Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Invence se z tvorby Antidivadla nevytrácí ani v šestnácté sezoně. Plzeňský deník 8. 1. 2011, s. 8.

Známý plzeňský neprofesionální soubor uvedl na scéně Dialogu novou inscenaci Bitevní vole.
V poslední premiéře loňského roku byla na prknech Plzeňské neprofesionální scény v Divadle Dialog uvedena nová inscenace Antidivadla Bitevní vole. Oblíbené plzeňské autorské divadlo často v tuto dobu předstupovalo před diváky se svou předvánoční besídkou, s volným pásmem nových scének, skečů a písniček. Na tomto půdorysu je vystavěn i nejnovější „antidivadelní triptych“ kmenových autorů souboru Davida Charváta a Jana Sojky, který však není tentokrát nijak provázán s vánoční tématikou, a tak se scénické leporelo poskládané ze tří aktovek a dalších výstupů a písní stane jistě nadlouho regulérní součástí antidivadelního repertoáru. Oproti předchozím jevištním pásmům působí Bitevní vole o poznání kompaktněji a to nejen proto, že se v průběhu celého večera představují v různých proměnách záhadní pánové Přebuz (Zdeněk Němeček) a Darwin (Martin Krátký) a že David Brabec interpretuje písně, které složil přesně „na míru“ a jež dobře dokreslují atmosféru jednotlivých výstupů a vhodně je propojují, ale hlavně proto, že celý večer je umně komponován. Rámován je aktovkami, jejichž bujný humor vyrůstá ještě z reálného prostředí antikvariátu či psychiatrické léčebny, v ostatních výstupech však autoři s vtipem žonglují převážně v polohách absurdních a surreálných.
Zkušená šestice interpretů (Charvát, Sojka, Brabec, Němeček, Krátký a Marie „Muška“ Chmelíková) svým autentickým herectvím zabydluje postupně mnoha rozmanitými postavami pětici komediálních výjevů. V úvodním Antikvariátu zamýšlenou siestu knihkupců nad loutkovým čajem (na provázku) naruší dědic vnucující neprodejné knihy (též renomovaných regionálních autorů) z pozůstalosti po babičce. V aktovce Mirvald nahlédneme do nemanželské poradny, kam nedopatřením zavítají manželé Přebuzovi. V dalším nalezeném fragmentu z rozsáhlého díla Flegmatici protagonisté souboru Sojka a Charvát asi v nejjiskřivějším výstupu představení po obdržení sochy hovořící v řeči Tuaregů zjišťují, že největším uměním je vesele mlčet. V parodii talk show Rozhovory se mnou je reportérkou zpovídán pan Přebuz. V závěrečné aktovce Generálové vedou pacienti Arzenál, Minerál a Funerál nekonečné válečné porady, než je sestřička zažene do postelí. Invence se ani v šestnácté sezoně souboru z antidivadelní tvorby nevytrácí.