Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Spodina baví hořkou taškařicí. (V. Sigarev: Detektor lži) Plzeňský deník 21. 4. 2010, s. 8

Plzeňský neprofesionální soubor v režii herce Divadla J. K. Tyla Jakuba Zindulky uvedl v Dialogu hru mladého ruského autora.
Spolek divadelních nadšenců (známý jako soubor Spodina) potvrdil vytříbenost (a odvahu) své dramaturgie, když v premiéře na prknech plzeňského Divadla Dialog uvedl provokativní (a náročnou) černou komedii současného mladého ruského dramatika Vasilije Sigareva Detektor lži v režii člena činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Jakuba Zindulky. Sigarev se narodil v roce 1977 na středním Urale, původně vystudoval biochemii, dnes žije v Jekatěrinburgu a dosud publikoval šestnáct her. Z nich již jednou pražské Národní divadlo představilo v Plzni na festivalu Divadlo jeho Černé mléko. Oproti tehdejšímu tragikomickému ztvárnění současného ruského vesnického prostředí je Detektor lži především nepřetržitou hořkou taškařicí.
Po odeznění známých Podmoskevských večerů, které během představení v různých instrumentacích funkčně zaznějí ještě několikrát, se v prostém městském bytu (ve výtvarném řešení režiséra) velice rázně představuje dvojice žijící společně bez vzájemné úcty. Soužití plné obapolného sekýrování, urážení a křiku přerušují jen občas působivé krátké okamžiky citlivějšího zadumání protagonistů. Oboustranné osočování si v průběhu repríz jistě najde ještě více poloh. Hysterická a lehce ordinární zdravotní sestra Naděžda Petrovna (Olga Ženíšková) peskuje svého věčně přiopilého manžela Borku (František Šimánek), že si nepamatuje, kam uschoval výplatu. Objedná si proto hypnotizéra, aby z něj pravdu vytáhl. Služby v tomto oboru na inzerát nabízí nesmělý docent psychiatrie místní lékařské fakulty (Miroslav Andrlík). Inteligentně položené otázky Borka jen těžko chápe, přesto v transu prozradí všechna svá tajemství, jež jsou však pouhými dětinskými prohřešky oproti tomu, co se vyjeví, když se situace otočí. Po probuzení má totiž Borka dojem, že zahlédl manželku v situaci vyhlížející jako sex v pařížském stylu a v žárlivosti přinutí hosta, aby i Naděždu zhypnotizoval.
Všichni tři aktéři působí na scéně naprosto věrohodně v komičnosti i odpudivosti svých postav. Režisér do detailu domyslel humorné situace a dal i patřičně vyznít všemožným „hláškám“, které sice bezpečně rozechvívají bránici, ale při nichž smích na rtech hořkne. Inscenaci odvíjející se ve strhujícím tempu dovedl zkušeně až k překvapivému rozuzlení.
Pravda bývá často škodlivá, zákeřnější je však ztráta citovosti.