Texty: AS 2001, č. 3, s. 20 - 21, Jiří Hraše.

XXIX. ročník národní přehlídky
POHÁREK SČDO
Memoriál Zdeňka Kokty
28.4.2001 Olomouc

Z 8 oblastních kol bylo nominováno do národní přehlídky 25 vystoupení.
V monolozích, dialozích a individuálních vystoupeních s loutkou byla oceněna 3 místa v monologu žen, 2 místa v monologu mužů, 3 místa v dialozích.
Navíc byla udělena ocenění za kulturu řeči, mladému talentu, za dramaturgické hledání.
První místa:
Ženy: Marie Živná, DS Havlíček Neratovice (z oblastního kola Čelákovice) – Wilder: Dohazovačka (Dolly).
Muži: Miroslav Kučaba, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa (z oblastního kola Česká Lípa) – Moličre: Don Juan (Juan).
Dialogy: Petra Nedvědová a Pavel Panenka, DS K. Čapek Děčín (z oblastního kola Česká Lípa) - Gibson: Dva na houpačce (Gita, Jerry).
jh
Sólový herec

Do náročného kola soutěže Divadla jednoho herce, kterou vyhlašuje SČDO a která letos vrcholila v Kaznějově 26. - 27. května, se probojovalo z oblastí pět výkonů. Nastudovány byly dva tiskem vydané scénáře (Částkovy) a tři samostatně zpracované či přepracované předlohy (prozaická a dramatická). Vesměs předlohy velmi dobré, náročná dramaturgie.
Ukázalo se však opět, že rozhodující pro výsledek je koncepce či interpretační přístup a osobnost interpreta. Dokonce možná dostačuje jeden z obou předpokladů. Názorně to prokázala dvě vystoupení. Jediné představení kategorie, určené dětským divákům, zpracované podle Žáčkovy předlohy, O nepořádném křečkovi bylo postaveno na nápadu a vlastně primitivním vybavení. Několik hraček - zvířátek (s jedním dublem, křečkem, najedeným jako Bumbrlíček) a dva kufry jako dekorace dvou křeččích pokojíčků, to je vše. Ale nad tím je vypravěčka-loutkoherečka, která nás provází příběhem s humorným nadhledem a úsměvem i poutavě demonstruje výchovný náboj inscenace. Provedla Miroslava Venclová (Divadlo JESLIČKY, Hradec Králové; oceněný výkon).
Gulliverovský dvojpříběh podle motivů Broszkiewicze postrádal nosný divadelní inscenační nápad. Ne že by mu chyběl názor či určitá koncepce, ale dva díly, v nichž jednou interpret Jiří Ulrich (Plzeňská neprofesionální scéna) hraje Gulivera obra v dlouhém (ovšem jednostranném) dialogu s liliputánským zajatcem v kanáří kleci a podruhé liliputa v dialogu s obrem, jsou koncipovány podle konceptu filozofického a výstavby matematické. Z divadelního hlediska zrcadlově zdvojené předvedení téže situace dává výslednou nudu. A to vzdor velmi výrazné expresivní hercově výbavě.
Pozoruhodnou studijní příležitost nabídla národní přehlídka uvedením dvou nastudování téhož scénáře (víceméně respektovaného v obou provedeních) Miroslava Částka Jak zabít soka na motivy Leonida Andrejeva. Vystoupení Michala Víška (DK GALERIE ve Velvarech) ukázalo myškinovský zjev doktora Kerženceva v impresivně laděném výkonu, plném odmlk, těkavých pohledů, nejistých pohybů. Výkon na mnoha místech působící sugestivním dojmem patologické autenticity, ale nevystavěný s divadelní gradací a souvislým tahem. Naopak výkon Jana Sladkého (DS VOJAN, Hrádek n. Nisou; oceněný výkon) byl v koncepci přímo antipodický. Robustní, hlučný a suverénní Keržencev přímo vychutnává svoji výpověď o přípravě vraždy, cílevědomý v akci je záměrný i ve své výpovědi. Jen revokace konkrétních střetů zazní s jaksi nezvládanou chutí k dramatičnosti. Tyto momenty se objevují hustěji, míra suverenity poklesá, objevují se patologické příznaky. Slovem: nápadité situace, bohatá pohybová výbava a nečekané hlasové střihy jsou využity k záměrné dramatické výstavbě výkonu od pevnosti plánu přes realizaci zločinu až k rozpadu osobnosti.
Přehlídku uzavíralo představení Derniéra aneb Stalo se v zoo podle Ewarda Albeeho v provedení Vratislava Mikana (DS PODIVIDLO ažažAš, Aš; režie Petr Vojkůvka; hlavní cena národní přehlídky). Dialog, přepsaný do monologické, ano , monodramarické podoby, vypovídá o neutěšeném osudu. Herec jej neuhlazuje, naopak, zdůrazňuje svým robustním projevem jeho syrovost, drastičnost; naléhavost jeho výpovědi se až agresivně vnucuje diváku. Ale kresba postavy se v tom postupně konturuje, a cílevědomě. Výborné střihy, často disparátně střídající surový obraz s humorným, dynamicky ženou sdělení kupředu. A to vše se děje v tempu a neumdlévajícím kontaktu s divákem, který tu supluje partnera dialogu. Výkon mimořádně silný a působivý.
V. národní přehlídka se uskutečnila v novém divadelním stánku, o nějž se zasloužili soubor ŠANCE a Městský úřad, a hostitelský soubor o přehlídku a její aktéry vzorně pečoval.
Jiří Hraše