Texty: AS 2001, č. 4, s. 24, František Mikeš.

30. Divadelní Bechyně 2001

Centrum kultury Armády České republiky a město Bechyně uspořádaly ve dnech 14. - 17. června jubilejní třicátý ročník festivalu armádního divadelního a slovesného umění, spojený s přehlídkou komorní, folkové a country hudby a VII. soutěžní přehlídkou mažoretek. Jak laskavý čtenář vidí, bývalý ASUT, kteří mnohý divadelník zná ze svého působení v základní vojenské službě, se v posledních letech poněkud rozrostl. A dá se říci, že je mu to ku prospěchu. Na jednom místě, v jednom čase se tak scházejí všichni, kteří mají v armádě co do činění s aktivní kulturou. Protože je tento článek určen pro časopis zabývající se amatérských divadlem, pominu zajímavou výstavu „Zátiší“, i všechny hudební složky festivalu, soutěž literární, recitační i malé formy a budu se věnovat pouze soutěžním divadelním představením.
V soutěžním programu v oboru divadel bylo odehráno celkem pět představení, z toho dvě pohádky pro děti.
DS Dráček VA Brno / R. Haluza - S. Kouřil: Pohádka z lesa
Tradiční účastník Divadelní Bechyně DS Dráček z VA Brno si již řadu let zachovává svou úroveň. Také v letošním roce předvedl divákům hru ze své tvůrčí dílny. Hra je již staršího data, soubor ji v letošním roce znovu nastudoval v pozměněném obsazení. Pohádka byla dětským publikem velice dobře přijata, autoři dobře vědí jak na děti zapůsobit, ať již hudebním doprovodem inscenace či pestrou, dobře zpracovanou výpravou. Z hereckých výkonů je třeba ocenit Svatopluka Kouřila v roli Herbiána.
DS Lužnice Bechyně / Hana a Josef Lamkovi: O veselém hrobaři
Domácí soubor si vybral jeden z nejkvalitnějších textů, které u nás v oblasti divadla pro děti jsou. Jedná se o zpracování pohádky J. Mahena Smrt Kmotřička. Soubor hrál pohádku v úpravě kladenského divadla, která však není z nejzdařilejších. Autor úpravy Karel Brožek ochudil původní text o některá dějová fakta.
Vzhledem k personálním problémům soubor zaměnil ženskou roli Smrti za „Smrťáka“, a jejím výtvarným ztvárněním poněkud posunul některé situace (první dialog Hrobaře a Smrti). Přesto tato pohádka byla publikem dobře přijata, v roli Hrobaře zaujal Zdeněk Novák, a i ostatní představitelé podávali dobré, vyrovnané výkony. Za zmínku stojí i pěkná výprava.
DS při PDA Strakonice / Václav Novák: Bůh anebo Ďábel - nikdo do nás nevidí
V dnešním boomu muzikálových představení sahají po tomto žánru nejen profesionálové, ale i amatéři. Inscenace, kterou jsme měli možnost vidět, pochází z autorské dílny člena souboru Václava Nováka, který napsal libreto, hudbu i texty písní.
Naskýtá se otázka, zda předvedená inscenace je skutečným muzikálem, protože pracuje s prvky rockové opery a některé muzikálové prvky opomíjí. Technické možnosti bechyňského jeviště způsobily, že zpěvákům nebylo vždy rozumět, což inscenaci citelně poškodilo. Přesto všechno se domnívám, že šlo o velmi zajímavý pokus a že obrovská práce, kterou soubor inscenaci věnoval, byla alespoň částečně zúročena.
V představení je několik výborných pěveckých výkonů, např. Věra Zabílkové, Martina Blažka a dalších.
DS Bezbariérové divadlo Míry Košťála St. Boleslav / Miroslav Košťál: Krtky škrtni
Soubor, který se na Bechyni objevil jako nováček, sehrál autorskou parodii na mafiánské téma. Po hříchu se dá říci, že soubor nedocenil žánr, a tak představení probíhalo bez velkého vzruchu. Důležité situace nebyly přesně akcentovány, a protože úvodní scéna, která je vlastně klíčem k celé hře, byla sehrána téměř ve tmě, mnozí diváci - přestože se chvílemi bavili a smáli - nepochopili záměr inscenátorů v celém rozsahu. Přes uvedené výhrady se jedná o sympatický soubor, kde jsou talentovaní lidé. Pokud hodlají pokračovat v tomto žánru, budou se však v herecké práci muset lépe orientovat a dále vzdělávat.
DS „G“ PDA Vyškov / Jiří Trnka: Zahrada
To nejlepší na konec - soubor „G“ z Vyškova sehrál divadelní úpravu textu Jiřího Trnky Zahrada. Inscenovat tento poetický text je velmi náročné a obtížné. Souboru patří dík za to, jak k tomuto textu přistoupil, a za vytvořené představení. Přes všechnu chválu a úspěch je v inscenaci jeden problém, který nese text sám v sobě - jedná se totiž o hru představ. Představ, které žijí jen v dětské fantazii. V této oblasti při práci s rekvizitou (sloni) se inscenátoři nedokázali přesně orientovat. Tím také oslabil závěr hry, v němž se herci posunují do věku, kdy představy a dětská fantazie přechází do částečné dospělosti. Soubor byl oceněn řadou cen a byl výrazně nejlepší na celé Divadelní Bechyni 2001.
Co říci závěrem? Třicátá Divadelní Bechyně postrádala více špičkových představení a s výjimkou souboru „G“ z Vyškova šlo o představení spíše průměrné úrovně.
František Mikeš