Texty: Vysoké nad Jizerou, Hásek Prokop, Konec jedné legendy, čl. in Větrník 1987, č. 8, s.6

Zasloužilý notářský penzista a legráckář Prokop Hásek si zjara vylepšoval důchod vyjížďkami z Prahy do Vysokého nad Jizerou, kde se v prvním roce dvacátého století narodil. Nikdy prý nenabral do očí tolik „majlandu“, kolik mu ho v Krkonoších nasázel deštík nebo sám Líbrcál na jednu jedinou břízku. Co krůpěj, to stříbrňák…Co lístek, to bankocedule… Kdo tomu nevěří, sám sebe okrádá… Prokop Hásek zavadil ve svých knížkách i o zlatonosné a houbonosné „Patočkovo březí“. Kdo nevěří, ať tam běží! Přísloví říká V březnu vítr z břízy fouká. Znamená to, že nám fičí ostře a řízně. I v březnu se nám hejl na nos posadí. Proč ne? Zlatý a stříbrný prach břízou česaný nám v létě přivěje dobrou mouku.
Josef Rodr v čl. Stromy hovoří: Betula čili bříza,in: Časopis Krkonoše – Jizerské hory, 2004, duben

Podkrkonoší si v posledních desetiletích vytvořilo jakousi vlastní literární tradici, která částečně vychází z lidové prózy a opírá se o místní vypravěče. Patří do ní A. Kutinová, M. Kubátová, J. Horák, J. Horáček, J. Buchar a někteří další. Prokop Hásek (1901), rodák z Vysokého nad Jizerou, náleží také mezi tyto autory. Své "poudačky" tiskl zatím jen časopisecky, nyní vyšel jeho knižní debut. Je to necelá padesátka příběhů, v jejichž středu stojí strejc Florián, někdy jako vypravěč, někdy jako účastník událostí a někdy jako posluchač. Jsou to vesměs jednoduché historky komického obsahu, přehledné příběhy, které ústí do úsměvné pointy.
Oldřich Sirovátka v rec. knihy: Prokop Hásek: Floriánovy úsměvy. Kruh, Hradec Králové 1982, 143 s.

Vysoké nad Jizerou, Hásek Prokop, Konec jedné legendy, čl. in Větrník 1987, č. 8, s.6
Ve sborníku „Vysockému divadlu na míle rovno nebylo“ (Pozn.: Správný název je Divadlu vysockému na mnoho mil rovno nebylo. Hradec Králové, Kruh 1986. 84 s.) je mylně uvedeno, že autorem opony byl semilský malíř pokojů Jan Falka. Od té doby se všude uvádí jako autor.
Cituje z Mařatka, František, Památník vysockého Krakonoše. Vysoké nad Jizerou, Krakonoš 1886, který uvádí :
Do roku 1852 byla užívána „stará opona“ - opona stárla, trhala se, „malbu nebylo již na mnoha místech znáti“. Na plátně staré opony namaloval J. Zeman (majitelem hostince U českého lva, kde se hrálo, byl též ? Zeman) oponu novou. „Hlavní opona obrácena a tam vymalováno v pozadí Vysoké a vpředu král Václav udílející privilegie uhlíři Havlatovi.“
1882 přeneseno divadlo do sálu nově postavené radnice. Divadlo bylo opraveno, přizpůsobeno většímu rozměru sálu. Úpravy prováděli malíři Brzobohatý a Eckert z Liberce. Jim také autor článku přisuzuje autorství opony. Doloženo je, že byla namalována v Liberci a usuzuje, že dílo mohlo vzniknout jen v ateliéru technicky zařízeném a vybaveném odbornými pracovníky.
Teprve roku 1904 požádali ochotníci, malíře pokojů z Hájů Jana Falku, aby oponu (zřejmě častým používáním opět poničenou) přemaloval. Autor usuzuje, že dílo této kvality nebylo v jeho možnostech.

Popis opony:
Na první pohled je zřejmé, že tu jde o dílo, jež bylo nad Falkovy možnosti, i když přihlížíme k jeho nadprůměrným kvalitám malíře pokojů. Jde tu o rozměrný dekorativní obraz v celé koncepci sujetu dokonale výtvarně zvládnutý a to jak po stránce figurální ve skupinovém rozvrhu graciózních postav, tak i neomylné perspektivě dekorativně architektonické části obrazu a konečně i v krajinářsky úspěšném prospektu městečka. To všechno navíc v ušlechtilém koloritu.