Texty: AS 2001, č. 3, s. 35 - 36, Jan Krulikovský.

Přehlídka Dospělí dětem na severní Moravě

Ve dnech 25. a 26. května 2001 se konala v Hovězí na Vsetínsku 4. krajová přehlídka činoherních souborů dospělých hrajících dětem o postup na národní přehlídku Popelka v Rakovníku. Vystoupily na ní soubory ze severní Moravy. Vzato z pohledu nových krajů - jeden soubor ze Zlínského a čtyři soubory z Moravskoslezského. Samotná obec Hovězí patří nyní do Zlínského kraje, takže se tato přehlídka pro Moravskoslezský kraj přesune v příštím roce jinam. Letošní ročník byl ještě organizován Divadelním centrem Podbeskydí. Soubory v něm sdružené se ale s tímto krásným koutem Horního Vsacka nerady loučí. Snad DCP naváže spolupráci se soubory Zlínského kraje tak, aby se v něm příští roky konala jiná, společná přehlídka. Pro školy v pátek dopoledne sehrálo Divadélko na dlani Opava hru Sněhová královna, tentokráte v činoherní podobě. Čtyři lidé hrají dětem příběh o veliké lásce Gerdy a Kaie. Celé představení provází hudba Josefa Vilimce, režiséra této inscenace, hraná samotným autorem živě. Je opravdu výraznou složkou inscenace, i když celkově příliš vážná, ne-li smutná. Představitelé Gerdy (Pavlína Jarošová) a Kaie (Jan Spivala) jsou v opavské inscenaci dospělí lidé, kteří na jevišti vytvářejí silný, přesvědčivý vztah. Taky nejvíce zaujali dětskou porotu v hodnocení jednotlivých postav. Vzhledem k věku obou interpretů však nebylo zřetelné, o jaký vztah jde. Zda o kamarádský, sourozenecký či milenecký. Ani textová předloha neznámého autora toto nenaznačila. Jednoduchá scéna z jakýchsi „ostrví" se snadno proměňovala, přesto tyto proměny poněkud narušovaly rytmus představení. Nebyly hrány, tudíž jako by nebyly součástí hry. Jinak zdařilé představení zaujalo i děti.
Páteční odpoledne patřilo Lidovému divadlu Krnov. Tomáš Marek si nejen velmi zdařile zahrál roli havrana Arnošta, ale byl i autorem působivé hudby a režisérem představení. Soubor předvedl čisté a vtipné představení hry Vlastimila Pešky Šípková Růženka v jednoduché scéně sestavené z geometrických těles. Lze jí vytknout snad jen absenci šípkových růží a přílišnou barevnost. Všeobecně známý pohádkový příběh se nezabývá ani tak naplněním sudby a vysvobozením princezny ze spánku, jako hlavně problémem najít pro princeznu toho nejlepšího zachránce a vlastně i ženicha. Obě dobré sudičky v podání Zuzany Bezručové a Ivany Ondrušové stále vedou o tom boj s třetí sudičkou (Jaroslava Kadlíčková), a to s pomocí tří turistů ve funkci vyprávěčů. Všechny herecké výkony byly na solidní úrovni, čímž vzniklo dobré, vtipné představení.
V páteční podvečer diváky překvapil domácí soubor mladých lidí z Hovězí, hlavně nadšením a vervou, s jakou hrál hru Vodník Mařenka St. Oubrama a V. Nováka. Soubory často sahají po tomto textu, který dává hercům příležitost vytvořit zajímavé typy chamtivých lidiček (mlynář a mlynářka) či nadpřirozených bytostí (vodník, čert). Ti první bojují o majetek, ti druzí o pravou majitelku mlýna Bětku, ovšem každý z jiného důvodu. Samotná textová předloha je ale snůškou mnoha pohádkových motivů a témat. Hověžané pod vedením hostujícího režiséra Libora Křenka z Karolinky ji však hrají s takovým zápalem a nadšením, že to až vzbuzuje úžas. Všem vévodí Michaela Škarpová v roli mlynářky, která zaujala i dětskou porotu. Přitom hraje divadlo vůbec poprvé. Potřebovala by však víc svůj projev rytmizovat. Robert Slováček v roli čerta by naopak potřeboval dotáhnout charakteristiku své postavy. Škoda, že tak velké množství energie vloží soubor do inscenování tak diskutabilní textové předlohy. Byla to ale volba souboru, ne režiséra.
V sobotu dopoledne hrál Divadelní spolek DUO Frýdek-Místek klasickou pohádku Marie Holkové Královnin prsten. Režisérka Radmila Filipová s kolektivem předvedla pečlivou práci s herci, promyšlené a vesměs dotažené herecké akce a situace v perfektní výpravě (scéna i kostýmy), podložené funkční hudbou. Inscenace získala nejvíce individuálních cen. Měla však nevyrovnané herecké výkony u mladých představitelů Kuby (Michal Šlapka) a šaška Vaška (Petra Bortlíčková), silně kontrastující s výbornými výkony Jana Kostky (král), Lenky Kovalové (Kalina), Emila Kopčáka (Hofmistr) a Jany Šebestové (princezna). Přes většinou velmi zdařilé inscenační prvky představení děti příliš nezaujalo. Ne proto, že šlo o klasickou pohádku na téma lhaní a neupřímnost jako strůjce neštěstí. Problém je nejspíš v dramatické předloze, která má dvě hlavní slabiny. Tou první je přílišné verbální zdůvodňování všeho. Akcí, motivů jednání a situací. Tou druhou je naopak ničím nezdůvodněná změna motivu jednání komorné Kaliny. Její nesmírná touha po moci a bohatství se náhle změní v ještě silnější touhu po pomstě všem i za cenu sebezničení. Tento motiv tím, že nevyplývá z předchozího děje, působí cize až nepochopitelně. Je to tak v předloze. Zřejmě autorka nevěděla v závěru hry kudy kam.
Sobotní odpoledne patřilo dvakrát divadelní společnosti Jitřenka Ostrava-Poruba. Nutno říct, že jejich vystoupeníni přehlídka vyvrcholila. Nejdřív se soubor představil s hrou V.T. Gottwalda Pohádka o třech princích. Poměrně jednoduchá fabule ne příliš dramatické hry hovoří o trojčatech princů z malého chudého království, kteří se jedou ucházet o ruku jediné dcery bohatého císaře Germanie. Motivem jejich konání je láska k rodičům a snaha pomoci jim zachránit vlastní království tím, že získáním princezniny ruky získají i bohatství. Každý je jiný, každý v něčem vyniká. Všichni ale vědí, že kdo neuspěje, zkamení. Všichni ale věří, že jeden z nich uspět musí. První dva pochopitelně svými kousky princeznu nezaujmou. Ani svaly, ani bojovým uměním. Třetí princ, poeta a zpěvák, si zamiluje princezninu služku a tak usilovat o ruku princezny ani nestojí. Jenže princezna a služka jednoho jsou, takže svou nerozhodností všechny zachrání.
Režisér Dušan Zakopal rozehrál s herci bohatou podívanou s mnoha akcemi a gagy. Využil snad všechny možnosti, které mu hra dovolila. Jen nevýrazní šašci se nezařadili svými hereckými výkony mezi ostatní. Nejvíce však zaujala princezna a služka v podání Martiny Kurášové tím, jak nenápadně a jemně odlišila svými výrazovými prostředky oba charaktery. Až téměř v závěru hry divák pochopil, že se jedná o tutéž osobu. Dětem se navíc líbil i král z chudého království v podání Františka Janečka.
Vrcholem přehlídky bylo představení téhož souboru ale s jiným režisérem a částečně i s jinými herci. Příběh nejen tygří je nejen příběh Petříka na motivy hry Tygřík Petřík v kolektivním přepracování textové předlohy, ale i příběh o partě mladých, ovládané silným, chvastounským, ale ve skutečnosti prolhaným a zbabělým jedincem. Je to i podobenství na téma parta, drogy, šikanování. Byť je to příběh z džungle. Porubští zde rozehrávají silně emotivní představení, v němž pohyb, tanec, řeč, světlo, scéna a hudba tvoří skutečnou syntézu výrazových prostředků. Osloví nejen větší děti a mládež, ale i dospělejší obecenstvo. Právem tato inscenace zvítězila a byla porotou nominována na Rakovnickou Popelku.
Jan Krulikovský