Texty: STROTZER, Milan: Wintrův Rakovník 2011 - Mlč. A když mluvíš, nežvaň (recenze). AS 2011.

DS Kocábka Chocerady – Jiří Cinkeis: Mlč. A když mluvíš, nežvaň

Divadelní soubor Kocábka z Chocerad uzavřel Wintrův Rakovník 2011 představením kabaretu Jiřího Cinkeise uvedeného pod názvem Mlč. A když mluvíš, nežvaň. Soubor Kocábka se stal za léta svého působení fenoménem mezi autorskými divadly, a to nejen ve středu Čech. I závěrečné představení přehlídky neslo ve všech složkách znaky autorského divadla. Sled kabaretních čísel má rámec tvořený výstupy blíže nepojmenované vrchnosti a jejího nohsleda. Vrchnost za doprovodu svého nohsleda sestoupí inkognito mezi lid, aby nahlédla, jak to v zemi, které vládne, chodí. Oné reflexe se jí dostane pozorováním lidí ve městě a také na shromáždění 1. Iniciativy blbých, jehož součástí je kulturní program – kabaretní představení. Až do sekvence, než započne tento kulturní program, funguje představení Kocábky bezvadně jako dadaistický kabaret, těžící z nesmyslných slovních spojení, nonsensů a absurdit. Poté se však představení láme, neboť v scénkách kulturního programu nezbývá, než vstupovat do rolí a vytvářet postavy. To však, nepodpořeno dalšími dramatickými prostředky (příběh, dramatická stavba aj.), neumožňuje dosáhnout potřebného jevištního efektu a udržení divákovy pozornosti. Divák je po zhruba polovinu představení naladěn na zcela jinou vlnu vnímání a nemůže se od ní dost dobře odpoutat. To je jedna ze dvou hlavních příčin toho, že představení nevyznělo kompaktně a v plné síle. Druhou příčinou je volba hracího prostoru, kukátkového jeviště Tylova divadla. Představení dadaistického kabaretu, vyžadující komorní hrací prostor s úzkým kontaktem s publikem, nemohlo zvolené uspořádání jeviště a hlediště uspokojit. Navzdory těmto dvěma hlavním problémům byli diváci svědky dvou velice pěkných hereckých kreací, a sice Vladimíra Šímy a Máši Weigrichtové.

Milan Strotzer