Texty: VRABCOVÁ, Markéta: Komiksová postava Fagi je k vidění i v divadle. AS 2011 - Rozhovory.

Komiksová postava Fagi je k vidění i v divadle

Martin Kyšperský hraje v hudební skupině Květy, pracuje jako externí moderátor rádia Proglas a ještě k tomu stíhá účinkovat v představení Svět podle Fagi, na jejíž inscenaci se podílel spolu s divadlem DNO. A právě toto představení patří mezi nejúspěšnější inscenace tohoto divadla.

Jak jste se dostal k hraní v divadle DNO?

V hospodě patřící k divadlu Husa na Provázku. Přitom já do hospody chodím čím dál méně a ani dřív jsem tomu moc nedal. Ale tentokrát jsem se tam potkal s Jirkou Jelínkem, který znal kapelu Květy a přímo mi řekl, o co by šlo. A ještě si myslím, že v tom má prsty Bára Kratochvílová, která v divadle DNO hrála dřív a doporučila mne. Svět je malý, některá setkání jsou hodně na ráně.

Jste spoluatorem divadelní hry Svět podle Fagi. Jak vás napadlo proměnit komiksové příběhy o třináctileté holčičce, která na vše dává vtipné odpovědi, v divadelní příběh?

Ta transformace je ideou Jirky Jelínka. On donesl celé schéma a náměty scének. Když pak se mnou zkoušel ty náměty rozvinout, tak jsme jen hledali, co nám přijde legrační. A pak taky pravdivý. Jednou to má nějaký koncept, tak abychom se v něm pohybovali. Jirka je dost vtipný, kdybych se třeba někde v půlce představení podíval do očí Medůze a zkameněl, on to dohraje, aniž by si někdo změny všiml.

Jak jste nakonec přetvořili komiks v divadelní představení?

V těch bublinách jsou slovní hrátky a to je zábavné, působí to na papíře i z úst. Je to výzva. Jen samotný slovní humor by však působil únavně, vždycky je třeba stvořit příběh. To v komiksu není potřeba, tam na to není ani prostor. Divák musí sledovat nějakou zápletku, i kdyby byla třeba nejbanánově superbanální. Loutka Fagi je dvourozměrný obrázek namalovaný fixou, ale její byt, její chlapec Patrik, rodiče, duch dospělosti to už jsou figury z jiných světů a prostředí. Osobně se mi líbí právě bizarnost těchto loutek. Jedná se o věci koupené na benzínové pumpě, nebo vyhrabané někde na půdě a tak.

V představení Svět podle Fagi také sám účinkujete. Je těžké vžít se do role třináctileté holčičky?

Myslím, že ne. Lidé se nejvíc smějí, když jim to, co vidí, připomíná situace, které dobře znají. Já nebyl nikdy třináctiletou holčičkou, ale v pubertě jsem samozřejmě mnohé zažil a taky jsem měl rodiče a byl jsem umíněnej a zmatenej. Popravdě jsem divadlo vždycky nesnášel a unavovalo mne, a to že se na něm nakonec podílím, souvisí s tím, že tohle představení je jaksi opravdové, nevykonstruované. Jasně, že je to i schválně přehnané, jízlivé. Ale právě v tom poznávám tu skutečnost.

Pamatujete si na dobu, když vám bylo 13 let? Četl jste v té době komiksy?

Třináct mi bylo chvilku po revoluci, moc toho tady z komiksu nebylo, když nepočítám Rychlé šípy a Čtyřlístek. Měl jsem rád časopis Kometa. Od té doby až dodnes jsem několik okouzlení komiksem zažil, ale asi spíš atypická. Zaujal mě komiks Maus s příběhem Židů v druhé světové válce, nebo úplně parádní Persepolis. Také miluju komiks Red meat, což už se k Fagi začíná zase blížit.

Co vás na této postavě a jejích krátkých příbězích nejvíce baví?

To, že v nich všechno tak rychle běží. Jednotlivé skeče trvají pět minut, jsou dost svižné, podkresluju je svým hlasem a tím, jak hraju na kytaru. Musím být pokorný a dělat co je třeba, často míň než bych intuitivně chtěl, ale právě to je super. Nenapadlo by mne, že i v takovém punku jako jsou scénky a písně pro Fagi, budu trénovat pokoru. A taky mě baví, že se můžu třeba hodinu dívat, jak se lidé smějí. To je opravdu čistá krása!

Jste autorem ještě nějakých jiných divadelních představení?

Něco už vzniká. Ale nechci o tom ještě mluvit. Bude to opět s divadlem DNO. Dřív jsem dělal k divadlu jen hudbu, od čistě amatérských věcí třeba až po Městské divadlo Zlín. Ale jak už jsem říkal, do divadla moc nechodím. Když už jdu, tak se mi to pak třeba i hodně líbí, ale v první chvíli musím překonávat silný odpor. Nevím, čím to je. Vstřebávat jiné příběhy mne přitom baví moc, hodně čtu, rád poslouchám co lidé kolem mě vypráví. Ale divadlo je pro mě zvláštní místo.

Čemu se věnujete kromě hraní divadla, čím se živíte?

Hrajeme s kapelou Květy a z toho mám peníze. Dostávám zakázky, abych něco složil, nebo působím také jako hudební režisér. Pracuji jako externí moderátor na Rádiu Proglas. Vlastně mám velké štěstí, protože jsem chviličku zažil, jaký to je chodit do práce, v níž od rána do podvečera koukám na hodinky, kdy už bude konec a řekl jsem si, že takto život prožít nechci.

Můžete pozvat naše čtenáře na nejbližší představení?

Přijďte, srdečně vás zveme! Duch dospělosti říká, že byste tu a tam měli jít na kulturu, a nemusí to být jen Národní divadlo. Sestupte trošku do podzemí, je to dobrodružný. Naše nejbližší představení o Fagi se koná 17. 4. v Brně. Více informací najdete na: http://www.divadlodno.cz/


Článek byl převzat z www magazínu pro kulturní život v místech a regionech Místní kultura – http://www.mistnikultura.cz/

Markéta Vrabcová