Texty: AS 2001, č. 4, s. 27 - 28, Vít Závodský.

V okolí Brna se klube festivalová tradice

V poklidném, turisty vyhledávaném městečku Veverská Bitýška poblíž gotického hradu Veveří a nedaleko rozlehlé Brněnské přehrady již pět let pracuje agilní amatérský soubor Prkno. V závěru uplynulé sezony si rozpustilým večerem toto nekulaté výročí připomněl. Právě onen kolektiv je příčinou, že v poslední době obec stále raději nacházejí mladé ochotnické soubory, neboť se tu letos již počtvrté konalo kvalitní červnové setkání amatérských divadel „Na prknech“.
U zrodu zezdola vydupané a úspěšně se rozvíjející tradice stojí jako všestranný a obětavý dobrý duch rozhlasová i televizní moderátorka a herečka Jaroslava Rozsypalová. Se zhruba patnáctičlennou skupinou kamarádů se Prkno nejprve věnovalo především dramatické výchově dětí. S individuálním získáváním zkušeností na rozličných soutěžích, kurzech a dílnách a s morální i finanční podporou obecní samosprávy v zádech se pustilo do veřejných produkcí. Po dramatizaci Šimkovy povídky Až přijde Komenská objelo okolní vesnice i vinařské slavnosti ve Znojmě s hrubozrnným apokryfem Františka Ringa Čecha Dívčí válka. Slibnější etapu pak odstartovala návazná spolupráce se zkušeným amatérským experimentátorem minulých desetiletí, Brňanem Pavlem Vašíčkem, který od té doby rád dělí místní chatařské víkendy s režírováním Prkna. Dostavily se první úspěchy: poetické nastudování Macourkovy Hry na Zuzanku se probojovalo až na celonárodní Šrámkův Písek, početných repríz se dočkaly i tři následující Vašíčkovy nonsensově laděné pořady - koláž povídek K.I. Galzcynského Strávím s tebou celou noc aneb Rohypnol 99, růženec sureálných scének francouzské provenience Pán Bůh s námi, je tu Cami, dvojice tragikomických aktovek Valentina Krasnogorova se společným názvem...a Pelikáni v pustině. Uznání zaslouží, že se ani při této bohaté jevištní aktivitě, občas představené také v brněnských klubech nebo na sklepní scéně Divadla Husa na provázku, nezapomínalo na děti (ty se dále bavily na pohádkách či maškarních plesech) ani na tradiční jakubské hody. Právě před rokem tu vzápětí po příjezdu z účinkování na hannoverském EXPU s chutí vystoupila i vynikající instrumentalistka a zpěvačka Iva Bittová.
S organizací festivalu „Na prknech“ začali ve Veverské Bitýšce v r. 1998. Napoprvé se zúčastnilo šest part s osmi představeními a hrálo se i na hradním nádvoří s prastarou lípou. Další ročník o něco rozšířenější akce zahrnul tucet souborů z desíti obcí včetně Prahy a jeho neoficiálním vítězem se stal Gogginův americký muzikál Jeptišky v suverénním podání temperamentní herecké pětice z Kroměříže, nastudovaný Karlem Hoffmannem. Loňský ročník absolvovala desítka souborů včetně jihomoravského reprezentanta na Wolkrově Prostějovu a následně Jiráskově Hronovu Špatně zabržděno a Ústaf z Velkého Meziříčí a Brna-Komína (dadaistická montáž The Best of Voiceband) nebo zlínské Malé scény (Thomas Bernhard: Ritter, Denne, Voss).
Letošní třídenní, programově nabitá akce opět neměla charakter postupové soutěže (ty jsou na konci sezony beztak již uzavřeny), nýbrž chtěla být skutečně neformální družnou „slezinou“ mladých lidí, jimž k seberealizaci rozhodně nestačí vysedávání u piva nebo televize, neboť je možná už navždy uštkl onen příslovečný tylovský „had z ráje“. O „Setkání“ byl i nyní takový zájem, že si organizátoři mohli účastníky vybírat. Nakonec se sem sjela desítka souborů z šesti obcí (z Brna a blízkého okolí, ale také z Kroměříže nebo Zlína), aby čtyřčlenné odborné porotě a hlavně divákům i sobě navzájem předvedla jedenáct inscenací, doprovázených dvěma speciálními semináři Alexandra Nováka a Víta Jakubce, následnými rozbory a tolerantními, leckdy přes půlnoc trvajícími diskusemi. V atmosféře příjemné pohody, organizované starosvětským zvonečkem, odbývalo se vše v zútulněném kulturním domě, jehož občerstvovací zázemí představovaly výtečná restaurace a pohostinný penzion. Žánrové spektrum této „rodinné“ přehlídky (podpořil ji Obecní úřad v čele se starostou Františkem Černým a místní hospodyně pohotově přinášeným ovocem, koláči a buchtami), zůstalo až nezvykle široké, protože každá z účinkujících part si sama zvolila nastudování, které pokládala pro sebe za nejtypičtější.
Zhruba v rovnováze zůstala vystoupení myšlenkově závažná s produkcemi komediálního rázu, a to nejdenou z vlastní autorské dílny. Mohlo tak být oceněno úsilí hned dvou brněnských kolektivů. V Divadle Na poslední chvíli, soustřeďujícím se na tvorbu jediného „dvorního“ autora, nabídl po loňském modelovém příběhu o zločinu a trestu Ticho začínající dramatik Pavel Trtílek (v rámci volného novinkového cyklu připravil nedávno „Provázek“ jeho text o trojici pouličních šlapek Bludice) drsnou perzifláž Strašlivá pravda vo babičce paní Božky Němcový. Ve šlépějích známé parodie „Babička vulgaris“ pojala režisérka Irena Peťovská s nadanou herečkou Evou Hošťálkovou titulní figuru Báby nikoli jako tradiční typ „dobrého člověka“, nýbrž coby neustále opilé, hrubé a svému okolí škodící protivné individuum, teprve dodatečně přikrášlené spisovatelčinou idealizací. K abstrahující stylizaci tíhnoucí Divadlo M+M vzbudilo polemiky hrou Pán Bů režírující scenáristky Radmily Adamové (loni se tu představila obdobně laděnou tragikomedií Gloria) pro sólový herecký part Alžběty Klímové. Ambiciózní úmysl komplexně vypovídat o existencionálních otázkách paralelou lidského a zvířecího údělu však uvízl v monotónní statičnosti a celkové nekomunikativnosti. Úspěšný jihomoravský reprezentant na letošním Wolkrově Prostějovu, Útulek č. 16 Brno, opět zaujal dobře zvládnutou improvizovanou performancí Čiči koko čiči oči kočičí, do níž přizval i kolegu z hostitelského souboru. Právě Prkno se vhodně představilo v jedné ze dvou P. Vašíčkem nastudovaných alternací (Eva Pavlíčková, Jaroslav Hemala) Císlerových Brejlí, když dokázalo vcelku plytkou realistickou konverzačku povýšit na invenční jevištní klauniádu. Druhá ukázka z jeho repertoáru, nonsensová Česká hra podle jedné z „blbých her“ Ivana Vyskočila, pojatá jako kuriózní oslava našeho vstupu do Evropské unie, zůstala při karikaturách mrštíkovské rodiny Vávrovy v podobě nedotaženého konceptu.
Výtvarně čistou malířskou výpravou se pochlubil kolektiv Domu kultury Kroměříž, kde pseudonymní režisérka Mantri Kros připravila na motivy vyprávění Valerije Korostyleva milou pohádku O nemocných opičkách. Vynikající scénografická složka byla hlavním trumfem brněnského Pro100ru, jenž si v režii Akrama Staňka spolehlivě a nápaditě poradil s dramatizací románu Alfreda Jarryho Nadsamec. Mezi oceněné skupiny se právem zařadil také vyškovský soubor G, který svěže a poeticky převedl na scénu jinou epickou předlohu - Zahradu Jiřího Trnky (režie Lukáš Tvrďoch a Hana Vymazalová). Neoficiálním vítězem přehlídky se pak stala herecky vyspělá Malá scéna Zlín se slavnou Lorcovou tragédií Dům doni Alby. Zkušený Petr Nýdrle ji na výtečné scéně Vladimíra Komory interpretoval s citem pro dusnou atmosféru rodinné venkovské komunity, v promyšlených symbolických mizascénách a s metaforickým přesahem všech uplatněných jevištních složek.
Bitýšský festival, kde jsme viděli také ukázky konvenčně ochotnického přístupu (Ortonova zdlouhavá veselohra Klíčovou dírkou z Velkých Opatovic), trojí nedlouhé a snaživé mimosoutěžní vystoupení dětí (Macourkova Dětská zoologická zahrada, Žáčkova pohádka Čert a Káča, Havierův text Nevyplazujte jazyk na lva) nebo Trtílkovo parodické čechovovské čtení Višňový smrad, se opět vydařilo. Předletní termín příštího 5. ročníku již pohotoví organizátoři zveřejnili, takže: karimatky, spacáky a chuť do jevištního experimentování i jeho společného rozebírání zase s sebou.
Vít Závodský