Texty: Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / VALENTA Jiří: Úvodem: Cesta za pokladem, s. 7-8

ÚVODEM:CESTA ZA POKLADEM Jiří Valenta Vydat publikaci o malovaných oponách českých divadel umožnila realizace jedné ze tří částí projektu Uchování a prezentace kulturního dědictví českého a světového divadla, podpořeného grantem EHP/Norska. Je to vzácná příležitost představit veřejnosti souhrnný pohled na dosud rozptýlené bohatství, jehož si zatím v celistvosti nevšimli ani historici výtvarného umění, ani teatrologové – s výjimkou několika uměleckých děl většinou umístěných v předních kamenných divadlech nebo pověstných díky jménu významného autora. Patrně prvním souborným představením tématu byla výstava Múzám, městu, národu s podtitulem Divadelní opony v Čechách a na Moravě v 19. – 21. století, realizovaná Milanem Kreuzziegerem ve Státní opeře Praha (2002) a její varianty ve Východočeském divadle v Pardubicích (2003) a v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Dokumentace k uvedenému tématu se počala soustřeovat od roku 1998 v souvislosti s realizací dlouhodobého projektu Dějiny ochotnického divadla divadla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (vedoucí Vítězslava Šrámková) v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu v Praze (NIPOS), a zvláště potom při zpracovávání encyklopedické Databáze českého amatérského divadla (www.amaterskedivadlo.cz). Přitom se ukázalo, jak náročný a rozsáhlý je to úkol. Obtíže vyplývají již z velkého množství malých sídelních celků naší země, ve kterých se v průběhu 19. a první poloviny 20. století rozvíjel bohatý kulturní život. Divadlo v něm hrálo velmi významnou roli. Malované opony dýchají ovzduším těch časů, plných společenského, spolkového života a prodchnutých vlastní tvořivostí občanů. V posledních letech se za pomoci širokého okruhu spolupracovníků podařilo soustředit – zdá se, že v hodině dvanácté – rozsáhlé bohatství informací a dokumentů o divadelních aktivitách v jednotlivých lokalitách. Při vší výmluvnosti těchto svědectví, doložených dobovými zápisy, později i bohatou fotografickou dokumentací, reálné doklady této činnosti začaly mizet s neuvěřitelnou rychlostí. Razantně k tomu přispělo rozvrácení přirozené sítě divadelních spolků a převody jejich majetku do vlastnictví společenských organizací a profesionálních kulturních zařízení v padesátých letech 20. století, podobně jako koncem 20. století proces restitucí, prodeje a vracení budov do soukromého vlastnictví. Relativně s nejmenšími šrámy dopadly památky, které jsou spjaty s tvorbou uznávaných umělců, nebo takové, jež mají úzký vztah k místu vzniku. Nejčastěji to jsou právě malované opony. Mnohdy nejsou funkční, ale přesto jsou chovány jako doklad dobových místních aktivit nebo jako dílo znamenitého umělce či jako obraz zachycující někdejší tvář obce nebo okolní krajiny. Naším původním záměrem bylo soustředit informace o oponách venkovských jeviš . Když se však ukázalo, jakou hnací silou bylo působení ochotnických organizátorů při iniciování staveb divadelních budov a jak významně přispívali k jejich činnosti, přestali jsme rozlišovat scény s dnešními profesionálními soubory v kamenných divadlech a scény ostatní. Pokoušíme se tedy zachytit sledovaný jev od nejmenšího divadelního souboru, který hrál na rozkládacím jevišti v malé vesničce, až po Národní divadlo. Do publikace jsou zahrnuty i opony z objektů, jejichž společenská funkce v místě z nejrůznějších důvodů skončila. Sledujeme také podobu opon putujících s kočovnými loutkáři od místa k místu, opony rodinných divadélek i výtvarné projevy na oponách železných. Zajímá nás i užití opon jako výtvarného prostředku řešení jednotlivých inscenací. Pro uspořádání tohoto různorodého bohatství jsme zvolili princip třídění opon podle zobrazovaného motivu (např. Alegorické výjevy, Múzy, Mýty české historie, Obrazy domova) nebo podle zvláštního svébytného užívání (Loutková divadla, Železné opony, Opony ve službách scénografie atp.) Dle povahy jednotlivých kapitol jsme pak volili bu řazení chronologické podle vzniku opon, nebo podle posloupnosti zobrazovaných výjevů (Mýty české historie). Šíře tematického záběru nás však přinutila vytvořit také kapitoly umožňující prezentovat opony s tématy ojedinělými a zvláštními. Při vyhledávání malovaných divadelních opon jsme se setkávali s velmi rozdílnými přístupy k této osobité součásti kulturního dědictví. Od celonárodní úcty a péče (Hynaisova opona v Národním divadle) a uvědomělého lokálního vztahu k historické i umělecké hodnotě (například v případě Němejcovy opony v Plzni či Hilšerovy v Mladé Boleslavi) přes lhostejnost (ke Klimtově oponě v Liberci), až k nezájmu o osud opony (ztráta Županského opony Divadla na Vinohradech či opony Divadla v Klatovech aj.). V případě venkovských opon jsme zaznamenali jejich zaštítění tím, že byly prohlášeny za kulturní památku (Podůlší, Chlum, Dvůr Králové, Miletín aj.). Jindy jsou jako vážený dokument kulturní aktivity předků či zobrazení podoby místa užity třeba k výzdobě reprezentativních místností v obci (Sopotnice, Kovářov) nebo jsou v expozicích muzeí (Hory Matky Boží, Radnice, Úpice aj.). Setkávali jsme se však i s problematickými následky zákonných převodů památek do soukromého vlastnictví a s jejich necitlivým pekuniárním využitím, i s naprostým nezájemem o jejich chátrání v troskách skladiš a v devastovaných prostorách. S politováním musíme konstatovat, že zhruba jedna třetina opon, které jsme dokumentovali, jsou dnes objekty zničené, ztracené, nebo i zcizené. Na každém setkání občanů s oponami či s jejich reprodukcemi – například v Muzeu českého amatérského divadla v Miletíně a při putovní výstavě realizované v letech 2007–2010 v souvislosti s dvanácti přehlídkami amatérských divadelních souborů – objevovaly se nové informace o existenci zatím nezjištěných a nepopsaných pokladů. Doufáme, že i vydání naší publikace se stane impulzem k novým cenným objevům a posílí odhodlání místních zastupitelstev zachránit a prezentovat dosud možná neobjevené kulturní dědictví. Informace o osudech opon a jejich dnešním užití jsme získali za vstřícné spolupráce většiny oslovených činitelů místních samospráv, regionálních muzeí, archivů, a zvláště jednotlivých nadšenců zpracovávajících nezištně historii divadla ve svých místech nebo regionech. Všem za tuto spolupráci děkujeme. Soustředěný materiál prezentujeme veřejnosti s vědomím, že okruh zjiš ování a doplňování informací o oponách není uzavřen. Prosíme čtenáře o laskavé doplnění informací na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz.