Texty: AS 2001, č. 4, s. 8, Vítězslava Šrámková.

Sólový přednes 2001 – dost potěšení, málo úžasu

Řady recitátorů na letošním Wolkrově Prostějově zvláště ve druhé věkové kategorii výrazně prořídly o letošní maturanty, kteří se snažili dostat na vysoké školy. Přijímací zkoušky už dávno nejsou soustředěny do jednoho či dvou týdnů, takže se jim přehlídka nemůže vyhnout. Na WP tak nemohla přijet skoro pětina přednašečů. Toto oslabení kvantitativní však neoslabilo dojem, který už naznačila letošní regionální kola. Motivací přednašečského výkonů v českých zemích na začátku tohoto století převážně není snaha o osobité sebevyjádření, o autentickou výpověď o době a světě kolem a už vůbec ne potřeba vyjádřit generační souznění s nastupující básnickou generací. Recitátoři si své duchovní spřízněnce nehledají v literárních časopisech, a zdá se, že současné autory mnohdy ani neznají. Jejich volba je výrazně čtenářská, většinou sahají po osvědčených hodnotách, s nimiž se sami seznamují poprvé. V první věkové kategorii se tak stal nejrecitovanějším autorem Ludvík Aškenazy. Přednes jako reflexe čtenářského zážitku byl ostatně pro nejmladší přednašeče příznačný, jak prozradila nevyrovnanost výkonů ve dvou kolech přehlídky. Prakticky vždy bylo patrné, že na jeden z textů interpret sází a druhý spíš považuje za doplněk. Titul laureáta tak získali Ondřej Jiráček z Jihlavy (přednášel úryvek z monologu Výběrčího M. Uhdeho a lyrickou báseń maďarského básníka wolkrovského osudu J. Attily Tys udělala ze mne dítě) a Monika Bryšová z Novosedlic (velmi vnímavá interpretka zaujala čistotou projevu zvláště v Seifertově básni Na Bertramce, v druhém kole recitovala vlastně jediný text současné básnířky Lucie Vichtové, Troska s tématem drog), jejichž výkony v obou kolech působily vyrovnaněji. V této kategorii opět zaznělo i několik písňových textů a jak je téměř obvyklé, jejich svůdná lehkost a citovost recitátory ve výkonu zradila.
Druhá kategorie - do dvaceti let - přinesla vesměs kvalitní texty českých i světových autorů.
Zajímavá byla dvě vystoupení s texty Jiřího Koláře, z nich Anna Šafránková z Teplic (přednášela jeho Královnu lesa a Apollinairova Cestovatele) získala titul laureáta. Velmi slibným přednašečem byl i druhý oceněný Jan Faltýnek s dobře vybraným úryvkem z Demlova Zapomenutého světla a typově zcela odlišného Váchalova Krvavého románu. Celkově byla tato kategorie interpretačně dost vyrovnaná na slušné úrovni, ale nedá se říci, že by šlo o výkony nezapomenutelné.
Na toto označení rozhodně aspiroval laureát nejstarší kategorie Radim Šíp montáží tří básní K. Rexrotha, (autora, k jehož básnickému odkazu se hlásila beatnická generace) Staré špatné časy, Rekviem za španělské mrtvé a úryvku z Draka a jednorožce. Jeho výkon byl jakýmsi citovým komentářem k současným špatným časům, jak je dnes a denně můžeme sledovat v každodenních zprávách ze světa. Šlo o velmi aktuální (nikoli povrchně aktualizovanou) a přesvědčivou výpověď, jedinou svého druhu na celém WP. Vysokou laťku si položil i výběrem druhého textu - Nietzscheho Jen blázen! Jen básník! Tato kategorie jako celek byla zajímavá osobitostí a nezaměnitelností jednotlivých interpretů, patrnou i z výkonů, které v tu chvíli beze zbytku nepřesvědčily.
Vítězslava Šrámková