Texty: EXNAROVÁ, Alena: Miletínské divadelní jaro 2011. AS 2011, č. 2.

Miletínské divadelní jaro 2011

Devátá východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim proběhla od 13. do 15. května a viděli jsme celkem osm představení.

Všechna představení se odehrála v již tradičně příjemném prostředí Sousedského domu za vzorné péče miletínských hostitelů.

Přehlídku zahájil Divadelní soubor Maska Česká Skalice pohádkou Petra Vika Lněničky Strašidýlko z hradu Metrwill. Předloha je to poněkud problematická, protože nesleduje žádný elementární příběh a je poněkud zahlcena slovy a vyprávěním bez toho, aby se řešily příčiny a následky. Režiséru Miroslavu Širokému se bohužel nepodařilo problémy předlohy překonat, a tak je třeba mu popřát, aby měl při výběru předlohy pro své jistě šikovné herce šťastnější ruku.

Příjemně nás překvapilo představení hry Erica-Emmanuela Schmitta Hotel mezi dvěma světy v provedení Divadelního souboru Korálka Dětenice, protože to zatím bylo to nejlepší, co jsme od pravidelného účastníka miletínské přehlídky viděli. Hra je divácky atraktivní napětím mezi smrtí a návratem do života, přemýšlením „hotelových hostů“ o smysluplnosti života a co by udělali, kdyby se vrátili mezi živé, řeší lásku a mezilidské vztahy. Režisérka Iveta Vališková zorganizovala inscenaci přehledně, a i když je hra hlubší a bohatší, v její elementární rovině se zprostředkování divákům podařilo.

Divadelní soubor Erben Miletín si vybral k nastudování hru Jaroslava Koloděje Dědeček aneb Musíme tam všichni, která není rozhodně bez problémů. A tyto potíže se v inscenaci pod režijní taktovkou Vladimíra Kněžourka a Anny Friedrichové odkrývají, protože je hrána jako žánrový obraz ze života, jako realistický příběh. Navíc nejsou vytvářeny situace, ale vše se odehrává víceméně ve verbální rovině. Kdyby se předloha upravila a hrála se spíše jako černá groteska a byly vybudovány situace, pak možná její nedostaky mohly být potlačeny a inscenace by získala na zajímavosti a barvitosti.

Také Sopotnické ochotnické divadlo Sopotnice sáhlo po ne právě kvalitní hře Rudolfa Trinnera Agentura Drahoušek a ani zkušený režisér řady souborů Josef Jan Kopecký tento „handicap“ v inscenaci nevyřešil. Situace jsou naznačovány a ne řešeny, herci hrajou spíše vedle sebe než ve vzájemné komunikaci a způsob jejich jednání často nevychází z logiky situací. Soubor vznikl teprve v roce 2008, a tak lze předpokládat, že se získáváním dalších zkušeností poroste i kvalita výsledků jeho divadelních aktivit a věříme, že se budeme i nadále setkávat.

To Divadelní soubor Zdobničan Vamberk patří k souborů zkušeným. Letos se představil s inscenací hry Johana Nepomuka Nestroye Lumpacivagabundus v úpravě a s hudbou převzatými z Divadla bratří Mrštíků v Brně, kde se hrála někdy v 80. letech minulého století a už tehdy ji měli na repertoáru také ve Vamberku v režii Vaška Podolského. Režisér Oldřich Doležal se mohl opřít o schopné herce v hlavních postavách Knejpa, Jehličky a Klížka. Jejich nástup na začátku byl razantní a slibný, ale posléze došlo poněkud k rozvolnění temporytmu a představení začalo působit zdlouhavě. Určitě by pomohlo méně rozehrávat reálné figury a více se soustředit na jejich temperament, pomohlo by přesnější a rychlejší navazování jednotlivých situací. I přes tyto připomínky ale byla v představení řada hezkých situací a inscenace patří rozhodně k tomu kvalitnějšímu, co bylo letos v Miletíně k vidění.

Vrcholem přehlídky bylo představení Ptačí klec Divadelního souboru Kolár Police nad Metují. Režisér Jaroslav Souček sáhl po předloze úspěšného filmu amerického režiséra Mike Nicholse z roku 1996, upravil ji pro tuto inscenaci, a to velmi zdařile. Příběh konfrontující morálku homosexuálů a jejich vztahů s morálkou senátora a světa, v němž se pohybuje, si mohl dovolit realizovat především proto, že má k dispozici velmi dobré herce a dokáže vyjít z jejich typů a využít jejich schopností. Velmi dobře je vyřešena i scénografie, která při střídání dvou prostorů (byt homosexuálů a byt senátora) nevyžaduje složité přestavby, prostor situace odehrávající se na terase je řešen přenesením stolku na forbínu a také proměna bytu homosexuálů před návštěvou senátora je vyřešena nápaditě a rychle otočnými panely stěn pokoje. Rovněž kostýmy dotvářejí postavy a beze zbytku slouží hercům a celku inscenace. To všechno dohromady umožňuje odehrání představení v tempu, vesměs s ostrými střihy, plasticky a šťavnatě. Malým problémem je umístění rádia na židli, zatímco zprávy se v senátorově bytě neozývají z něj, ale odkudsi z éteru, trochu jako „deus ex machina“. Ale tato drobnost nedokáže narušit jinak vydařenou a rozhodně svými kvalitami nevšední inscenaci.

Nedělní dopoledne pro nás bylo výjimečné setkáním s nám dosud neznámým ansámblem – Divadelním souborem Floriánek Čistá u Horek. Založili ho v roce 2007 dobrovolní hasiči v obci, která čítá 480 obyvatel, a v představení pohádky Peklo na zemi účinkuje 35 lidiček nejrůznějšího věku, děti nevyjímaje. Pohádku si napsali sami (s využitím nejrůznějších známých motivů a citací, trochu pel-mel) a sami si také vyrobili všechno potřebné – namalovali kulisy, ušili kostýmy. Viděli jsme představení mimo jakákoliv divadelní měřítka. Spíše něco jako lidovou slavnost, kdy lidé na jevišti nehráli, ale s evidentní chutí existovali a děti v hledišti to nejspíš takhle cítily také, protože jim nevadila nezvykle dlouhá pohádka, spontánně reagovaly a myslím, že mnoho nechybělo, aby se vpravily do davu na jevišti. V podobném duchu se odehrávalo i povídání se souborem a rozhodně jsme zvědaví na jejich další vývoj a vzájemná setkávání.

O příjemné zakončení přehlídky se postaral Divadelní soubor Jirásek Nový Bydžov, který se sice nemůže ucházet o postup do Vysokého nad Jizerou, protože vzhledem k počtu obyvatel města neodpovídá výběrovým kritériím, ale přehlídku nastudováním Brdečkovy téměř kultovní westernové parodie Limonádový Joe rozhodně obohatil. Předloha je hodně zkrácena a je v podstatě průřezem známého filmu, a tak se může stát, že jeho ctitelé mohou některé scény či výroky postrádat, ale jinak jsme v podstatě viděli svižné a ucelené představení, byť trochu narušené některými zbytečnými přestavbami, ale s dobrými hereckými a pěveckými výkony a především s výborným hudebním nastudováním.

Z uvedeného článku o miletínské přehlídce je už čtenářům nejspíš jasné, že odborná porota, v níž zasedli Jan Císař, František Laurin, Jaromír Vosecký, Saša Gregar a moje maličkost, nominovala na Krakonošův divadelní podzim Divadelní soubor Kolár z Police nad Metují s inscenací Ptačí klec. A přeju jim za nás všechny, aby se jim na národní přehlídce dařilo stejně, jako v Miletíně.

Alena Exnarová