Texty: JIRSOVÁ, Zuzana: DOBŘANY – DĚTSKÝ DIVADELNÍ TARTAS 15. – 17. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

DOBŘANY – DĚTSKÝ DIVADELNÍ
TARTAS 15. – 17. DUBNA 2011

Sobotní blok nabídl celkem sedm inscenací. Po zmíněném loutkovém představení diváci sledovali vystoupení mladších žáků SZUŠ Trnka z
Plzně.

Obyčejný den
Na námět Nikity Kručenské a pod vedením Michala Stona zpracoval soubor bodový scénář příběhu, který se žánrově dotýká oblasti fantasy. Příběh je situován do školní třídy. Schyluje se k rvačce - a tu se díky kouzlu provedenému jedním z chlapců, ocitnou všichni v neznámém světě i čase. Ovšem i zde, ve změněných podmínkách se projeví jejich vzájemná nevraživost. Chlapec - kouzelník nakonec všechny svým kouzlem vrátí zpátky do školní třídy. Jednotlivé typy postav jsou čitelně exponovány, rovněž tak jsou naznačeny vztahy mezi postavami. Nejasnosti a otázky se objevují až v další části hry a v samotném vyznění příběhu. Ve změněném světě se jednotlivci zprvu nepoznávají a ani divák se ve změněných bytostech a v jejich počínání neorientuje. V této části hry je dán velký prostor improvizaci, která brzdí a rozdrobuje plynutí hry. Avšak právě improvizovanou hrou se děti učí přirozenému bytí na jevišti. V souboru je většina dětí prvním rokem a výběr námětu kouzelného světa naplněného tajemnem a „mečováním“ spolu s volností ponechanou pro projev na scéně je ze strany vedoucího šťastnou volbou. Pohybový potenciál kluků (a je jich v souboru hodně) by bylo dobré podpořit například hodinami šermu, aby radost ze hry byla umocněna vědomím skutečných dovedností, koordinace a řádu.

V tom znamení zvítězíš (aneb Příběh o plzeňských kašnách a erbu města)
Inscenace vychází ze scénáře Michala Dubničky a navazuje na školní projekt žáků čtvrté třídy 1. ZŠ Plzeň zaměřený na poznávání města a jeho historie. Díky prakticky a interaktivně získaným znalostem a zkušenostem mají hráči pevnou půdu pod nohama a mohou s nadhledem interpretovat vtipný text Dubničkův. Noc, čas, kdy postavy z kašen a erbu žijí svým životem, rámuje denní pohyb turistů prohlížejících si pamětihodnosti města. Tento rámec je v závěru hry dotažen do pointy, která koresponduje s celkovým stylem a podtrhuje „agitkovitý“ charakter hry. Pro větší srozumitelnost je ještě potřeba usnadnit divákovi orientaci v postavách a ozřejmit, ve které z rovin znaků se právě ocitáme. Skupina pracuje pod zručným vedením paní učitelky Ivany Loukotkové a nadšení dětí je víc než patrné. Za svižné uchopení netradiční látky bylo uděleno souboru čestné uznání.

O Patrikovi
Šrutovu pohádku „Jak ovčák přemohl březnový vítr“ pro soubor LDO ZUŠ Kdyně zdramatizovala vedoucí Dana Žáková. Spolu se skupinou pak vytvořila sdělnou a jemnou hru, která osloví jak děti z mateřských škol (kterým je inscenace přímo určena) tak diváky starší. Převedení Šrutova textu do jevištní podoby je zvládnuté a diváka od počátku vtahuje do děje. Proto se úvodní „dvorečkovitá“ část jeví jako nadbytečná. Kus není v souladu s nastolením uzavřen - nepotřebuje to, protože vyznění závěru pohádky je jasné a dobře divadelně zpracované. Drobné otázky vyvstaly kolem použití loutek ovčáka a jeho nevěsty. Jejich včlenění je pro hráče potřebné a funguje i divadelně, pouze je třeba vystihnout čas jejich nastolení a zdokonalit zacházení s nimi. Soubor se odvážil včlenit i momenty přímé komunikace postav s diváky - a tyto chvilky zvládl v oblasti improvizované komunikace i v rámci plynutí hry. Z projevu žáků ZUŠ Kdyně je patrné systematické vedení v oblasti rytmu, pohybu a mluvy. Inscenace si odvezla z Dobřan čestné uznání.

Kolovrat
Ke svéráznému uchopení Erbenovy balady Zlatý kolovrat se uchýlil soubor HYJTA z 5.a 6. ročníku LDO ZUŠ Domažlice. Vybavenost dospívajících potřebná k jevištnímu projevu je na velmi dobré úrovni. V oblasti dovednostní je zřejmé kvalitní vedení ze strany vedoucí, Dany Žákové. Velkou otázkou se však stává zvolené pojetí. Všechny postavy vystupují ve více či méně slušivých nočních úborech, které snad – spolu s losováním, kdo bude kterou postavou – mají naznačit, že jde pouze o hru „mezi námi děvčaty“. Snaha souboru o odlehčené ztvárnění není vedena důsledně, objevují se lyrické pasáže a znaky metaforického rázu se mísí s jakoby nahodilou volbou rekvizit. Nadbytečnou akcí je trhán text a magická rytmičnost Erbenových slov se vytrácí. Z inscenace není patrný postoj hráčů k tomu, co hrají – tedy: Proč zrovna tuto látku hrajeme takto a co tím chceme sdělit divákům. A také – v jaký žánr jsme chtěli baladu proměnit.
Jak již bylo řečeno, jde o zkušenou a dobře vybavenou skupinu. Doufejme, že se nenechá kritikou odradit a my se v další sezóně se souborem HYJTA opět setkáme.

Léčba neklidem
Název vystihuje poselství inscenace a zároveň zahrnuje klima dalších ztvárněných povídek, kterými jsou: Haraburďárna, Chvilka klidu, Schartz Metterkulmova metoda, Sredni Vaštar - a také Vlčice. Složitou a zároveň tematicky ucelenou kompozici na motivy Sakiho povídek vytvořili starší žáci z plzeňské SZUŠ Trnka spolu s vedoucím Michalem Stonem. Osu inscenace tvoří děj z prostředí školy, kde se žáci a učitelé setkávají se spisovatelem Sakim. Osa (inspirovaná povídkou Vlčice) nejenže odděluje jednotlivé příběhy, ale má svůj děj a vyznění. Dění ve škole by tedy mělo tvořit tematickou paralelu s hranými příběhy. A právě tento aspekt je potřeba ještě posílit – například odlišit žáky od učitelů znakem (aby více vynikl vztah dospělý – dítě) nebo divadelně zdůvodnit kratičké výstupy žáků u piana. Odvážný dramaturgicko režijní počin klade velké nároky na hráče a někdy naráží na míru jejich hereckých dovedností. Prospělo by využít příležitostí k bezeslovnému jednání, úspornému hereckému projevu a zkratce. Všechny vybrané povídky jsou výrazně kráceny. Kupodivu tato úprava celku prospívá, zřetelně vyzní společný rys – rozpor světa dětí a světa dospělých. Hráči přesně vědí, co hrají, jaká je poetika, jaké je téma a toto vědomí z nich vyzařuje. Proto se jim jistě povede posílit pointy jednotlivých příběhů a dotvořit divadelní tečku inscenace. Léčba neklidem byla doporučena k příměmu postupu na Dětskou scénu 2011 zejména pro zajímavý přístup k literárním předlohám a dramaturgii a také pro poctivé hledání prostředků k vyjádření tématu.

Je mi čtrnáct
Soubor z Gymnázia J. Křižíka Plzni, jinak Sedum divů světa, přivezl do Dobřan autorskou výpověď - úsměvně vážný pohled na sebe, vrstevníky a rodiče. Signál o tématu i žánru dostává divák hned v úvodu, kdy jsou spolu s nastolováním postav prezentovány myšlenky dospívajících, citovány výroky rodičů. Expozici uzavírá píseň. Její slova spolu s civilním způsobem projevu účinkujících jsou dalším prostředkem k vyjádření jejich postojů. Po výrazném a zobecňujícím úvodu následuje zaostření v podobě zpracování konkrétních modelových situací, ve kterých se dostává čtrnáctiletý člověk do střetu s dospělými, sourozenci, vrstevníky i se sebou samým. Náměty na situace literárně zpracovali členové souboru a pod výborným vedením Františka Kasky vytvořili na principech divadelní koláže autentický tvar. Jednotlivé epizody nejsou pouhou realisticky podanou scénkou, ale kombinováním divadelních prostředků dostávají lehkost a poskytují vícevrstevný obraz. Příkladem může být situace „U televize - Můj přítel tmavší pleti“, kdy se prolíná prosba čtrnáctileté dcery, otcovo neustálé přepínání televize, útržky z televizních programů, zamítavé reakce rodičů a nevinné poznámky mladší sestry. Každá ze šesti epizod zobrazuje problém, se kterým se člověk tohoto věku může potkat. A jistě v počáteční fázi byly i další náměty. Muselo být těžké (při počtu osmnácti členů souboru) vybírat a koncipovat inscenaci pro takto početnou skupinu. Mnohé určitě zůstalo „v šuplíku“. Přesto by celku prospělo ještě úspornější zacházení se slovem - krácení či „zhuštění“ některých momentů (například omezení dialogů a „klipovitost“ ve výstupu „Jak je někdy tupé balit holku v kupé“). V poslední třetině představení dochází k poklesu temporytmu. Selekce a v některých případech úspornost by tomuto jevu mohla zabránit. Ovšem: pohled „Do deníku introvertního mimoně“ a sílící příval energie ze strany všech členů souboru opět probudí divákovu pozornost. Vkusná a energií nabitá autorská výpověď byla oceněna čestným uznáním.

Za lektorský sbor ve složení Jakub Doubrava, Zuzana Jirsová, Veronika Rodriguezová zapsala Zuzana Jirsová