Texty: KEROUŠOVÁ, Eva: Dětská scéna 2011, Svitavy (recenze) - Vlčí bouda. AS 2011, č. 2 (z Deníku Dětské scény č.5).

VLČÍ BOUDA
S modely je vždycky potíž, mají-li se obalit masem. S životem jdou totiž těžko dohromady. Už v pečlivě vystavěné předloze k fi lmu je na problémy zaděláno. A když se přene- se kostra na divadlo a ještě k tomu dětské, kynou a kynou. Režisérce se vymstilo, že včas neudělala základní dramaturgická rozhodnutí, která jí práci mohla usnadnit. Kdyby si třeba vybrala sci-fi , horor nebo parodii na scestné televizní podívané, nepostrádala by opěrné body. Z lákavého východiska nešla ani cestou k osobním zkušenostem dětí z rodiny a školy. Téma manipulace (jistě stále aktuální) každý pochopí, nejedná-li se ovšem o mimozemšťany, ale („spíš“) o psychopaty, např. závěr by musel vypadat trochu jinak. Povšechnost podpořila i hudba.
Kdyby se semknutí se manipulovaných budovalo v situacích postupně, mohly by se gradovat. Děti se s manipulátory potýkaly statečně, dobře, že v krátkých sekvencích. Našly se v nich přirozené i pravdivé okamžiky. Brzdila je však trvalá stísněnost, alespoň vzepření se by prospěla větší ráznost. Hrající vedoucí bývá často kontraproduktivní, v takové roli se dá brát i jako varování. Neurčitost je poměrně častým nešvarem dětského divadla. Inscenace se tak stala modelovou poněkud jinak, než chtěla.
Eva Keroušová