Texty: AS 2001, č. 2, .s 38 - 39, Roman Černík.

Na nečtinském zámku uspěli nejmladší

Západočeská přehlídka divadel poezie a uměleckého přednesu s výběrem pro Wolkrův Prostějov pořádaná opět v péči divadelně - pedagogického centra JOHAN se uskutečnila již potřetí v příjemném prostředí výukového centra Západočeské univerzity na zámku v Nečtinách. Podmínky pro úspěšný průběh přehlídky vyšly ze spolupráce IPOS – ARTAMA a katedry pedagogiky ZČU. Byly též vytvořeny finanční podporou Magistrátu města Plzně a Nadace 700 let města Plzně. Zámecké prostory se staly v chladném a nevlídném počasí přeposledního březnového víkendu bezpečným azylem pro téměř stovku přátel krásného slova z Plzeňského i Karlovarského kraje.
Letošní ročník byl, a to patrně nejen v důsledku těžkých chřipek z ledna a února, poznamenán slabší účastí především ve druhé a třetí kategorii sólistů. Zatímco mezi sedmnácti recitátory první kategorie (do sedmnácti let) se zřetelně projevila soustavná práce většiny z nich v literárně - dramatických oddělení základních uměleckých škol, soustavná péče v dramatických kroužcích a klubech při středních školách i „protřelost“ v soutěžích dětské recitace, druhá kategorie byla pro většinu porotců zklamáním. Ani vystoupení ve třetí kategori nedosáhla vysoké loňské úrovně. V první kategorii prorota (Alena Dvořáková, Marek Tomažič a Renata Vordová) měla z čeho vybírat, protože recitátoři nabídli zajímavou dramaturgii i osobitý přednes, i když ten byl někdy oslabován problémy s čistotou výslovnosti a zvládnutím rytmické struktury veršů. Z první kategorie se také rekrutuje většina západočechů pro 44. Wolkrův Prostějov. Laureátkou letošních Nečtin se stala Monika Bryšová z Plzně, jejíž výkon hodnotila porota jako velmi vyspělý a poučený, vystavěný na výborných technických základech. Spolu s Monikou byli navrženi k postupu také Jana Podlipná z Karlových Varů (ve svých textech využila zajímavou stylizaci a dokázala pracovat s pointou, jíž text nabízí) a za pro interpreta případný, zajímavý dramaturgický výběr s patřičným využítím možností textu pojede do Prostějova i Petr Nídl z Ostrova. Po osmi vystoupeních druhé kategorie porota (Alena Zemančíková, Petra Kosová a Aleš Vrzák) s lítostí konstatovala velmi slabou úroveň přednášejících dívek, jež často vycházely z náhodnosti výběru textů a jejich často až naivní interpretací, jež na národní přehlídku rozhodně nestačila. V trojce recitátorek nejstarší kategorie jen plzeňská Hana Handrejchová vystoupila ze stínu průměru svým fyzickým básnictví inspirovaným projevem.
Také inscenací divadel poezie letos bylo méně, což je evidentně důsledek komplikací, jež vznikly v Plzni ztrátou divadla Dialog. Plzeňské soubory musí řešit problémy se zkoušením, hraje se na nejroztodivnějších scénách a úplně zmizela možnost pravidelných možnosti ke vzájemnému setkávání, ke společným diskusím a projektům. Letos se v Nečtinách představily čtyřmi inscenacemi tři soubory. V hodnocení poroty (Alena Zemančíková, Petra Kosová, Marek Tomažič, Aleš Vrzák a Petr Novák) a následných diskusích k jednotlivým představením se objevovalo ústřední téma letošního nečtinského festivalu (časté letos též u sólistů) - téma samoty, osamění mezi lidmi.
Inscenace Zkus být Vladislavem souboru Hop hop z Ostrova (vedeného Irenou Konývkovou), šla, co do předlohy i zpracování tématu, pod možnosti i osobní schopnosti členů souboru. Jako by v jejich práci přežívaly postupy, které se jim osvědčily v dětských letech. Jejich chuť i vnitřní potřeba vyjádřit vlastní pocit a postoj ke světu byla zrazována nedostatkem odvahy k autentickému divadelnímu prožití tématu i pohodlností hledat text, který by jejich téma vyjádřil s patřičnou silou. Jako by zkušební proces byl mělký a zůstával jenom nácvikem. Druhá ostrovská inscenace Bubny v dálce zněj´, stojí na dobrém textu s řadou otevřených možností interpretace, problém je v herectví, které je bohužel jen vnějškové.
Soubor Tyan z Plzně uvedl autorskou montáž nazvanou Je-li toto člověk, míněnou apelativně antimilitaristicky. Dramaturgická, režijní i interpretační práce však zůstala u zobrazení vnější stránky tématu, od scénáře až k choreografii jakoby se soubor spokojil s první evidentní verzí možného zobrazení, inscenace pak je prvoplánová, místo apelu dochází k jakémusi nátlaku na publikum.
Postup na národní přehlídku Wolkrův Prostějov doporučila porota souboru Nadrátkách z Karlových Varů, který s vtipem a citem pro reálie nastudoval expresionistickou jednoaktovku Arnošta Dvořáka Mrtvá, již doplnil o citace z dobových příruček pro vedení domácnosti a o jednu „sovětskou“ scénu Ilfa a Petrova. Dvojici milenec-manžel soubor zaměnil za milenka-manželka, z Mrtvé je pak Mrtvý a inscenace docela pěkně pracovala s prvky dobových erotických symbolů (večerní šaty) a celkovou atmosférou předpokládaných 20. let 20. století. Zbytečně vložená „sovětská“ scéna věc nepatřičně k předloze satirizuje, zatímco repliky Panské z dobových receptářů a reklam dokreslují jednak dobu, jednak „ženský princip“ režijního řešení. Problematická postava Mrtvého, hraného rovněž dívkou, bohužel výše uvedené principy ruší. Přes tyto problémy se porota dohodla, že samo uvedení textu Arnošta Dvořáka a klady jeho zpracování budou i přes nedostatky inscenace přínosem programu Wolkrova Prostějova. (V textu je použito hodnocení vypracované porotkyní A. Zemančíkovou).
Stejně jako v loňském roce se také letos uskutečnila v rámcii tradičního společenského večera neoficiální a otevřená (všemu věku stylu i všem žánrům) soutěž v interpretaci textu Jiřího Wolkra - Poštovní schránka Jiřího Wolkra. Letos organizátoři nabídli k interpretaci pohádku O knoflíku a kominíku. Putovní poštovní schránku získalo uskupení Tyan a jeho přátelé před performerským duetem F.R.K.Č. Společenský večer byl letos doplněn i inspirativním hudebně divadelním show skupiny Vodotrysk. Závěr „poetického mejdanu“ patřil tanci, středomořské rytmy hrála pro recitátory, divadelníky a lektory i organizátory skupina Mediterian.
Třetí ročník přehlídky v Nečtinách prokázal úspěšnost postupně vytvářeného modelu, jež stojí na společném víkendovém pobytu účastníků (recitátorů i divadel poezie, lektorů i řady hostů). Letošní ročník svou organizační úrovní potvrdil, prověřil schopnost organizátorů, i přesto, že je třeba nejen všechny účastníky do odlehlých Nečtin dovézt, postavit v zámeckém sále malou divadelní scénu, připravit ranní dílny – „poetické rozcvičky“ i sobotní společenský večer s Jiřím Wolkrem, pak vše v neděli sbalit, beze zbytku uklidit a odvézt. Velké množství hostů a přátel, kteří se třeba jen na chvíli přijeli podívat, potvrzuje, že se víkend s poezií (a tradičně i změnou času) stává stabilním místem v kulturním kalendáři západních Čech. Už dnes je vidět, že regionální přehlídku se nejen podařilo úspěšně resuscitovat, ale dát jí nový a přitažlivý háv. Další práci budou organizátoři postupně přesouvat do oblastí, okresů i konrétních škol, aby rostla také úroveň samotných vystoupení a divadelních inscenací. Jedním z konkrétních kroků bude obnova cyklu tvůrčích dílen a seminářů, které (vedle již tradičního dramaturgického semináře pro solisty) hodlá zájemcům z řad recitátorů a divadelníků nabízet plzeňský JOHAN.
Roman Černík
PS: V závěrečném „povídacím kruhu“ byl nabídnut nový, samostatný, název pro nečtinskou přehlídku: Wolker 200x? Prostě jo, v Nečtinách! (regionální přehlídka uměleckého přednesu a divadel poezie).