Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Postupové činoherní přehlídky v severovýchodních Čechách. AS 2011, č. 2.

Postupové činoherní přehlídky v severovýchodních Čechách

Za nepřesné geografické hodnocení se omlouvám. Mám na mysli přehlídku Plzeňského a Karlovarského kraje v Horažďovicích, jednu ze dvou přehlídek Ústeckého kraje Děčínská brána a Pardubického kraje Zlom vaz v Ústí nad Orlicí a České Třebové. Shodou okolností jsem je zhlédla i v minulém roce, takže mohu srovnávat.

Z hlediska počtu inscenací lze hovořit o velkém nárůstu. Např. loňského Zlomvazu se zúčastnily čtyři inscenace, letos jich bylo sedm. Rovněž na Děčínské bráně bylo sedm představení. Kvantita však samozřejmě o úrovni přehlídky nic nevypovídá, byť ve všech případech museli pořadatelé další soubory odmítnout. Např. na Zlomvazu dokonce dva soubory (J. N. Štěpánka z Chrudimi a soubor Hýbl Česká Třebová) chtěly přihlásit po dvou inscenacích. Sice to není v rozporu s pravidly přehlídky, avšak z organizačních důvodů je pořadatel OSDO přemluvil k výběru jedné z nich. Takže kvantita potěšila, rovněž jako připravenost většiny souborů zůstat na přehlídce i po svém představení. Pak samozřejmě rozborový seminář s porotou, který je skutečnou školou pro všechny, dají se dělat shrnutí a zobecňující závěry. Právě v tom je význam postupových přehlídek podle mého názoru naprosto nepominutelný. Neméně potěšitelná je skutečnost, že se na každé přehlídce objevil minimálně jeden soubor, který po letech obnovil svou činnost. Svědčí to o tom, že se amatérskému divadlu v Čechách daří. Za všechny jmenuji Sušický divadelní spolek Schody. Jejich Limonádový Joe se mohl v hudební složce opřít o slavný Sušický dětský sbor a rodinu sbormistra Baierla.

V dramaturgii se objevila pestrá paleta žánrů a autorů české i světové klasiky i současných titulů. Některé tituly potěšily, neboť buď byly premiérami na amatérském jevišti nebo jde o tituly málo frekventované. Rozhodně stojí za připomenutí z premiérových titulů Havlovo Odcházení (DS Krupka), Simonovy Řeči (Tyjátr Horažďovice), Erdmanův Sebevrah (JakoHost Plzeň), Narozen 28. října autora Janků, Svojtka, Hrbek (DS Záklep Svitavy), Krásku z Leenane Martina McDonagha (Rádobydivadlo Klapý). Z těch málo hraných chci zmínit Skleněný zvěřinec T.Williamse (Spolek divadelních ochotníků Žamberk), Těžkou Barboru V W J (DS Tyl Polička), Goldoniho Treperendy (DS D3 Karlovy Vary).

Pokud jde o divadelní kvalitu předvedených inscenací, pak lze konstatovat, že pro přehlídku v Horažďovicích a pro Zlom vaz platí, že v loňském roce se urodilo víc. Např. Zlom vaz v roce 2010 uvedl sice jen čtyři kousky, avšak jeden z nich byl skvostný: Limonádový Joe pardubického Exilu, který došel až na JH. Letošní doporučení získala inscenace Daňkova Kulhavého mezka chrudimského souboru. Hra jistě není žádný dramaturgický objev, inscenace zaujala dobrými hereckými výkony (zejména Jana Zikmundová v ženské roli). Letošní Horažďovice nabídly sice leccos zajímavého, avšak většinou s nějakým problémem či otazníkem. Zajímavá úprava i realizace Lorcova Domu Bernardy a. plzeňských Evrybáb s Romanem Černíkem jako režisérem si na přehlídce střihla premiéru a jen taktak držela pohromadě. Sebevrah se Gábině Vaškové trochu posunul do satiry a vytratilo se klíčové téma života, k němuž vás žádný soud nemůže odsoudit. Karlovarské Treperendy měly skvělou scénografii, avšak byly trochu o ničem. Doporučení si odnesl domácí soubor za inscenaci Simonových řečí. Inscenace nemá žádný zásadní problém, může se opřít o invenční režii K. Šťastného a vyrovnaný herecký soubor. Nejvýš hodnotím Děčínskou bránu. Tam se objevily dvě více než dobré inscenace a ani řada dalších nezklamala. Kráska z Leenane Rádobydivadla Klapý v režii L. Valeše má všechny předpoklady zařadit se mezi špičku této sezony. Mimořádné herecké výkony zejména V. Valešové a D. Cendrové mají oporu ve vybudovaných situacích a znakovém systému. Odcházení souboru z Krupky v režii J. Urbanové nezůstává nic dlužno předloze a invenčně a poctivě jí slouží. Obě posledně jmenované uvidíme na CP Divadelní Děčín.

Lenka Lázňovská