Texty: AS 2001, č. 3, s. 23, Eduard Havránek.

Klicperovy divadelní dny Sadská 2001
III. ročník krajové přehlídky venkovských amatérských souborů

Od pátku 20. duba do neděle 22. dubna se v Sadské uskutečnila přehlídka venkovských amatérských souborů s možností postupu do Vysokého nad Jizerou. Jelikož se přihlásily jen tři soubory, bylo od začátku jasné, že případný vítěz bude pouze navržen výběrové komisi, která možnost postupu zváží.
První soutěžní představení zhlédla hrstka diváků v místním “kinodivadle” v pátek 20. dubna večer. Divadelní soubor z nevelké obce Načeradec se představil hrou osvědčeného vídeňského komediografa 19. století Johanna Nepomuka Nestroye TALISMAN. Všichni aktéři hráli s nevídanou chutí, na první pohled bylo zjevné, že hraní je baví a že jsou rádi spolu. Při besedě o zhlédnutém však měla odborná porota k představení určité připomínky, podávané nikoliv jako výtky, ale spíše jako dobré rady. První a zásadní věcí byla naprostá absence dramaturgie, která měla k prospěchu věci více pracovat s textem a důkladně ho proškrtat. V plném znění ztrácelo představení tempo a bylo až příliš statické. Na závadu bylo také nedostatečné režijní vedení (členové souboru se přiznali, že hru vlastně studovali úplně sami a že režie přistoupila až v samotném závěru, tedy několik zkoušek před premiérou). Na závadu byla občasná ztráta komunikativnosti, kdy herci hráli nikoliv spolu, ale jaksi mimo, přes rameno, čímž dialogy ztrácely na věrohodnosti. Některé postavy byly “naoktrojovány” do určité šarže, která jim viditelně neseděla. Dílčí připomínky byly i ke kultuře jevištní řeči, kdy špatná dikce, chyby v naslovování a doslovování, tedy typické šumly, vedly k horší srozumitelnosti. Předností byla výtvarná složka představení, nápadité kostýmy a především vlastní scéna. Ne nadarmo byla Ivana Kubecová oceněna za nejlepší výtvarný počin. Nad ostatní herce vynikala svým výkonem Lenka Jedličková, vyhlášená nejlepší interpretkou ženské role. Soubor z Načaradce zatím nedorostl úrovně velkých přehlídek, ale v regionu Podblanicka vykonává velice záslužnou činnost.
Druhý den přehlídky, sobota 21. dubna, byl věnován zbývajícím dvěma soutěžním představením. Odpoledne se před přece jen naplněnějším hledištěm představil domácí Divadelní ochotnický spolek Klicpera Sadská. Uvedl dnes již osvědčený titul, komedii italského dramatika Aldo de Benedettiho Jelen v laguně. Představení bylo živé, sympatické, plynulé. Pouze v úvodu mohla dramaturgie s režií text zkrátit, dát expozici větší tempo a vyhnout se tak statickému a nevýraznému začátku. Pak však vše plynulo uvolněně, konverzace protagonistů byla přirozená, vtipné situace byly vypointované a vyzněly správně a na správném místě. Zvolený temporytmus nepoklesl ani po přestávce, takže představení mělo gradaci a spělo přes peripetii ke zdárnému rozuzlení. Porota ocenila, že režisér Zdeněk Pískáček, hrající zároveň druhou hlavní mužskou roli, nepodlehl nešvaru, kdy hrající režisér občas vypadne z role a najednou začne své kolegy sledovat a jakoby je režijně řídit. Herecké výkony byly v celku vyrovnané, drobné připomínky měla odborná porota jen k statičnosti některých výstupů. Při celkovém hodnocením bylo představení Jelen v laguně vyhodnoceno jako nejlepší a doporučeno výběrové komisi k postupu do Vysokého nad Jizerou. Zdeněk Piskáček byl vyhodnocen jako nejlepší interpret mužské role, zároveň získal i cenu za nejlepší režii.
Ve večerním představení se prezentovala Občanská vzdělávací jednota Komenský Chocerady autorským dílkem Jiřího Cinkeise A je to vyřešený! V podstatě se jedná o volný sled skečů a scének, sled nevyrovnaný a nevyvážený. Vlastní úvod vyzněl velmi sympaticky a navodil atmosféru plnou očekávání, bohužel nenaplněného. Jednotlivé scénky vyznívaly jako karikování lidských slabostí. Satirické šlehy jsou plně přenosné, takže stačí získat pár informací o místě a lidech tam, kde se právě hraje, v komponovat je do textu, a rázem vše působí autenticky a věrohodně. Jenže opakovaný vtip přestává být vtipem, představení se zpomaluje a zájem diváků klesá. Mezi jednotlivými drobnokresbami, které nedovolily charakterizovat určité typy, byly i scénky zdařilé, vypointované a hlavně herecky přesvědčivé. Humor však kolísal od zdravé recese na straně jedné až k laciné podbízivosti (i mírně lascivní) na straně druhé. Pravě tuto kolísavost porota vytýkala souboru především. Odmyslíme-li si již výše uvedené nedostatky, nevyrovnanost hereckého souboru a prohřešky proti vlastnímu hereckému řemeslu, bylo autorské pásmo Jiřího Cinkeise hezkým povyražením pro ty, co hráli, i nenáročnou veselou podívanou pro diváky. Právě proto získal soubor z Chocerad cenu Rady města Sadská .
Na závěr snad jen konstatování, že přehlídka byla Kulturním centrem Sadská zorganizována velice pečlivě, že vše bylo díky podpoře Městského úřadu Sadská na vysoké společenské úrovni a že všechno klapalo tak, jak mělo. Jen souborů mohlo být více.
Eduard Havránek