Texty: ZAHÁLKA, Jiří (dle stati Fr. Drahoňovského): Loutkové divadlo ve Lhotě za Červeným Kostelcem.

Loutkové divadlo ve Lhotě za Červeným Kostelcem


Roku 1926 kulturní odbor tělovýchovné jednoty Sokol zřídil v obci loutkové divadlo. Hrálo se nepravidelně v zimním období v nově postavené sokolovně. Roku 1933 se však sokolský loutkářský soubor rozpadl. Když byly v létě 1948 při úklidu sokolovny na její půdě nalezeny zbytky amatérsky malovaných dekorací a několik závěsných loutek na drátě, podnítilo to vznik kroužku, jehož mladí členové připravili obnovení loutkového divadla opět v sokolovně. Jeho konstrukci tvořila prkenná podlaha na dřevěných kozách, vzadu zvýšených pro ochoz, proscénium z laťových rámů potažených jutovinou, látková vytahovací opona a osvětlovací rampa. Prvním představením 6. února 1949 byla hra Jaroslava Průchy Kašpárek dvorním lékařem. Hrálo se každou neděli, a to hry osvědčených autorů Průchy, Schweigstilla, Čecha, Tesařové a dalších. Na každou hru se zkoušelo pouze jednou, nanejvýš dvakrát.
V roce 1950 na podnět zkušených loutkářů z Červeného Kostelce došlo k přestavbě divadla, k níž radou přispěl i akademický malíř Vít Skála. Měnila se scéna, začaly se používat stylizované a plastické dekorace. Sérii původních 50centimetrových loutek. zhotovil tehdy známý výrobce lidový řezbář Jirásek. V důsledku pečlivější přípravy inscenací počet představení byl nižší. Úroveň představení sice stoupla, ale podmínky k nácviku her byly dosti nevhodné. Navíc tělovýchovná jednota naléhavě požadovala vyklizení tělocvičny. Novým sídlem divadélka se stál bývalý hostinec U Vepřků. Namísto tragicky zesnulého Antonína Mertlíka, který stál v čele loutkářů od roku 1948, úlohy principála se ujal Emerich Drtina.
Když byla roku 1954 v obci ustavena osvětová beseda, stalo se loutkové divadlo její součástí. Režisérem souboru se stal František Drahoňovský. Loutkáři se soustavně snažili o růst kvality představení a k tomu směřovala i školení loutkoherců (vodičů i mluvičů), s okolními loutkáři společné semináře s promítáním instruktážních filmů i účast na soutěžích. První soutěžní hrou byla Kučerova Pohádka o zlaté rybce v r. 1957. Na oblastní loutkářské přehlídce r. 1961 se Simonovovou Aladinovou kouzelnou lampou Lhotečtí dokonce zvítězili. V souboru tehdy bylo 28 členů, z nich polovinu tvořila mládež. I v dalších létech se úspěšně zúčastnili každoročních přehlídek. Podařilo se jim uskutečnit v pořadí již třetí přestavbu scény, která přinesla řadu technických i estetických zlepšení. V rámci loutkářského hnutí pokračovali v aktivní spolupráci s okolními soubory. Loutkáři pořádali i různé výstavy, jimiž si vydělávali na technické novinky, třeba na magnetofon. Na jaře 1968 převzal vedení souboru Jaroslav Turek. Ten musel řídit už čtvrtou přestavbu scény, protože se loutkové divadlo nuceně stěhovalo do jiného sálu. V něm hrálo do roku 1973, kdy pro nepříznivé provozní podmínky ukončilo svou pětadvacetiletou nepřetržitou činnost. Vybavení převzala Loutková scéna Radost v Červeném Kostelci.

Za připomenutí stojí i skutečnost, že zásluhou svého redaktora Františka Drahoňovského a administračního pracovníka Emericha Drtiny se Lhota u Červeného Kostelce od roku 1960 stala sídlem redakce pravidelně vycházejícího metodického časopisu Mladý loutkář, později pod upraveným názvem Mladá scéna rozšířeného i na pomoc komplexní divadelní výchově. K jeho přispěvatelům patřily významné osobnosti z oblasti loutkářství, dramatické výchovy dětí, uměleckého přednesu či práce s loutkami v mateřské škole, například Jan Malík, Miroslav Disman, Erik Kolár, Ota Rödl, František Tvrdek, Josef Mlejnek, Jan Dvořák , Marta Smutná či výtvarníci Vladimír Leština, Richard Lander, Vojtěch Cinybulk, Radek Pilař nebo spisovatelé Václav Čtvrtek, František Hrubín, Jaroslav Hilčr a mnozí další.

( Podle statě Františka Drahoňovského Jak se hrálo loutkové divadlo ve Lhotě u Červeného Kostelce sestavil Jiří Zahálka )