Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Dámy s vtipem zachránily pověst obdivovaného tenora. Plzeňský deník 30. 11. 2010

Literáta, režiséra, herce, výtvarníka a bohéma Emila Artura Longena připomněl fraškou na jevišti Dialogu spolek Žumbera z Plzeňské neprofesionální scény.
Divadelní spolek Žumbera, člen Plzeňské neprofesionální scény, svojí poslední premiérou v Divadle Dialog vhodně připomenul všestrannou osobnost Emila Artura Longena (1885-1936), když uvedl jeho frašku Tenorista. Longen, vlastním jménem Emil Pittermann, byl nejen plodným dramatikem, ale také režisérem, hercem, scénáristou, spisovatelem a malířem. Celoživotní bohém, člen malířské skupiny Osma, byl pro kázeňské přestupky vyloučen z pražské Akademie výtvarných umění, ale záhy se stal výraznou persónou pražských kabaretů. Později navázal spolupráci s Divadlem Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, a traduje se, že na uměleckou dráhu Buriana měl rozhodující vliv právě on. Řada jeho úspěšných komedií byla zfilmována a některé motivy z aktovky Tenorista se také uplatnily ve snímku Funebrák.
Děj divadelní hříčky se točí stejně jako v mnoha jiných příbězích před Longenem i po něm kolem manželské nevěry. Tentokrát je onou nevěrnicí poněkud vystresovaná mladá panička (Bára Česalová), pro níž její dobře situovaný manžel (Jaromír Jirka) už přestává být dostatečně zajímavou partií. Její milostný poměr s váženým, avšak setrvale indisponovaným tenoristou (Radek Kozler), který si netroufá zazpívat v Bajadéře, je ženinou neopatrností prozrazen. Tenorista ale nachází vydatnou oporu ve své „historické lásce“ a stále žádoucí místní subretě (Věra Česáková). Přestože děj ještě komplikuje adeptka usilující o hodiny zpěvu (Michaela Roubalová) i její matka (Jitka Racková) a také číšník (Jiří Kojzar) vyžadující proplacení nemalého účtu, podaří se dámám pověst obdivovaného tenoristy zachránit a chudáka manžela nejen zpacifikovat, ale pro výstrahu ho ještě zesměšnit. Režisér Vlastimil Brabec dokázal všechny herecké kreace udržet v uměřené jednotné nadsázce v gestech i v mluvním projevu a navrhl i vkusnou a funkční stylově čistou náznakovou scénu.
Na rozměr celovečerního představení doplnil soubor inscenaci aktovky třemi milostnými zastaveními z per klasiků vtipně glosovanými Ladislavem Synkem, v sousedství Tenoristy však působícími poněkud cizorodě. Škoda, že tento prostor nebyl využit k širšímu seznámení s dramatikem Longenem.