Texty: PERNICOVÁ, Ivana: JABLONEC NAD NISOU 8. – 10. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

JABLONEC NAD NISOU 8. – 10.
DUBNA 2011 – EUROCENTRUM

Divadelní přehlídka Dětská scéna v Jablonci nad Nisou byla co do pocitů a emocí, které se na diváky hrnuly z jeviště, velmi rozmanitá a atmosféra v trochu stísněném až klaustrofobicky působícím prostoru malého hlediště Eurocentra často velmi napjatá a soustředěná. Soustředěnost snad jen jednou narušila ne-všemocná technika, která opět zklamala a připravila aktérům nepřijemné chvilky. Ze tří čtvrtin plné hlediště diváků se trochu vyprázdnilo při druhém a posledním dni. Páteční a sobotní bloky představení začínaly v pozdních odpoledních hodinách a shodovaly se v délce trvání. Žádné z představení nepřesáhlo délku 30 minut. Viděli jsme divadlo poezie, pohybové divadlo, divadlo se zpěvy, zajímavé, svébytné autorské pokusy ale i jednu školní besídku (autorské představení Seriál na život a na smrt souboru DDM Vikýř Jablonec n.N.).

Soubor TS Magdaléna Rychnov nad Nisou (ved. Magdaléna Rellichová) se soustředil ve svém představení Dovolená pro Mikuláše na pohybové ztvárnění děje. Nápaditě předvedené obrazy šikovných a pohybově vybavených dětí ve věku 10-13 let se ale souboru nepodařilo lépe propojit. Příběh hlavního hrdiny soubor předvedl pomocí velmi působivých a choreografi cky zajímavých obrazů. Nenalezením divadelních situací se příliš nechal zavést cestou ilustrativnosti, což bylo podpořeno i výběrem autora Miloše Macourka, který nebývá vždy jednoduchým námětem k divadelnímu zpracování a jeho kouzlo je spíše založeno na slovním než na situačním humoru.

Soubor Pepina ze ZŠ Aloisina Výšina v Liberci (ved. Miloslava Čechlovská) se potýkal se stejným problémem – nenalezení divadelních situací. Rytmus a hudba byly nejsilnější složkou představení pohádky Tři groše. Nářadí řemeslníků (kladivo, srp…) se proměnily v Orffovy nástroje a děti bravurně zvládaly i složité rytmické variace. Nápadité bylo scénografi cké řešení jevištního prostoru pomocí variabilních truhel, které se proměňovaly z pokladnic do řemeslnických truhlic. Souboru by snad prospělo hledat lepší herecko-stylizační rovinu zejména při vytváření hlavních postav.

Se třemi představeními vystoupil na přehlídce soubor Vydýcháno ze ZUŠ Liberec. Jedna ze skupin (ved. Michaela Homolová) si k jevištnímu zpracování poezie vybrala básnířku Milenu Hercíkovou. Z představení Básně na provázku bylo znát, že soubor poctivě hledal jak jevištně vyjádřit obsah některých vybraných básní. K metaforickému vyjadřování si soubor vybral nejen slovo, ale i hudební nástroje, pohyb a výtvarné prvky. I když jevištní zpracování některých básní zůstávalo v rovině ilustrativní, zaujatost a chuť sdělovat vytvořila na jevišti i v publiku soustředěnou a působivou atmosféru.

Stejně nakažlivou atmosféru mělo i druhé představení (ved. Libuše Hájková a Michaela Homolová), Zázračná medicína, které se co do hledání a nalézání divadelních situací vymykalo přehlídce a souboru se v něm podařilo předvést s citem pro vnímání absurdního humoru Roalda Dahla, pomocí funkční jednoduché scény (otáčivý paravan), s velkým smyslem pro hru a nadsázku, velmi ucelený a dá se říct, že i na divadelní situace bohatý tvar. Inscenace byla ovšem zařazena do programu přehlídky jako host, protože nepostoupila z oblastního postupového kola.

Jiná skupina dětí ze stejného souboru (ved. Lenka Jánovová) sáhla po složitém tématu posmrtného života. V autorském představení Mezisvěty, které bylo inspirováno knihou R. A. Moodyho, nabídli divákům průlet životem jedné rodiny, jejíž všichni členové se v jednom okamžiku setkávají v posmrtném světě. Silnou stránkou herecky vyspělého souboru byla nejen pohybová práce, ale i nalézání divadelních zkratek při strukturování složitého příběhu a využívání vhodně emočně zabarvené hudby. Působivé pohybové obrazy však zůstávaly pouze v rovině obecněsymbolické. Je třeba říct, že členové souboru ve všech představeních zaujali velmi kultivovanou a citlivou prací se smyslem pro vzájemné vnímání se a partneřinu na jevišti.

K autorským pokusům patřilo i představení souboru Pampalin ze ZUŠ Turnov (ved. Alena Tomášová) s názvem Když nemůžu spát, v kterém aktéři řešili problémy dospívajících lidí, a to velmi osobitě, citlivě a autenticky, zároveň se smyslem pro hru, nezatěžkaně a s nadhledem. Podařilo se jim najít vhodné herecko-stylizační prostředky pro ztvárnění rolí, zejména hlavních hrdinů. Výborným oživením, ale i funkčním prvkem byla živá hudba na scéně. Bohužel někdy výběrem jednoho monotónního hudebního tématu upadal jinak dobře nastavený temporytmus celého představení.

Děti ze souboru Kámoš Drámoš ze ZUŠ Turnov (opět pod vedením Aleny Tomášové) patřily na přehlídce k nejmladším interpretům (8–9 let) a díky povedenému dramaturgickému zpracování klasické četby od Aloise Jiráska – Staré pověsti české v kombinaci s moderním převyprávěním Martiny Drijverové a porozumění své vedoucí dětskému naturelu a odlišným charakteristikám jednotlivých dětí, se jim podařilo vytvořit živé a herně zvládnuté představení. Spontánní hravost dětí byla využita ve vtipně nastavených divadelních situacích. Tři příběhy byly předělovány kytarovým doprovodem vedoucí souboru a písně byly i součástí hraného příběhu. Jakoby však děti vytrhávaly z dobře rozehraných situací a vytvářely spíše popisné pasáže. Představení, které bylo velmi dobře vystavěné i temporytmicky, by si zasloužilo ještě větší práci se scénografickými prvky, zejména s doladěním kostýmů.

Lektorský sbor přehlídky ve složení Irena Konývková, Blanka Brožová, Ivana Pernicová, Jakub Hulák a Miloš Samek doporučil k přímému postupu na celostátní přehlídku inscenaci Když nemůžu spát souboru Pampalin, do širšího výběru pak Staré pověsti české souboru Kámoš Drámoš.

Ivana Pernicová