Texty: PŠENIČKOVÁ, Radka: Amatérské divadlo na Kouřimsku - Bečváry. Magisterská diplomová práce. Brno, MU - FF - Ústav hudební vědy 2009.

s. 47
V Bečvárech byl roku 1891 ustaven divadelní výbor Sokola, který se ihned po založení zasloužil společně s panem Janem Frenglem o zbudování jeviště. Na jeviště a další divadelní potřeby bylo z rozpočtu uvolněno 100zl., dříví daroval Jan Frengl. Jeviště bylo umístěno v hostinci „Na Staré poště“, ze kterého se později stala sokolovna. Divadelní činnost byla zahájena ještě roku 1891 dvěma aktovkami Máme doma vojáka a Rozpustilí kluci ve škole, ale neměla dlouhého trvání. V roce 1893 Frengl žádá, aby se jeviště, jež má v hostinci v úschově, využívalo. Až po čtyřleté pauze byla divadelní činnost obnovena a zahájena Tylovou hrou Strakonický dudák. Následoval ho Zlý duch Lumpacivagabundus od Nestroye a Prodaná láska Jana Nerudy. Téhož roku byly zakoupeny paruky v hodnotě 15zl. Následujícího roku 1896 byla sehrána 2 představení s celkovým ziskem 38zl. a zvolen divadelní komitét. Aby byly divadelní potřeby plně využity a navíc pomohly dobré věci, bylo odsouhlaseno jejich zapůjčení správě školy k provozování dětských představení ve prospěch chudých školních dítek. 1899 byla úspěšně sehrána „Na Staré poště“ Maryša od Mrštíků. Dokud nepřerušila divadelní činnost první světová válka, sehrál Sokol mnoho představení, jež vykazovala po stránce finanční zisk. Taneční zábavy a plesy většinou končily deficitem.

s. 62
6.3.1 Bečváry (9 km jižně od Kouřimi)

V Bečvárech zahájili ochotníci přerušenou činnost už v lednu roku 1918. Aktivity ochotníků zde navíc byly rozšířeny o konání loutkových představení. Loutky byly zakoupeny zásluhou holiče Oldřicha Rytiny. Josef Kučera zhotovil kulisy a Vojtěch Hraba, učitel na dovolené, doplnil dekorace. Oděvy na loutky byly ušity po domácnostech. Poprvé se hrálo 31.března 1918 a v roce 1919 i o svátcích. Loutková představení si zde vybudovala svou tradici a byla hrána i v průběhu II. světové války.
Po válce se v Bečvárech celkově divadelní dění rozšířilo. V roce 1920 bylo sehráno sedm činoherních, čtyři loutková představení a jedno navíc pro školní děti. Téhož roku se začal starat o kulturní osvětu mládeže i učitel Alois Petránek, který s dětmi nacvičil několik divadelních vystoupení. Divadlo hrál i dramatický odbor Sokola. Ten v několika dubnových týden roku 1921 pozval do Bečvár hostující soubory z Polních Voděrad a Zibohlav. První jmenovaný sehrál hru Jan Sladký Kozina, druhý Jiráskova Otce. Domácí soubor ukončil dubnový cyklus Štolbovou veselohrou Její systém . Roku 1922 ochotníci uvedli pět představení, rok poté čtyři. Loutkové představení a jedno činoherní hrály děti samy. Od roku 1930 do roku 1937 byla divadelní aktivita velmi živá. Hry režírovala zapálená divadelní ochotnice Marie Solnařová střídavě nebo společně s Ladislavem Frenglem. 5. března 1939 soubor uvedl poměrně náročný kus soudobé dramatické tvorby, hru K.Čapka Matka, kterou za týden, těsně před okupací, ještě opakoval v Ratiboři. Za války byla hrána hlavně představení pro děti. Po rozpuštění Sokola v roce 1941 bylo uvedeno ještě několik her jako Krev a půda, Za potokem za mlýnicí a Štolbova veselohra V českém ráji.