povýšila jinak nepříliš silný text. Zajímavější volbou bylo Vejce Miloše Macourka, v němž ani jistá zatěžkanost jinak volně plynoucího asociativního řetězu myšlenek nezabránila přesvědčivému vyznění tématu. Originálním „úkazem“ ostravské přehlídky byl Kryštof Krhovják ze ZUŠ B. Smetany v Karviné. Jako první text zvolil kombinaci dvou textů Ivana Wernische V zámeckém parku a Otravná pohádka, kde pracuje s výraznou „hereckou“ stylizací, která ani na okamžik nepřipouští přirozený civilní tón. Přestože je výsledná křečovitost vystoupení zjevně záměrná, může na diváky snadno působit až nepříjemně. Zajímavým pokusem je i text z deníku Franze Kafky, pro který zvolil recitátor naopak totálně civilní projev, který ovšem vedl až k nedbalé, povolené výslovnosti.
Jakub Hulák