Databáze českého amatérského divadla

Texty: Plzeň, Divadlo V boudě, Zlatovláska, Pimprlení 2011, Hodnocení poroty

Bouda si vybrala text Josefa Kainara a v publiku velmi poučeném to zavřelo: byli tací, co výběr marionet k tomuto textu považovali za nevhodný. Jiní vzpomínali na další mnohá zpracování Kainarova textu. Je to výsostně poetický, v pohádkovém příběhu vlastně i výsostně logický text. Jiřík přelije víno, protože okusil zázračného hada-rybu a rozumí tedy řeči zvířat. Zlý král, jehož království jeho zlobou zmrtvělo a ztichlo, ho vyšle za lovem Zlatovlásky. Jiřík cestou díky babičce získá chléb, víno a zlaťák, ale „vyplýtvá“ dary na záchranu ohrožené zvěře. Díky jejich pomoci splní nesplnitelné úkoly a získá lásku Zlatovlásky. A ta nakonec díky mrtvé a živé vodě dokáže zákeřně popravenému Jiříkovi a psíčkovi vrátit celistvost těla i života. Králi nikoli. A tak se novým králem v kdysi smutném království stává Jiřík po boku se Zlatovláskou.
Režijní záměr se doslovně, jak marionety dovolí, činoherně drží Kainarova textu. Bouďáci čerpají z fundusu a tak ohromují výpravností malovaných kulis. Loutky vodí bravurně. Problém je, že se příliš soustředí na propracování detailů bez ohledu na jejich význam pro celek. Díky tomu ztrácejí temporytmus a obtížněji budují napětí, protože je hůře patrné, co je opravdu důležité. Inscenaci chybí smysl pro humor, objevuje se jen řídce, i proto se hůře vytváří kontrast a střídání nálad a dynamiky děje. Na druhou stranu se Boudě daří některé jednotlivé scény: od počátku působí na hradě krále zlověstně na kraji scény mříž, která v závěru hrozivě zapadne a červené světlo a zvukový efekt nepopisně doloží popravu psíčka a Jiříka. Působivé. Jindy si ale Bouďáci hlavu s logikou nelámou: Jiřík hledá perly na scéně, tam taky svolá mravence a pak si zaleze pro náhrdelníky za výkryt. Na takové podvůdky je soubor příliš zkušený.
Je třeba ocenit poctivý a opravdu úspěšný zápas interpretů s poetickým textem, dialogy působí přirozeně, nešroubovaně. To není samozřejmé.

Hudba je z playbacku, nejvíc si jí diváci užijí o poměrně dlouhých přestávkách, kdy se zatáhne opona. A inscenace čekáním ztrácí opět temporytmus. A dětští diváci zájem, jak bylo vidno. Problematické jsou i poruchy mikroport, a místy přeřvaný zvuk, což byl zřejmě nedostatek dočasný.

Soubor – jak je známo – jako jeden z mála dobře ovládá řemeslo vedení loutek. V tom patří, a to i měřeno celostátní konkurencí, k čestným výjimkám.

Doporučení lektorů: okénko loutkářských tradic. Těch nejlepších. Ale hlavně tradic.

Petra Kosová s využitím poznámek kolegů Mirely Tůmové a Karla Šefrny.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':