Texty: FELZMANN, Rudolf: Lounské divadlení 2011 / Oblastní postupová přehlídka amatérských divadelních souborů. Zpráva o přehlídce.

LOUNSKÉ DIVADLENÍ 2011
Oblastní postupová přehlídka amatérských divadelních souborů (7. ročník)

Louny 11. – 13. března 2011
Pořadatel: Vrchlického divadlo v Lounech ve spolupráci s Rádobydivadlem Klapý
Místo konání: Vrchlického divadlo Louny
Porota: Dagmar Bahnerová, Rudolf Felzmann (předseda), Jaroslav Kodeš, Veronika Valešová

Zpráva poroty o přehlídce
V soutěžní části byly uvedeny 4 inscenace v podání čtyř souborů (z toho 3 z Ústeckého kraje, 1 z kraje Vysočina). V nesoutěžním úvodu přehlídky vystoupilo hostující slovenské Divadlo Commedia Poprad (R. Fallet: Kapustnica). Po každém představení se konal rozborový seminář za účasti hrajícího souboru, poroty, zájemců z publika a ostatních souborů.

Divadelní společnost KLAS – Klášterec nad Ohří
M. Horníček – M. Nyklíček: Louka
Inscenaci lze řadit do autorského divadla, neboť původní předloha M. Horníčka „Louka pro dva“ byla spíše jen motivickou inspirací k samostatnému pojetí „středověkého podobenství se zpěvy o moci a nemocech mocných“. Jedná se o návrat souboru k inscenaci staršího data, v níž vedle písniček, majících z počátku ironický nadhled a posléze spíše moralizující tón, připomínající spíše sled dialogových forbín volně spojených dějem o králi, za jehož nepřítomnosti se moci ujme jeho cizácká manželka. Úsměvná inscenace nedodržuje motivickou jednotu, takže král za pomoci mnicha – poustevníka zprvu usiluje o návrat k moci, aby se pak náhle rozhodl pro svobodný pobyt v přírodě, kde si může rozhodovat podle své fantazie. Tematická nejednotnost se odráží ve směsi kostýmů od popisnosti k stylizaci, míchá herectví od nadsázky a ironie k realistickému zpodobnění. Inscenaci nelze upřít vtip a pohodu, což převažuje nad myšlenkovou sdělností.

Hynkovo hravé divadlo Litoměřice
Bratří Čapkové: Ze života hmyzu
Dramaturgická úprava režisérky Evy Andělové původní předlohu nejen redukuje, ale především je značně potlačena postava Tuláka. Ten není nositelem jednotícího tématu, takže dílčí úseky dramatické féerie jen volně na sebe navazují, a to se střídavou působivostí. Motýli zůstávají v poloze víceméně ilustrativní „rekonstrukce“ erotiky 20. let minulého století, přesnější obrysy získává „predátorská“ střední část a nejsilněji působí Mravenci, kde zaujme aktuálnost tématu manipulace s davem, zatímco válečná sekvence je téměř nadbytečná. Jestliže inscenaci zajímavě uvádí zvuk městského hemžení, pak závěrečné jepice i s Kuklou vycházejí jako pouhý výtvarný ornament. Nápaditě výtvarně řešení šneci pak diváka ve finále vracejí do soudobého konzumního světa. Uvedení Hmyzu lze považovat za dramaturgicky cenný návrat k textu s nadčasovými impulzy, byť se litoměřickým nepodařilo důsledně naplnit výpověď o dnešním světě.

Divadlo Navenek Kadaň
W. Allen: Sex noci svatojánské
Kadaňští vlastně zaskočili za jiný soubor, který na poslední chvíli pro onemocnění nemohl přijet. Proto jim nelze vyčítat, že nepředvedli inscenaci, která by mohla být považována za profilovou. Textová předloha, která nezapře původní filmovou verzi, jim vyšla jako pokus o značně popisně realistické vylíčení víkendového setkání tři dvojic z americké střední společenské třídy. Shakespearovský motiv záměny milenců v opojném prostředí nočního lesa měl blíže k psychologickému mapování manželské či milenecké nevěry a sexuálních problémů. Allen v textu samého závěru zmiňuje „zvíře pudů“, které v každém z nás dřímá a kouzlo lesa je uvolňuje. Soubor vypuštěním replik i omylem v motivaci smrti jednoho z účastníků sexuálních vášní, podal neujasněnou výpověď, když úsměvný nadhled nad erotickým přebíháním, zaměnil za psychologizující hledání opravdového citu lásky.

Divadelní spolek Zmatkaři Dobronín
M. Camolleti: Na správné adrese
Dobronínský soubor patří ke zkušeným amatérským tělesům s pozoruhodnou dramaturgií. Jako každý soubor z menší obce musí dbát o přízeň svého publika, a proto mu nelze vyčítat inscenace patřící do odlehčeného repertoáru, i když svou celkovou dramaturgii důsledně doplňuje o tituly, poskytující obecenstvu více než pouhou zábavu. Volba Camolletiho komedie Na správné adrese, zastupující střední proud bulváru, je nejen pochopitelná, ale rovněž akceptovatelná, jestliže si soubor poradí s inscenováním textu s řadou úskalí. Zápletka je jednoduchá, čtyři ženy bydlící v jednom bytu si ve stejný den dají do novin inzerát pod stejnou značkou, každá ale sleduje jiný cíl. Postupně se objeví čtyři muži, reagující na inzeráty, avšak setkávající se s nesprávnou adresátkou. Záměnu postav řeší především konverzace, byť hlavním komickým prvkem jsou situace, kdy každý z příchozích mužů je svlečen téměř do naha. Hostující režisér M. Junášek zvolil typově odpovídající představitele (ovšem pro některé až jako herecký protiúkol) a každému nabídnul výraznou charakteristiku postavy. Na velice dobré úrovni vypracoval dialogy, kde srozumitelnost jevištní řeči považujme za více než sympatický fakt. Dialogy jsou vedeny ve stylizované nadsázce, avšak lze najít místa (především v expozici celé hry a pak v objasňování motivací), kde by nadbytečný realizmus mohl být buď potlačen škrty či proměnlivějším i rychlejším tempem. Na vrub ukázněnosti herců můžeme přičíst, že lechtivé scény pánských striptýzů nepřekračují hranice vkusu a odkládání oděvů je natolik vynalézavé, že se nejedná o stereotyp, byť především u dvou posledních by neškodilo urychlit některé akce, když slovní doprovod už nepřináší nic nového. Kdybychom snad chtěli posuzovat bulvární repertoár v dramaturgii amatérských divadelníků, pak inscenaci dobronínských Zmatkařů jsme přijali (spolu s nadšeně aplaudujícím publikem) jako ukázku režijního i hereckého zvládnutí nelehkého žánru. Proto inscenaci komedie Na správné adrese porota doporučuje k výběru pro postup na národní přehlídku.

13. března 2011
Za porotu: R. Felzmann