Texty: AS 2001, č. 3, s. 3 - 4, Lenka Lázňovská.

FEMAD A TŘEBÍČ SPOLEČNĚ V ROCE JEDNA

Zopakujme si fakta. FEMAD někdejší přehlídka Mladého amatérského divadla prožila svůj první ročník v poděbradském Divadle Na kovárně v r. 1972. Od r. 1987 zakotvil v nedaleké Libici n. C., od r. 1991 pokračoval jako Celostátní otevřená přehlídka - dílna divadla pro děti. Divadelní Třebíč - Národní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla začíná rokem 1992, kdy se Jiráskův Hronov stal amatérskou divadelní žatvou. FEMAD se letos může datovat jako XXIX. ročník a Třebíč jako desátá v pořadí. Od letošního roku je vše jinak. Obě akce vstoupily společně jako jedna národní přehlídka konaná na dvou místech ve dvou termínech (FEMAD od 10. do 13. května, Divadelní Třebíč od 16. do 20. května) do roku jedna. Co se vlastně stalo?
Sešly se faktory subjektivní a objektivní povahy. Základním faktem bylo dokončení rekonstrukce poděbradského Divadla na kovárně. Divadlo svítí novotou, má však ve svých základních parametrech některé vady na kráse. Zatím chybějí vrata, kudy by se dala stěhovat velká dekorace, architekt na ně zapomněl a město ani za totality (to bych ještě pochopila, nechtěli být prostě zavázáni rebelovi), ale ani později po listopadu 89 nevyužilo faktu, že v Poděbradech žije a působí někdejší slavný režisér místního souboru Jiří ing. arch. Jan Pavlíček a nepožádalo jej o spolupráci či alespoň o jakýsi odborný dohled. Asi by nedopustil, aby forbína divadla měla více než šest metrů (pod ní je orchestřiště pro více než třicetičlenný orchestr). S forbínou nic nenaděláme, vrata prý budou. Z těchto skutečností však vyplývá, že realizovat FEMAD v dosavadní koncepci přehlídky divadla pro děti není možné, neboť řada inscenací by se sem nevešla. Dalším faktorem, který vstoupil do hry, bylo vyjádření dosavadního pořadatele FEMAD, tj. hlavy spolku Vojan ing. Jaroslava Vondrušky. Buduje samostatnou firmu a nemůže přípravám a realizaci přehlídky věnovat tolik sil a času jako dosud. Ing. Jozef Durčanský, starosta Poděbrad, však jasně signalizoval, že by město nějakou divadelní přehlídku chtělo a je ochotno ji i finančně podpořit.
V této fázi vstoupila do hry odborná rada pro činoherní divadlo ARTAMy. Analyzovala dosavadní výsledky a celkový efekt FEMADu a usoudila, že byl přínosem pro oblast, která z hlediska uměleckých výsledků stále zůstává Popelkou, avšak poutal stále menší zájem tvůrců. Asi není náhodou, že nejpilnějšími účastníky z hlediska počtu navštívených ročníků byli loutkář Luděk Richter, Pavel Trdla a Kristína Herzinová z Ústí n. L., kteří by obor mohli vyučovat. Takže funkce konfrontace s profesionálními inscenacemi, dobírání se dalších poznatků o percepci divadla dětmi může plnit další národní přehlídka, tj. Popelka Rakovník (Národní přehlídka činoherního divadla dospělých pro děti). Rada pohlédla na obor dosud obhospodařovaný Divadelní Třebíčí a na kapacity této přehlídky. Řeč čísel byla jasná. Třebíč může poskytnout maximálně 11 - 12 hracích míst (nechce-li uvádět vražedné čtyři inscenace denně), což při počtu 14 nových krajů a případných 14 krajských přehlídek = 14 nominací nejsou žádné skvělé vyhlídky do budoucnosti. Tehdy padl návrh spojit FEMAD a Třebíč do jedné akce a rozšířit tak počet hracích míst a tím i příležitostí pro činoherní a hudební divadla. Tento návrh musel být projednán s Ministerstvem kultury ČR, z jehož pověření se dosud konal právě FEMAD. To souhlasilo za předpokladu, že tím nebude rozšířen počet přehlídek, které MK ČR podporuje. S fúzí obou akcí souhlasili oba starostové, byl zpracován a podepsán třemi pořadatelskými stranami (města Poděbrady, Třebíč a ARTAMA) nový statut a přípravy mohly začít. Časově jsme už v dubnu letošního roku. Řekněme si rovnou, že na přípravu mnoho času skutečně nebylo a že zejména chyběl čas na společné dolaďování některých věcí tak, aby obě části fungovaly opravdu jako jeden celek. Ale i tak klobouk dolů před Kulturním a informačním centrem Poděbrady v čele se známým divadelníkem Jiřím Hlávkou, členy souboru Jiří (vzali na sebe péči o zúčastněné soubory a divadelně laděné vítání souborů králem Jiřím z Poděbrad), Městským kulturním střediskem v Třebíči v čele s ředitelem Jaromírem Janatou a společným ředitelem přehlídky Jaroslavem Dejlem.
Těžké to měli porotci, zvláště ti, co působili v obou částech (tedy prof. Jan Císař, Vladimír Zajíc, Alena Exnarová a scénograf Jiří Pitr). V Poděbradech pracovali také Jakub Korčák a Aleš Bergman, v Třebíči František Zborník a Milan Schejbal. I ostřílení harcovníci hudrali, že dvoudenní přestávka mezi 10 poděbradskými a 11 třebíčskými kusy na zotavení z otravy divadlem nestačí. Musím říci, že největším nedivadelním zážitkem byla třebíčská závěrečná exibice prof. Císaře, který místo závěrečného slova shrnul do kbelíku něco obilného zrna, které na jevišti zbylo po slovenském souboru, a podal jej Milanu Strotzerovi se slovy: „tady jsem Vám shrnul tu materii pane doktore“.
Společné pro obě přehlídky byl poměrně vysoký počet nováčků, tj. souborů, které na národní přehlídce vystoupily poprvé. Mezi devíti soubory a jejich deseti poděbradskými inscenacemi spíše komorního rázu byli tři nováčkové, tři soubory byly poprvé na této přehlídce, v Třebíči bylo skóre šest nováčků, pět matadorů (Ořechovské divadlo po páté, Rádobydivadlo po čtvrté, Jirásek Česká Lípa po páté, Dostavník Přerov po čtvrté, Krakonoš Vysoké n. J. po druhé). Zejména pro část Poděbrady platilo soubor přijel, byl uvítán Jiříkem, odehrál, přišel na hodnocení a odjel. Pražské Divadlo času po představení naložilo inscenaci do auta, po Jiřím Hlávkovi, kterého náhodně potkali, vzkázalo, že hodnocení se má poslat e-mailem nebo poštou a byli pryč. Obě části přehlídky z hrajících souborů absolvovali snad pouze členové pražského souboru Dovejvrtky a někteří členové DS Tyl z Dačic. Byť pořadatelé nabídli možnost účasti v sobotu a neděli na posledních dvou dnech Třebíče čtyřem zástupcům všech poděbradských souborů, nepřijeli všichni. Řeknete jistě právem, jsme zaměstnaní, studujeme. máme jiné povinnosti. To však neplatí pro víkend. Nemám prostě žádné vysvětlení pro případ, kdy soubor odehraje v sobotu večer a nezůstane na nedělní dopolední představení. Slzy z loňské Třebíče se sice letos nekonaly, ale vždy se najdou nespokojení, kteří odjíždějí s pocitem křivdy. Cítí se být sepsutí, hodnocení diametrálně jinak než na krajské přehlídce. V úvahu musíme vzít dva faktory. Jednak podstatu divadla (prof.Císař stále připomínal základní tezi divadelní estetiky Otokara Zicha „divadlo je to, co v daném okamžiku vidíme a slyšíme“) a také odlišnou optiku každé přehlídky.
Letitým problémem divadelní Třebíče bylo homogenní publikum, tj. žáci místních škol, kteří do divadla nejdou z vlastního rozhodnutí a chovají se podle zákonů stáda. To je vždy obtížný souboj, který nejeden soubor prohrál r. s. c. Zdálo se mi, že to bylo lepší, byť v Poděbradech jsme zažili školní publikum vlastně pouze jednou. V třebíčské Pasáži, tj. ve Foru, se letos hrálo jednou. A musím poznamenat, že dobronínští Zmatkaři byli snad jediným souborem v desetileté historii Třebíče, který do pasti Pasáže, hluché ratejny s velkou forbínou bez možnosti kontaktu s divákem, nespadlo. Jak řekl pan starosta Málek, Třebíč hodlá dobudovat divadlo, neboť Národní dům má mnohé vady na kráse. Snad se dočkáme dřív, než tomu bylo v Poděbradech. Do obou částí vtrhly mobily. Všichni je hrdě nosíme a zcela zapomínáme vypnout. Jak poznamenal prof. Císař při hodnocení inscenace souboru Jirásek z České Lípy, v níž si do poslední scény v epizodní roli televizního producenta režisér Václav Klapka přinesl mobil jako rekvizitu, a tentýž mobil mu posléze zazvonil uprostřed diskuse: „pan Klapka nám názorně předvedl, že divadlo a život jedno jsou“. Nejvíce potlesku se dočkala vděčná divácká komedie souboru Vicena z Ústí n. O. Trouba na večeři. Zažil jej také jediný představitel města, který přijel se souborem. Ústí n. O. slavilo ještě jeden primát - na národní přehlídce se představili dva jeho reprezentanti. Nejpilnějším porotcem byl prof. Císař, který nejméně dvěma souborům slíbil spolupráci na inscenaci. Jihlavskému De Facto Mimo pravil, že na tři zkoušky udělá z jejich Vody na kafe prvotřídní horror, při němž se i takový cynik jako Vladimír Zajíc bude bát. Uvidíme. Konstatovat musím, že přes občas, zvláště v závěru obou částí přehlídky, nabité sály, kdy se zdálo, že lidé chtějí něco slyšet, se diskutovalo jen velmi sporadicky.
Svou glosu zakončím několika čísly, jež se nevešla do jinak velmi zajímavého Almanachu k 10. DT. V letech 1992 - 2000 se v Třebíči představilo 102 českých souborů a 6 zahraničních ze Slovenska, Belgie, Rakouska a Anglie, hodnotilo je 16 porotců (plný počet účastí má pouze prof.Císař), bylo uděleno 126 individuálních cen (nejvíce v roce 1994), od ročníku 97 bylo uděleno 58 čestných uznání, nejvíce bylo hereckých cen.
Lenka Lázňovská