Texty: AS 2001, č. 3, s. 33, Miki Vik.

XIX. regionální přehlídka Dospělí dětem
Nový Bor, 25. – 27. 5. 2001

Porota měla předsedu Josefa Doležala, tajemnici Jaroslavu Horčičkovou a členy Ilju Bureše a Miki Vika. Vypracovali samozřejmě oficiální zápis, který zní:
V úvodním představení přehlídky uvedl Herecký kroužek Gymnázia v České Lípě dvacetiminutovou scénku v režii autora textové předlohy Miroslava Kučaby Jeptišky aneb Poprask v církevní škole. Sedm mladých dívek, sevřených i kostýmově v uniformách kláštera, se po svém vzbouří po vzoru hippies. Když je pastor přistihne a kárá je, připomenou mu jeho minulost, a on podlehne vlastním vzpomínkám. Vystoupení má řád, bezelstné herecké pokusy mladých adeptek a funkční kostýmy i hudební kulisu. Chybí tu překvapivá pointa, takže výsledek vyznívá do ztracena.
V druhém představení inscenoval Divadelní klub mladých při Obchodní akademii v České Lípě pohádkovou hru Jana Jílka Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Režisérce Ivě Bufkové a její asistentce Zdeně Zahrádkové se podařilo skloubit mladý herecký kolektiv k přirozeným a nápaditým hereckým kreacím. Z výkonu jednotlivých protagonistů čišela radost z podařených pokusů o hereckou tvorbu. Pohádka byla plná pohybu, dobře kostýmovaná, se šťastně umístěným živým hudebním doprovodem a v jednoduché náznakové scéně, která odpovídala zvolenému inscenačnímu žánru. U některých postav by bylo dobré věnovat větší pozornost jevištní řeči (artikulace). Režii pak zbývá akcentovat jednotlivá dějová fakta do výraznějšího vyznění.
Sobotní představení obstarala, tentokrát mimo soutěž, Mladá scéna z Ústí nad Labem s pohádkovou hrou Kristiny Herzinové Mokrá říše. Inscenace je utvářena na principu krátkých dialogů podporovaných zvukovými a vizuálními efekty. Soubor se vrátil k metodě praktikované před několika lety. Přemíra efektů oslabila dějovou složku představení, i když je třeba ocenit vynaloženou práci na přípravu inscenace.
V neděli ukončil přehlídku DS K. Čapka z Děčína pohádkou M. Lokvencové a O. Lichardové Popelka v režii Pavla Panenky. Už výběr tohoto textu, režie a typové obsazení i zvolená zvuková kulisa dávaly naději na dobré vyznění. Režie osvědčila i dobrou práci v aranžování komparsových scén a přitom dobře podtrhla klíčová dějová fakta. Za šťastné považujeme i scénické řešení a zvolené kostýmy. Otázkou zůstává propracování situace při rozlousknutí oříšků a závěr představení.
Porota doporučuje k postupu na národní přehlídku Popelka Rakovník DS K. Čapka z Děčína s hrou Popelka.
A mně dovolte několik neoficiálních a úplně vlastních postřehů. Přehlídka v Novém Boru byla dětmi, tak jako vždy, dobře navštívena. Akce, které přehlídku provázejí, jsou vtipné a dětské publikum lákají. Malování obrázků, vlaštovkyáda, cena dětského diváka. A když se mezi nimi objeví nejznámější novoborská historická postava pana Bedřicha Egermanna, tak ani tato vlastivědná zkratka nemá chybu. Přičtěme k tomu i to, že se již po devatenácté traduje, že divadelní technici neznají slůvka „nejde to“ a „neumíme“ - to už samo o něčem hovoří. Divadlo plné dětských diváků, technika vzorně spolupracující, sám pan starosta si najde čas a přijde se rozloučit se soubory. Zkrátka první liga. A přesto něco schází.
Je to přehlídka regionální, přehlídka každoroční, postupová. Souborů, které hrají pro děti, je přece víc než tři a půl. Proč ten nezájem? A když už se vynakládají peníze na takové akce, proč nezájem členů jiných souborů o práci svých kolegů, o rozborové semináře? Zkusím to maličko přehnat. Se třemi porotci se dají zhodnotit tři představení na jejich vlastních jevištích a může to být i lacinější a určitě i podle pravidel. Teď dostanu za svou mateřskou scénu. Ale proč se nikdo nechce dozvědět, jak to dělají ostatní a popovídat si s lektorem o tom, co děláme špatně a co naopak dobře? Zkrátka, trochu víc žít tím koníčkem, kterému dáváme víc než dost a mnozí z nás jej mohou zvát „pořádná kobyla“.
A tak mi dovolte kromě postřehů i zamyšlení. Je to proto, že soubory nikdo řádně nepozval a nevysvětlil, co vše je možné? Je přehlídka ve špatném termínu? Je to tím, že peníze na přehlídky se plánují na poslední chvíli a pořadatel včas neví, co si může dovolit? Je to lajdáctví organizátorů? Nebo, nedejbože, je to tím, že se o souborech hrajících dětem tvrdí, že ve své většině se divadelně vzdělávat ani nechtějí? Už vůbec nevím, kde je pravda. Možná je v průsečíku ještě dalších a dalších „to je tím“.
Ale když jsem viděl spokojené odcházející děti, které si hned doma budou malovat obrázky z pohádky, kterou právě viděly, tak si říkám, že dělat dobré divadlo této věkové kategorii je to nejsprávnější. Tyto děti si to pro čistotu své duše zaslouží nejvíc.
A z tohoto mého melodramatu – apel. Vy, kteří chcete dělat divadlo pro děti a navíc dobře, ptejte se, otravujte, chtějte, aby ti, co za vás mluví, mluvili tak, jak vy to cítíte a potřebujete. A těšte se na své kolegy na příští přehlídce Dospělí dětem.
Miki Vik