Texty: Karlovy Vary, opona, restaurátorská zpráva 1995

Restaurování 1995
NEŹ SE ZAČALO RESTAUROVAT...

Není účelem této rekapitulace vypočítávat všechny specifické problémy, se kterými se po dobu delší jednoho roku potýkali pracovníci restaurátorského střediska Tradice při realizaci projektu,jednoduše nazvaném „ opona Karlovy Vary".
Naši předkové v roce 1886 při instalaci opony v divadle, ale hlavně při jeho modernizaci v pozdějších letech asi nikdy nepočítali s její demontáží. Byla nečekaně komplikovaná. V Karlových Varech a okolí byl intenzivně, ale bezúspěšně vyhledáván objekt, ve kterém by opona mohla být bezpečně zavěšena a restaurována. Mezi řadou požadavků hrály důležitou roli klimatické podmínky a možnost intenzivního celoplošného osvětlení. Jediným řešením byla realizace projektu v Praze. Díky pochopení AB Barrandov byl pro naše účely pronajat prostor ve filmových ateliérech v Praze-Hostivaři. Neexistoval však žádný dopravní prostředek, kterým by rozměrná umělecká památka mohla být bezpečně transportována. Dvanáctimetroví válec z hliníkového plechu na brzděném podvozku projektoval a vyrobil restaurátor kovu Karel Holub. Na obalový plech spotřeboval mimo jiné přes 5000 nýtů a jeho váha činí 8 metrických centů.
Návěs s válcem převezl oponu do Hostivaře, kde byla zavěšena v ateliéru číslo 3. Speciální čtyřpodlažní mobilní věž sloužila restaurátorům ke klidné a bezpečné práci do výšky 10 m. Konečně mohli zahájit svojí náročnou činnost.

Tradice, a.r.o.

Zuzana Poláková, akad. mal.


RESTAURÁTORSKÁ ZPRÁVA

Složitá figurální kompozice „Apoteóza umění" je provedena v líbivém stylu vídeňského malíře Hanse Makarta. Opona je alegorickým obrazem, především divadelního umění - devět Múz v prvním plánu v podobě krásných žen. V levé časti obrazu sedí muž, básník, kterého obklopují tři Múzy. Básník dostává inspiraci pro milostnou scénu, která se odehrává uprostřed obrazu (tři mladí muži jsou na námluvách u tří dívek) Za básníkem stojí Múza Thaleia (patronka komedie), za zády básníka sedí, s rukou opřenou o píšťaly dud, Euterpé (Múza hudby) s tamburínou v ruce, v průsvitné říze stojí za zády k nám Terpsichoré (patronka tance).Ležící mladá dívka s amoretem ve střední části opony představuje Erató (patronku milostné poezie). Čelně stojící žena s dýkou v levé ruce je Melpomené (ochránkyně tragédie), napravo od ní sedí plavovlasá Polyhymnia (patronka hymnických zpěvů). Nejvíce v pozadí je bočně stojící Kleió (patronka dějepisectví), z velké části kryje postava patronky eposu - Múza Kalliiopé, vyobrazená v kostýmu Amazonky. Na postě vpravo pak sedí Múza Úránia (hvězdářství).
Modely pro ženské postavy byly patrně tři sestry Klimtovy: Klára, Hermína a Johana. Nestylizované podoby těchto modelek nalézáme přímo na oponě, v levé části, jako kompozice tří sedících dívek. Protipólem k nim jsou v kompozici opony tři muži v podobách renesančních hudebníků: v těchto podobách malovali malíři sami sebe. Hráč na violu je Franz Matsch, muž s bradkou hrající na příčnou flétnu je Gustav Klimt a nejmladší z kolektivu je Ernst Klimt, hraje na loutnu.
Opona (8,70 m x 10,80 m) je sešita ze šesti kusů hrubého plátna, ne němž je na tenké vrstvě šepsu provedena vlastní malba v bohatých nuancích od lazurní barvy až po pastózní nánosy. Opona byla již v minulosti restaurována, přičemž byla zezadu podlepena jemným plátnem a na líci byly retušovány defekty vzniklé vlivem překládání a rolování opony.
Přelep z rubu opony zajišťovalo originální, místy již vetché plátno.Toto dublování plátna bylo provedeno kvalitně, takže nebylo nutno kromě drobné revize dále rubovou stranu opravovat. Na lícové straně opony bylo v malbě několik povrchových trhlin, v jednom místě byla protržena opona i s přelepeným plátnem. Defekty na této straně byly při restaurování opraveny dosti hrubě, takže retuše často přesahovaly přes originální malbu. Nejhůře byly pojednány plochy v pozadí figurálních skupin zobrazujících tři umělce a jejich protějšek. Stejně tak bylo zamalováno i pozadí za andílkem v kartuši při horním okraji opony. Tyto plochy byly přemalovány bronzem s temperovou barvou pojené disperzí. Zcela zakryty temperovou malbou byly okraje opony a její horní část. Tento způsob opravy byl zvolen pro značné poškození krajů plátna, které bylo nejvíce namáháno při běžném provozu v divadle. Poškození v malbě bylo retušováno temperou, ale bez použití pojítka. Celý povrch opony byl středné znečištěn prachem.
Po podrobném průzkumu malby, při kterém byly odebrány vzorky k technologickému vyhodnocení, jsme provedli zkoušky čištění barevné vrstvy. Po zkouškách byl stanoven další postup restaurování opony. Celý postup odborné práce je možno shrnout do těchto bodů:

1) vyčištění povrchu malby
2) sejmutí přemaleb a rušivých retuší
3) zalepení trhliny v oponě a vytmelení defektů v malbě
4) fixáž malby
5) retuš defektů


K čištění běžného prachu bylo použito nejprve chlebové střídy, pak následovalo jemnější dočištění plastogelem. Hrubší nečistoty bylo nutno sejmout mechanicky skalpelem. Způsob čištění malby chemickými prostředky nebylo možno použít pro značnou citlivost původní malby. Po čištění následovalo značně pracné odstraňování nevhodných retuší a přemaleb. Protože nebylo možno použít rozpouštědla, bylo nutno tuto práci provést většinou skalpelem. Pouze na pozadí za trojicí malířů, sester Klimtových a v horní kartuši bylo možno přemalbu částečně naměkčit a pak mechanicky sejmout. V obloze u středního švu se nacházela značně rozsáhlá retuš, která ztmavla v důsledku použití nevhodné běloby. Také tento zásah se po zkouškách rozpustnosti při maximální opatrnosti podařilo z větší části odmýt, dočištění bylo provedeno opět mechanicky skalpelem. Retuše, které barevně odpovídaly originálu, byly pouze upraveny tak, aby nezakrývaly autorskou malbu. Mechanicky byly sejmuty též přemalby po stranách opony a v horní části pod závěsným břemenem. Těmito operacemi došlo k maximální rehabilitaci původní malby. Technickým problérm bylo zalepení trhliny v oponě, jelikož protržené místo se nacházelo ve značné výšce. Za spolupráce horolezce byla na trhlinu přežehlena plátěná záplata. Jako lep byla použita Beva 371. Následovalo tmelení povrchových trhlin a oděrek v malbě. Mechanickým poškozením došlo nejen k odstranění barevné vrstvy, ale též šepsu na plátěné podložce. K volbě vhodného tmelu bylo provedeno několik zkoušek, Musely prokázat jeho maximální pružnost k charakteru památky a stálost tak, aby stářím netmavnul a vytvářel optimální podklad pod retuš.Tmelení povrchových trhlin a vydrolené malby bylo prováděno emulzním tmelem (Tylosa, křída, polymerovaný olej) smíšeným s disperzním podkladem Lascaux Primer, aby se zvýšila pružnost naneseného tmelu. Protože na bílý podklad se provádí obtížně retuš, byl tento tmel přitónován pigmentem do neutrálního šedookrového tónu. Retuš byla provedena akvarelem, případně čistým pigmentem ředěným fixážním roztokem. K odlišení retuše od originální malby bylo použito čárkované retuše, která z většího odstupu splývá s původní malbou. Dále byla provedena zkouška fixáží. Bylo nutno zachovat celkově matný vzhlet malby a světelnou lehkost tónů. Z několika variant se nejlepší ukázala směs Tylosy MH 300 a disperze Primal AC 35. Použitím této fixáže, která byla aplikována postřikem, došlo k celkovému oživení barevných tónů, aniž malba ztmavla. Další vlastnosti této fixáže je značná odolnost vůči otěru a tím ochrana památky při běžném používání v prostoru divadla. Kukátko v oponě, značně roztřepané častým používáním, byla zarovnáno a opatřeno mosazným rámečkem s padací záklopkou na zadní straně opony. Tento malý detail, nově vytvořený v duchu konce 19. století, se stává svou filigránskou precizností dárkem pro herecký soubor.

Restaurátoři

Miroslav Křížek, akad. mal.

Naďa Mašková, akad. mal.

Pavel Padevět, akad. mal.


ZÁVĚR Z KOLAUDAČNÍHO ZÁPISU
ZE DNE 14.11. 1995

„... je možno konstatovat, že restaurování, které sestávalo z řady i nesnadných zásahů, bylo provedeno s vynikajícím estetickým výsledkem a malbě na oponě tak byla vrácena svěžest a originalita."

PhDr. Ludmila Drncová

Památkový ústav v Plzni