Texty: CHALUPOVÁ, Jaroslava: Pohádkový mlejnek zamlel ve Žďáru po čtvrté. AS 2001, č. 3, s. 34 - 35.

Pohádkový mlejnek zamlel ve Žďáru po čtvrté

Čtvrtý ročník „mlejnku “ se začal roztáčet v Městském divadle ve středu 14. března. Dramaturgický výběr souborů směřoval k osvědčeným a ověřeným pohádkovým textům, v nichž je již autorem vyložen vztah mezi dobrem a zlem. Objevovaly se strašidelné mlýny, vodníci a čerti.
Hned na počátku přehlídky uvedl armádní divadelní soubor Dráček z Brna pohádku STRAŠIDELNÝ MLÝN. Domácí autor Svatopluk Kadlec napsal pohádku na herecké možnosti souboru. Pohádka je vyšperkovaná pěknými melodiemi Viléma Lipolda s dobře zapamatovatelnými texty Ziny Hoškové. Děti z mateřinek sledovaly nekomplikovanou dějovou linii s velkým zájmem, písničky doprovázely tleskáním do rytmu. Kulisová výprava Heleny Červinkové byla vhodným pozadím pro krásně vypracované kostýmy Dagmar Brázdové.
NAKOP TYJÁTR z Jihlavy přivezl pohádku Pavla Gryma ŠÍLENĚ PROLHANÁ PRINCEZNA. Režisér Petr Pazourek se projevil zkušeně i tím, že byl inspirátorem akční dynamické výpravy. Hlavním protihráčem a hybatelem, směřujícím k nápravě prolhané princezny Kateřiny v podání Petry Řezníčkové, byl Janek v přesvědčivém podání Milana Řezníčka. Zkušenost souboru se projevila i v dobré práci se scénickým zvukem a světlem. Divákům sympatickým průvodcem děje byla víla Vševědka v podání Ludmily Musilové. Pokus inscenovat spíše tradiční text nově, vynesl souboru doporučení na POPELKU v Rakovníku.
Třetí představení připadlo na domácí soubor Domu kultury ze Žďáru. Předlohou se stala oblíbená dramatizace Popletených pohádek Josefa Lady BYL JEDNOU JEDEN DRAK Alexe Koenigsmarka. Nápaditá režie Michaela Junáška a Jana Kršky v kinetické výpravě Ivana Kyncla ukázala, jak lze se zkušeným souborem připravit představení, které přes všechny nedotaženosti směřuje k modernímu inscenování tradičního textu a námětu. Velkou zásluhu na dobrém výsledku má choreografie Jitky Krškové, která zaskakovala s nemalým úspěchem v roli Čerta a stala se nejvýraznější postavou inscenace a poněkud zastínila Princeznu Anku Evy Stárkové. Tradičně úspěšní byli i loupežníci. Odborná porota nominovala inscenaci na národní přehlídku do Rakovníka.
VODNÍK MAŘENKA, známý pohádkový text S. Oubrama a V. Nováka si vybrali divadelníci DS Karla Čapka z Třešti. Režisér i navrhovatel scénické výpravy poučeně vedl své aktéry ke sdělení hlavní myšlenky – potrestání chamtivé mlynářské dvojice. Velkým kladem představení byla citlivá práce se zvukovou kulisou a scénickým světlem. Sympaticky byly nastudovány postavy Vodníka Mařenky v podání Jany Kodysové a Bětušky v podání Renaty Kadlecové. Představení bylo dobrou vizitkou práce třešťských divadelníků.
Z klasické pohádkové dramaturgie vybočil DS DIALOG z Brna, vedený Mílou Kudličkovou, který uvedl kočičí muzikálek Karla Hoffmana s písněmi a hudbou Ladislava Koláře O KOČICÍM ZPÍVÁNÍ. V současnosti oblíbený jevištní tvar klade na mladé divadelníky značné nároky pěvecké, taneční i herecké. Byly zvládnuty zvláště ve scénách kočičí školy, a to hlavně díky choreografii Hany Charvátové. Škoda, že mužská část souboru pro jazykové a dikční nedostatky nedosahovala úrovně dívek. Soubor hrající v Brně na miniaturním jevišti nenavázal těsný kontakt s hledištěm. V happeningovém závěru, kdy herci pozvali děti na jeviště ke spoluúčinkování na pěvecké soutěži, si to obě strany vynahradily a spolu se všemi diváky si zazpívaly. Pro řadu dětí jistě nezapomenutelný zážitek na celý život.
Téměř pravidelným účastníkem Pohádkového mlejnku je i DS ze Zábřehu na Moravě. Režisérka souboru Ludmila Lepšíková si pořídila vlastní dramatizaci známé pohádky O POPELCE. I ona ji „ušila na těla“ svých herců Zkušený kolektiv byl omlazen. Nejvýraznější postavou nebyla Popelka Zuzany Sedlákové, ale její sestra Amálie, hraná dravou Magdou Magyárovou. Hrálo se v tradiční kulisové výpravě v kostýmech ze souborové garderoby. Pohádkovou atmosféru měla navodit i hudba z díla W.A. Mozarta.
Soubor Malé scény ze Zlína pod vedením režiséra Petra Nýdrleho se vlastním výkladem Drdových HRÁTEK S ČERTEM pokusil navázat na slavnou třicetiletou tradici. Jeho představení bylo záměrně vedeno proti tradici, a to nejen v práci s herci, ale i ve scéně. Výsledná inscenace však kolísá mezi pohádkou pro děti a recesí. Příběh tím běží „po povrchu“, dialogy vycházejí bez myšlenky. Matně vychází i Martin Kabát, není hybatelem děje. Nejplastičtější vývoj má Sarka-Farka, hraný Janem Barboříkem. Jemu se částečně přibližuje i Káča Petry Cilečkové. Náznaková scéna umožňuje přestavby skupinou čertic dirigovaných Luciem. Dovoluje sice rychlost, ale vyžaduje i přesnost. Otázkou do diskuse je režisérovo řešení Sarko-Farkova lože nasvícením diváků. Talent režiséra i několika herců víc zatím slibuje, než v inscenaci Hrátek prokazuje.
Po každém ze sedmi soutěžních představení Pohádkového mlejnku byla se soubory uskutečněna beseda. Nelze se nezmínit o divácích. Sledovali představení se skutečným zájmem a svými potlesky i v průběhu scén povzbuzovali kladné postavy děje. Podle sdělení ředitele přehlídky ing. Emila Hansela z Domu kultury shlédlo soutěžní představení na šestnáct set školáků různých stupňů nejen žďárských škol, ale i z okolí. A to byla potěšitelná informace i pro starostu města Mgr. Jaromíra Brychtu, který měl nad krajovou přehlídkou záštitu a účastnil se i jejího závěrečného hodnocení.
Jaroslava Chalupová