Texty: AS 2001, č. 4, s. 17, Iva Dvořáková.

Čím žila Dětská scéna v Trutnově

Co všechno spoluvytvářelo atmosféru Dětské scény v Trutnově ve dnech 22. - 28.6.2001 pro účastníky? Nebylo toho zrovna málo, a ani nepřeberně.
Právě tak akorát: dílny pro sólové recitátory,
dílny pro děti ze souborů,
rozborové semináře pro doprovody recitátorů,
pohovory recitátorů s lektorských sborem,
diskusní klub pro seminaristy o souborech,
pohovor vedoucích souborů s lektory,
čtyři dopolední semináře.

Organizátorům přehlídky se podařilo dát všemu pevný řád. Bylo příjemné, že časy všech těchto aktivit se neměnily, místa (až na jednu výjimku, kdy v zasedačce MěÚ místo diskuse zasedala městská rada) taktéž, a účastníci si nemuseli zatěžovat hlavu pamatováním změn. Praktické a chvályhodné. Oproti loňskému roku se podařilo umístit celou recitační část přehlídky do prostor Středního lesnického učiliště, takže sóloví recitátoři měli vše pěkně pohromadě a soubory se pohybovaly mezi kinem a Národním domem (vzdálenost mezi nimi je taktéž minimální). Dobře fungovalo stravování i ubytování. Jedinou pihou na kráse letošní Dětské scény byli seminaristé, kteří se dostavili v malém počtu ze 77 přihlášených dorazilo nakonec 49, a tím poněkud komplikovali organizaci (zajištěné ubytování, jídlo, které nikdo předem neodhlásil...).
Pojďme si teď projít veškerý „šumot“ přehlídky systematicky, krok po kroku.
Dílny pro sólové recitátory
Vedli je studenti Katedry výchovné dramatiky DAMU Praha. Recitátoři II. kategorie se scházeli s Klárou Jedličkovou a Magdou Johnovou, kategorie III. se Šárkou Vejvodovou a Jiřinou Laitnerovou, IV. kategorie s Danou Rýcovou a Pavlem Rohlenou. Činnost racitátorských dílem byla zaměřena na překonání ostychu mezi recitátory v rámci jedné kategorie, vzájemné seznámení a také na přípravu na vlastní přednašečský výkon (naladění těla i hlasu). Každá skupina se při práci sešla s lektory celkem na 8,5 hodiny během tří dnů. Délka jednotlivých schůzek byla od třičtvrtěhodinovky do hodiny a půl, pracovalo se metodami výchovné dramatiky.
Dílny pro soubory
Princip těchto dílen vycházel z myšlenky nabídnout souborům možnost pracovat spolu a poznávat se. Dílny byly celkem dvě, vedla je též dvojice - ale mezinárodní, vždy jeden Čech a jeden Holanďan (dohromady Alejandra Peńa, Martin Plešek, Pavel Bednář a Jens Neumann). Jelikož složení účastníků dílen se neustále měnilo, nebylo možné navazavovat na práci z minulého setkání. Práce dílen byla zaměřena na pohybové hry a improvizace, v některých případech vznikaly i malé předveditelné tvarečky. Jejich ohlas byl velký.
Rozborové semináře pro doprovody recitátorů
Tato setkání vedl Jaroslav Provazník a probíhala v prvních třech dnech přehlídky. Účastnili se jí i seminaristé třídy A, jejíž vlastní činnost začínala po skončení přehlídky recitátorů. Tyto semináře vycházely z textů recitátorů a zabývaly se otázkami aktuálními pro danou kategorii. Seminaristé často pracovali ve skupinách, v nichž si pokládaly otázky dramaturgické, technické, mluvilo se i o osobnosti recitátora, autenticitě dětského přednesu. Na výkony recitátorů se nahlíželo z různých úhlů pohledu (pedagogický, rodičovský ap.) Často Jaroslav Provazník kladl aktuální otázky - např. Co se při práci na textu všechno mohly děti ze II. kategorie naučit? Jaká témata přitahují nejstarší recitátory a proč asi?
Pohovory recitátorů s lektorským sborem
Tyto rozpravy se konaly tzv. kolovým způsobem. V aule lesnického učiliště na třech různých místech seděly dvojice lektorů (Radek Marušák a Zuzana Dvořáková, Jiřina Lhotská a Martina Longioná, Ema Zámečníková a Alena Palarčíková) a recitátoři je obcházeli. Kdo chtěl, mohl se dozvědět názor všech lektorů, kdo ne, vybral si třeba jen jednu dvojici. Pohovory byly individuální, šlo o povídání o konkrétním výkonu, který byl předveden. Řešily se technické nedostatky, ale i interpretační nedokonalosti nebo dramaturgické problémy.
Diskusní klub pro seminaristy
Trval hodinu a půl, vždy mezi sedmnáctou a devatenáctou hodinou, moderovala ho Jiřina Lhotská. Pravidlem bylo, že každý den do něj přišla vyjádřit stanovisko lektorského sboru jedna osobnost lektorského sboru. Jiřina Lhotská jej moderovala věcně, nebála se klást náročné otázky, seminaristé při něm byli aktivní a pokoušeli se zformulovat svůj názor na jednotlivé části představení a na celek. Častou otázkou bylo: Proč (proč jsme tuto předlohu viděli zpracovanou takhle, proč na nás tak silně zapůsobilo tohle...)? Aktivita diskutérů klesala směrem ke konci přehlídky díky únavě všech zúčastněných.
Diskuse vedoucích souborů s lektorským sborem
V lektorském sboru pracoval Jaroslav Dejl (předseda), Irina Ulrychová, Marie Poesová, Ewan Mc Laren, Josef Valenta, tajemníkem byl Jakub Hulák. Rozprava se týkala logicky spíše problematičtějších částí představení. Sympatické na ní bylo to, že lektorský sbor se necítil být neomylný a vševědoucí, ale snažil se dobrat odpovědí na otázky, co fungovalo dobře v představení, co ne a proč. Do hovoru vstupovali i ostatní vedoucí souborů. Zahraniční lektor přinášel leckdy jiný úhel pohledu na tutéž věc, což bylo zajímavé.

Dopolední semináře

Seminář A - Slova a obrazy (návštěva v dramaturgických předsíních dětského přednesu a dětského divadla)
Lektorem byl Jaroslav Provazník a většinu účastníků tvořili učitelé. Součástí semináře bylo především dramaturgické ohlédnutí za zhlédnutými kusy a praktické objevování smyslu teoretických pojmů jako je fabule, syžet, dějový fakt, jednotlivé žánry a útvary, které se mohou stát předlohou pro práci, ať už recitační či divadelní. Vše šlo cestou her a praktických cvičení. Pracovalo se i s předlohami viděných představení, obzvláště u těch se zásadními úpravami.
Seminář B - Práce s dětmi z perspektivy dítěte
Tato dílna stála na osobnosti ugandského lektora Franka Katooly, kterému tlumočila Alžběta Dvořáková. Lektor vycházel z afrických tanců a dalších pohybových aktivit. Pracoval dál s prolínáním pohybových kreací různých kultur (jelikož sem byli přihlášeni i zahraniční seminaristé). Výsledkem dílny bylo krátké pohybové představení. Krom praktické práce nabízel tento seminář i srovnání, jak se pracuje s dětmi v Ugandě a u nás, jelikož Frank pracoval s náměty, které doma nabízí dětem.
Seminář C - Maska
Další mezinárodní seskupení. Holandská lektorka Tatjana Brinkman, tlumočená Petrou Kunčíkovou. Dle lektorky je klíčem herecké práce zacházení s tělem a emocemi. Maska skryje mimiku a nutí tělo k vyjádření. Každý den byl rozdělen do tří úseků - úvodní rozcvička (zvláštní masáže k umědomování si vlastního těla), průpravná cvičení (naladění těla k fyzickému herectví) a práce s maskami, nejprve s neutrálními, pak s maskami - larvami a nakonec s barevnými „larvami“. Metodika Tatjany Brinkman vycházela z práce J. Lecoqa.
Seminář D - Herectví a práce s hercem
Český seminář. Lektorkou byla Hana Franková – Hniličková a práce v něm byla zaměřena na přenos metod Michaila Čechova a Sergeje Fedotova do světa práce s dětským souborem. Hana Franková – Hniličková přijela spolu s členy Dětského studia divadla Dagmar Karlovy Vary, kteří práci skupiny seminaristů obohatili. Všichni pracovali společně na Čechovově Rackovi. Každý den byl rozdělen na tři fáze - úvodní rozcvička (naladění těla a hlasu v duchu Michaila Čechova), práce na textu A.P. Čechova a závěrečné shrnutí. Výsledkem byla patnáctiminutová koláž z textů dialogů z Racka.
Iva Dvořáková