Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Tajemný hotel mezi světy vyrostl na prknech Dialogu, Plzeňský deník, 3. 2. 2010

Skupina Skoronarváno ze spolku Žumbera uvedla do Plzně Erika-Emmanuela Schmitta
Divadelní spolek Žumbera, respektive jeho tvůrčí skupina Skoronarváno, záslužně uvedla poprvé v Plzni, a to na prknech Plzeňské neprofesionální scény v Divadle Dialog, francouzského dramatika Erica-Emmanuela Schmitta , když nastudovala jeho mysteriózní komedii Hotel mezi dvěma světy. Autor už přitom řadu let patří k nejznámějším a ve světě nejhranějším současným dramatikům.
Schmitt se narodil v roce 1960 v ateistické rodině na předměstí Lyonu. Původně se chtěl věnovat hudbě, později se však rozhodl pro psaní. Vystudoval filozofii a po mystickém zážitku v jihoalžírské poušti pocítil, že byl „zaplaven vírou“. V současné době žije v Bruselu. Ve svých hrách i románové tvorbě se s oblibou věnuje filozofickým, duchovním a historickým tématům.
Hotel mezi dvěma světy je místem, které leží mezi světem živých a mrtvých, nemá vchod ani východ, nikdo neví, jak se sem dostal, ani kdy ho opustí, a kam pak půjde. Skutečná těla hostů se totiž v oněch chvílích nacházejí někde úplně jinde v kómatu, na svých hotelových pokojích pak hosté dokonce vnímají, co se kolem jejich lůžek v reálných nemocnicích děje. Tajuplný doktor S. na klíčové otázky neodpovídá a tak všem nezbývá než čekat, jak se vyvine jejich osud. Vrátí se zpátky na zem nebo pojedou hotelovým výtahem „tam nahoru“? Postavy si zatím ještě pamatují svoje osudy, bilancují, navazují nové vztahy a tak se hraje i o životě, o údělu člověka na světě, o lásce i o smrti, která ale natrvalo zůstává obestřena tajemstvím.
Citlivá režie Kristiny Kohoutové nechala věrohodně zaznít vtipu i hloubavým myšlenkám. V okamžiku pravdy konfrontuje svou sudbu pět postav. Povrchnější sportovní novinář Julien Portal (Borek Sádlo) prochází přesvědčivým prozřením. Cholerický obchodník s iluzemi mág Rádžapúr (David Chyška) je pod svou extravagantní maskou hodnověrně moudrý i citlivý. V zajetí zjednodušených pravd žijící prezident Delbec (Ivo Hýbl) se stal nejautentičtěji ztvárněnou osobou příběhu. Nadmíru razantně zpodobený svět uklízečky Marie Martinové (Ivana Malatová) dává nejednou zaznít zdravému rozumu. Citově bohatá Laura (Iva Svítilová) se příkladně (a důvěryhodně) vyrovnává s životem navzdory dlouhotrvajícím zdravotním komplikacím. Podobně jako funkční scéna dle návrhu režisérky chladně a odosobněně působí i záhadný doktor S. (Kristina Kohoutová), o to účinněji vyznívá jeho účastenství v závěru hry. Zdařilá inscenace poetické, jemné a zároveň „napínavé“ hry nejen pobaví, ale dává i prostor k zamyšlení nad věčným údělem každého z nás.