Texty: AS 2001, č. 3, s. 36 - 37, Ivan Anthon.

26. festival pražských amatérských loutkářů

Hlavní město Praha, městská část Praha 8, Společnost přátel LD Jiskra a SAL-SČDO uspořádaly ve dnech 23.-25.3.2001 v pořadí již 26. festival pražských amatérských loutkářů, jenž byl současně i regionální přehlídkou Prahy a středních Čech. Uskutečnil se, jako již tradičně, v divadle Jiskra v Kobylisích. Jen jedno představení se tam nevešlo a konalo se nedaleko, v Salesiánském (dřívě Klicperově) divadle.
Po tomto dosti honosném úvodu nutno konstatovat, že oproti loňskému, pětadvacátému ročníku, kdy soutěžilo 10 souborů, to letos bylo jen 6. Pět z nich se účastnilo i přehlídky loňské, jeden s toutéž hrou. Zřejmě získávání soutěžení chtivých účastníků není snadné. Program byl doplněn vystoupením profesionálního Divadla Oblázek z Ostravy. Ale nyní již k jednotlivým představením:
Po slavnostním zahájení za účasti oficielních hostí jako první vystoupilo Strakaté divadlo z Prahy 4 se scénickým leporelem, jak praví podtitul, MALOVANÉ PÍSNIČKY. Inscenace v režii V. Anděla byla poněkud překvapením, protože místo očekávaných loutek, které tento soubor dlouhodobě poctivě pěstuje, na scénu vystoupil jeden mládenec a čtyři děvčata, coby malíř a skřítkové. V jejich podání zazněly veselé i poetické prózy a verše J. Bruknera, L‘. Feldeka, J. Vodňanského a dalších, v dramaturgickém zpracování Jiřího Filipa. Dlužno říci, že s viditelným potěšením ze hry, současně s jevištní kázní, péčí o dikci a čistotu jazyka, což nebývá obvyklé. Bohužel. Loutky - cvičící žížala, šest pejsků, létající kouzelník, spolu s dalšími efekty, jako vzdouvající se plachtové moře, hvězdná obloha s měsícem, či maxikoloběžka, která se s obtížemi vešla na scénu, zpestřovaly podívanou. Atmosféru dotvářela hudba J. Hanuše. Škoda, že malíř kreslil obrázky příliš malé a tenkou linkou a že osvětlovací park neobsáhl dvouplánový prostor pozadí. Dění v jeho horní polovině tak bylo v šeru. Naštěstí celkovému, velmi sympatickému dojmu, to příliš neublížilo.
Ten, kdo se do Jiskry nevešel, byla Říše loutek. VY NEZNÁTE KRUTIHLAVA? Ivy Peřinové je hra, napsaná k osmdesátinám ŘL. Je to jakési vzpomínkové retro. Repliky loutek V. Suchardy a malovaných prospektů A. Suchardové-Brichové, spolu s historizující režií H. Zezulové ve vedení slovních i pohybových projevů postav, to vše navozovalo podívanou ve stylu ranných třicátých let. Sám zamotaný příběh nešťastného kuchaře Vařečky, chystajícího se péci slavnostní dort, na jehož kulatém těle se střídají a znamenitě komplikují děj, hlavy vodníka, čerta a princezny, připomíná hry oné doby. Často byly založeny na nějakém technickém triku, jako je právě výměna hlav. Byl ostatně vyřešen znamenitě. V celém zmatku, který je vlastně žertem kouzelníka Krutihlava, působí neodolatelně nevyrušitelná idyla snídajícího královského páru. Že vše dobře dopadne, je samozřejmé. Představení u Salesiánů bylo, zřejmě vlivem nezvyklého a stísněného zákulisí poněkud rozklížené. To postřehli ti, kdo viděli perfektní premiéru.
Sokolské divadlo Frydolín z Prahy-Hostivaře nehraje maňásky dlouho. Loni přijelo se silvestrovskou taškařicí pro dospělé, letos s pohádkou dle V. Čtvrtka VÍLA AMÁLKA A VODNÍK KEBULE. Jsou to vlastně tři samostatné příběhy, kdy Amálka zachrání šípkový keř před suchem, mladé borovice před zlým větrem, který zažene s pomocí diváků a konečně mlynáře před nástrahami zlého vodníka Kebuleho. Ten ostatně notně potrápil i samu Amálku. Představení uvádí a spojuje Kašpárek Frydolín. Vedle dobrých nápadů, jako svítící šípkový keř, či vyletující osvobozené dušičky-balonky, by se našlo mnohé co do stavby příběhů i jejich realizace, čeho by se měl soubor propříště vyvarovat. Kdo ale viděl Frydolíny hrát před dvěma, třemi léty, musí vidět kladný posun. Proto věřme, že nepoleví a že se jim podaří stabilizovat soubor.
Loutkářský spolek „Před branou“ z Rakovníka přivezl aktovku Václava Čtvrtka HONZA, ČERT A KAŠPÁREK. Téměř přesvědčivě působil úvodní zmatek na scéně, že jako v Praze bloudili a tu Jiskru našli až na poslední chvíli. Hbitě postavili scénu, na třech otočných panelech namalovaný hradní interiér a nadutý rytíř Hroznata mohl, v režii J. Suka, vyzývat své rytířské sousedy i sedláky, aby místo něj přišli chránit jeho schovanku Rozárku před čertem. Hádá se s Kašpárkem, který doporučuje raději vzít meč dvouručák... Zmatkem několikrát prochází Honza s konví medu a marně hledá hradní kuchyň. Na rubu krajních panelů namalované rozhořčené skupinky pánů i sedláků ilustrují jejich, Kašpárkem tlumočené odmítání zasáhnout. Roztočeným prostředním panelem efektně vletí čert. Situaci zachrání Honza. Ve rvačce čerta poleje medem a tak ho paralysuje. Dočasně, aby ještě mohl odnést Hroznatu do pekla. Znamenitá je jednoduše a prakticky řešená scéna P. Sukové, loutkoherecké výkony jsou velmi slušné. Jen odkryté voděné marionety řezbáře Daenemarka jsou nepříliš půvabné, jakoby ke zcela jiné hře. Soubor s touto hříčkou hostuje i na hradech a zámcích. Škoda jen, že se hrálo přímo na podiu Jiskry, diváci vzadu mnoho neviděli.
Obě poměrně krátká představení, dopolední Frydolínů i odpolední rakovnických, doplnil domácí soubor hříčkou O CHYTRÉM ŠEVCI, aby diváci nepřišli zkrátka.
Podvečerní SKORO DEKAMERON Divadelní společnosti Vavřinec z Prahy 5 byl avizován pro dospívající a dospělé. Úvodem jsme viděli ještě, jako samostatné etudy, tři české lidové balady provedené špalíkovými loutkami. Pak teprve tři kostýmované dvojice, modrá, zelená a červená, představily onu renesanční společnost, která se baví, laškuje, flirtuje a vypráví si celkem 5 pikantních příběhů o nevěře a záletech. Opět za pomoci špalíkových loutek, které známe již z inscenace o králi Artušovi. Již pouhý uvedený výčet, co se na jevišti událo, napovídá, že méně bylo by více. Celá řada nápadů, sympatických momentů, proplétající se vztahy, děje tragické i humorné plynou před námi v nevzrušivém toku. I jednotlivé příběhy proběhnou, aniž by byly komentovány. Vyprávějí v podstatě o technikách nevěry, ale vůbec nehledí na její příčiny. Při tom právě v motivacích jsou zdroje dramatického napětí. Ctnostná manželka je hluboce uražena, že manželovi víc záleží na krásném koni. Jindy je příčinou surový manžel, příběh končí tragicky. Záletná chytře zavede manžela na falešnou stopu. Mazaný mnich využije naivní důvěry jiné. Právě zvýraznění motivů, jejich komentování v mezihrách, jejich různosti, by rozbilo onu monotonnost. Současně by neškodilo k problému - tedy vztahům a nevěře - projevit názor dnešní mladé generace.
Domácí Jiskra zopakovala hru P. Slunečka KDYŽ PÁN BŮH SE SVATÝM PETREM CHODILI PO ZEMI, která byla již vícekrát recenzována. Jen pro připomenutí, jde o převážně lyricky laděnou variantu klasické pohádky o Smrti kmotřičce, které autor dal titulem naznačený rámec. Škoda, že oproti pravidlům pohádek neobdržel trojí opakování situace - léčitelských zákroků. Dva u bohatých, kdy se mlynář drží dohody se Smrtí, ve třetím ji ze soucitu poruší. Chybějící scéna mohla oddělit hysterické chování hamižné selky od vnějškově podobného zoufalé chalupnice. Jevištně působivá je nezvyklá scéna se svíčkami. Mluvní i loutkoherecký projev byl tradičně na úrovni. Zaujala důstojná Smrt.
Vystoupení tříčlenného Oblázku z Ostravy bylo solidně odvedenou profesionální prací. V zajímavě řešeném proměnlivém prostoru pro loutky i okolo něj se odehrály spojené známé příběhy o prolhané koze, ubrousku, zlatonosném oslíku a obušku v pytli. S písničkami při kytaře a s virtuózní zobcovou flétnou.
Porota ve složení M. Langášek, J. Dvorská, I. Dřízhalová, J. Klos a I. Anthon se všemi soubory pobesedovala. Za vítěze přehlídky vyhlásila Strakaté divadlo. To návrh na účast na letošní Chrudimi ale kategoricky odmítlo. Cenu K. Hackera a nominaci do výběru pro LCH získali Rakovničtí. Pro účast na Faustování doporučen Vavřinec. Rozdělením ještě řádky cen za individuální výkony pak 26. festival skončil.
Ivan Anthon