Texty: KOČÍ, Julie: Amatérský charakter romského divadla. In: Tradice českého ochotnického divadla a amatérské divadlo dneška. Sborník, Miletín 2010, s. 80 - 86.

Julie Kočí
Amatérský charakter romského divadla
Romské divadlo v Evropě se v posledních desetiletích vyvíjí především na amatérské bázi. Profesionální romské produkce, které jsou doloženy v historických pramenech se na území Čech a Moravy týkají zpravidla období staršího posledních sto let. Romská profesionální divadla evropského typu vznikla do současnosti pouze tři: jedná se o Divadlo Romen (Moskva 1931), Divadlo Pralipe (Skopje 1985) a Divadlo Romathan (Košice 1992).

Dva klíčové rysy romského divadla v Evropě
1. Etnoemancipační charakter romské divadelní a dramatické tvorby
- Romská kultura v Evropě prochází od počátku dvacátého století procesem svého národního obrození, které se projevuje s kolísající dynamikou. Jeho součástí je také nezbytnost vyrovnat se s faktem, že romská kultura v sobě spojuje dvojí vývojový kontext – orientální a evropský. Pro evropské kultury je charakteristická skutečnost, že divadlo je či bylo v jistých fázích společenského a politického vývoje dané společnosti prostředkem sebeidentifikace, emancipace a národa. V případě romského divadla je jeho etnoemancipační charakter konstantně jedním z jeho určujících rysů.
- Vznik profesionálních romských divadel v uplynulém století koresponduje s kolísající dynamikou romského etnoemancipačního procesu, který se projevuje ve vlnách. Jeho epicentrem je oblast Rumunska a Ruska. Počátek romského etnoemancipačního hnutí je kladen do období dvacátých a třicátých let 20. století, kdy se objevují první významné tendence Romů ke kodifikaci svého jazyka a historie, vytváření literatury v romštině atd. Do tohoto období spadá také založení Divadla Romen, které vzniklo v lednu 1931 v Moskvě.
- V obecné shodě je počátek romského etnoemancipačního hnutí spojován se vznikem International Romani Union (IRU), která byla založena v dubnu roku 1971 v rámci prvního celosvětového Kongresu Romů v britském Chesfieldu. Pořadatelem byl Mezinárodní výbor Cikánů (Comité International de Tsigane) a z českých a slovenských Romů se jej zúčastnili Ján Cibula, Tomáš Holomek, Antonín Daniel a Ladislav Demeter. Jednalo se o představitele českého Svazu Cikánů – Romů, jehož fungování bylo krátce umožněno mezi březnem 1969 a srpnem 1971. Poté činnost Svazu, který byl československým epicentrem romské etnoemancipace, ukončil nástup normalizační asimilační praxe. V rámci chesfieldského kongresu bylo mimo jiné přijato společné etnické jméno Rom, přičemž zástupci Romů vyzvali ostatní národy k jeho respektování. Byla navázána spolupráce s OSN a UNICEF, přijata společná hymna, vlajka atd. Od roku 1971 se IRU schází pravidelně na různých evropských místech.

2. Významová dominance hudební, pěvecké či pohybové složky
- Romské divadlo se v Evropě vyvíjí na principech evropské dramatické a divadelní tradice. V jeho inscenační poetice se však objevují rysy, které odkazují k jeho orientálnímu, staroindickému původu. Specifikem romské inscenační poetiky se zdá být výrazné významové sepětí slova s hudbou, zpěvem a tancem.
- Vliv orientální tradice na romskou inscenační poetiku v Evropě zůstává jednou z klíčových otázek výzkumu dané problematiky.
Kořeny romské divadelnosti – produkce domských hudebníků v Indii
- Žánr kabít, tj. zpívaná indická poezie.
- Produkce domských hudebníků v Indii jsou postaveny na spojení zpívaného slova s hudbou a tancem. Jedná se o dramatický tvar s výrazným hudebně-pohybovým doprovodem. Instrumentální doprovod: zpravidla různé typy bubínků a housle sárangí. Etnologické specifikum: přednes, zpěv a tanec je dominantou žen, instrumentální doprovod zůstává v rukou mužů.
- Výrazně dialogický charakter těchto produkcí.
Romské divadlo ve středověké a novověké Evropě
- Problém pramenů a pojmenování, neboť etnické jméno Rom je v literatuře a pramenech velice mladé. Apelativum Cikán ve všech jeho dalších jazykových modifikacích (Gypsy, Zigäuner, Athingan, Athinganoi, atd.) potom skýtá řadu problémů, neboť není vždy jisté, kdy se jedná o označení etnických Romů a kdy osob, které se v porovnání s majoritou odlišovali vzhledem či životním stylem.
- Prameny (víceméně trestního charakteru) hovoří o Romech, konkrétně o osobách označovaných výše uvedenými apelativy, především v souvislosti s provozováním hudby, zpěvu, tance, akrobacie, krotitelství, medvědářství, kejklířství, kouzelnictví, provazochodectví a s loutkovým divadlem (jehož společenský statut byl až do první poloviny dvacátého století velmi nízký).
- Přítomnost romských hudebníků a bavičů ve službách šlechticů či panovníků.
- Výše uvedené profese jsou charakteristické významnou dávkou teatrality. O tom, jaká byla jejich konkrétní podoba, můžeme však pouze uvažovat buď na základě popisu analogických činností neromských konkurentů (bavičů, jokulátorů, potulných herců atd.) či na základě produkcí domských předků.
Romská divadelnost v tradiční komunitě
Romské orální tvary a lidové obyčeje zahrnují celou řadu dialogických prvků:
- Paramisa – formalizovaná vyprávění
- Bašaviben/Divano – píseň
- Symbolické obrazy
- Lidové obyčeje a svátky – křtiny, svatby, pohřby, klanění se měsíci, pohřbívání basy atd.
Uvedené tvary se vyznačují významnou mírou teatrality, mnohdy svou formou korespondují se žánrem divadla jednoho herce či divadla jako takového. Obsahují dialogické a dramatické prvky, principy dramatizace, personifikace, symbolického jednání atd.
Vznik romských divadel v Evropě
- Vznik romských divadel ve smyslu evropského divadelnictví je záležitostí posledního století. V zásadě lze konstatovat, že koresponduje s vlnami romského etnoemancipačního hnutí ve světě.

1. Romská divadla v Čechách a na Slovensku

Divadlo bratranců Josefa a Františka Kýrových
- Čeští Romové z okolí Strážnice (jižní Morava), 1931–1942, původní hry se zpěvy a tanci. Většina členů zahynula v koncentračních táborech.
- V letních měsících: kapela, nahrávka v brněnském rozhlase (neznámá), výstupy na národopisných slavnostech (zejména v Brně).
- Původní hra Cikánčina věštba, autorem Josef Kýr spolu s Janem Danielem (z Petrova). Hrají v okolí Strážnice.
- V návaznosti na úspěch výše uvedené hry zakládají bratranci Kýrovi spolu s Janem Danielem (z Petrova) soubor s názvem Cigánská omladina, který funguje v letech 1931–1942 v okolí Strážnice. Soubor má 10 – 15 členů. Inscenační poetika klade důraz na hudebně-pěveckou a pohybovou složku.
- Původní hry: Kam lidská vášeň spěje, Cikánčina věštba, Hrob v poušti, Matčin odkaz.
- Jediným členem strážnického souboru, který se vrátil z Osvětimi, je Jan Daniel (z Rohatce), který se v první polovině padesátých let pokusil na tradici navázat a napsal hru s názvem Návrat, kterou sporadicky uváděl s improvizovaným souborem v letech 1951–1956 v okolí Strážnice. Později napsal ještě jednu hru dnes neznámého názvu, pro nezájem souboru ji však již neuvedl a dnes je nezvěstná.

Elena Lacková a Cigánské divadlo
- Elena Lacková zahájila svou divadelní a dramatickou činnost prvotinou z roku 1948 s názvem Cigánsky tábor/Hořící cikánský tábor, hra o třech dějstvích, soubor z amatérů z domovské osady, premiéra v šarišském kulturním domě. V sezóně 1948/1949 zakládá Cigánské divadlo, 22 členů. Zájem ze strany mocenských struktur, romské divadlo politicky i sociálně atraktivní z hlediska stranické asimilační politiky – v sezóně 1949/1950 soubor Cigánského divadla na turné především na severu Čech, celkem 106 repríz.
- Návrat na východní Slovensko, soubor se zvolna rozpadá, na amatérské bázi dlouhodobě neudržitelný. 1950 ještě hra Nový život (volné pokračování výše uvedené hry).
- 1955 Elena Lacková – nové nastudování hry Cigánský tábor/Hořící cikánský tábor se souborem tvořeným amatéry z řad prešovských Romů. Premiéra: prosinec 1955 v Divadle Jonáše Záborského v Prešově.
- 1956 vydává Dilia Lackové prvotinu z roku 1948 pod názvem Cigánsky tábor jako první hru romského autora.
- V dalších letech se Lacková věnuje literární a dramatické tvorbě. Z její dramatické tvorby: aktovky (Ma rozmar tuke o dživipen thovibnaha/Nenič si život žárlením, …Sem Roma sam!/…Jsme přece Romové!) a hry Žužika (rozhlasové nastudování v roce 1988, repríza 1995), Baro primašis Baro/Veľký primáš Baro (dramatizace pohádky pro Divadlo Romathan), Hrbatý Maren (dramatizace pohádky pro Divadlo Romathan či Našade Manuša/Stratení ľudia (hra pro Divadlo Romathan).

Divadlo Romen
- Emil Ščuka a Marta Bandyová.
- Sokolov, při Okresním domě pionýrů a mládeže, fungují: prosinec 1982 – konec osmdesátých let.
- Etnoemancipační tendence proti socialistické asimilační politice.
- Soubor kolem 25–30 členů i s muzikanty, převažuje mládež.
- Dvě původní hry se zpěvy a tanci: Amaro drom/Naše cesta v kombinaci češtiny a romštiny, Ščuka zde použil tradiční písně kočovných ruských Romů. Byl to výraz jeho přesvědčení, že Romy všech subetnických skupin charakterizuje především odlišnost vůči majoritě, zatímco rozdíly uvnitř vlastní etnické struktury jsou nicotné. Dále hra Le bengenca nane pheras/S čerty nejsou žerty, čistě v romštině, výraz sílících etnoemancipačních tendencí.

Divadlo Perumos
- Ján Rusenko, bratr básnířky Margity Reiznerové (v letech 1991–1994 vedla nakladatelství Amari Čhib), emigrace.
- Autorský inscenační tvar na principu pásma, inspirace tradiční orální formou (paramisa, bašaviben, lidové obyčeje), odraz v celkové struktuře (inspirace tradiční formou se odráží v komplexní struktuře – od hudební složky přes dramatickou až po výtvarnou).

Divadlo Romathan
- Vznik květen 1992 v Košicích, působení převážně Košice a Prešov, ale zájezdově po celém Slovensku i jinde v Evropě.
- Založení divadla bylo možné na základě polistopadových politických změn, vzniklo jako výraz etnoemancipace slovenských Romů.
- Divadlo Romathan = platforma komplexního kulturně-společenského vývoje slovenských Romů.
- Důraz na oboustrannou kultivaci jazyka – romského i slovenského, užití konkrétního jazyka v závislosti na inscenačním záměru.
- Původně amatérský charakter divadla pod vedením manželů Jána Šilana (dlouholetý ředitel a režisér prešovského Divadla Jonáše Záborského) a Daniely Hivešové-Šilanové (několik let vedla prešovský romský soubor Romane čhaja le čhavenca, z něhož přišli do divadla jeho první členové, mezi nimi Marián Balog a Milan Godľa).
- Společně s divadlem zřízena Střední umělecká škola v Košicích, úzká spolupráce s divadlem, v čele Gejza Adam, výuka řady romských umělců. Romština byla jedním z maturitních předmětů, po roce 1997 první absolventi – vliv na profesionalizaci divadla.
- V letech 1992–1997 ředitelkou Anna Koptová (romská novinářka a poslankyně), od roku 1997 až dosud Karol Adam (houslista a dirigent).
- Pod vedením Jána Šilana prošlo divadlo procesem profesionalizace. V jeho jádru se vyprofilovali tvůrci jako Milan Godľa (dramaturg, dramatik), Marián Balog (režisér, dramatik), Soňa Samková (režisérka, dramatička) či Ondrej Ferko (skladatel).
- Ve fungování divadla existovala tato úskalí: konstantní nedostatek financí, malý zájem majoritních (ekonomicky stabilních) diváků a absence dramatické literatury v romštině – tzn. neustálé hledání témat a možných dramatizací.
- Významné inscenace a autorské osobnosti Divadla Romathan: Than perdal o Roma/Miesto pre Rómov (prosinec 1992), zakládající inscenace, dramatická freska Daniely Hivešové-Šilanové z historie a orální tradice Romů s využitím textů Margity Reiznerové, Vlado Oláha a Dezidera Bangy, režie Ján Šilan.
- Soňa Samková, herečka, dramatička, režisérka. Autorské texty: Muraďi luľuďi/Zvädnutá ruža (režie Juraj Svoboda), Anjeli, Adam a Eva – autorská pohybová kompozice, Jagalo kamiben/Plameň lásky (režie Soňa Samková), Džiďi lavuta la Cinka Pannakeri/Čarovne husle Panny Cinkovej (režie Soňa Samková). Důraz na temporytmus inscenace, střídání expresivních a lyrických pasáží.
- Milan Godľa, herec, dramatik, dramaturg. Autorské texty: Butdžanľi fajtica/Prešibaná rodinka (režie Marián Balog), Romani hakaj/Rómsky zákon ve spolupráci s Mariánem Balogem (režie Marián Balog).
- Marián Balog, herec, dramatik, režisér. Autorské texty: Sudbakere bara/Kamene osudu autorství ve spolupráci s Milanem Godľou (režie Marián Balog). Důraz na významovou jevištní zkratku, prvky exprese i karikatury, „antiiluze“.
- Karol Adam, houslista, dirigent, ředitel divadla, autor hudební složky většiny inscenací. Ta v rámci inscenační poetiky Divadla Romathan výrazně dominuje, její vliv je významotvorný a vzniká jako organická součást inscenace. Vzhledem k tomu je autorský podíl Karola Adama na každé z inscenací nezanedbatelný.

2. Romská divadla ve světě

Divadlo Romen
- První známé romské divadlo, vzniklo roku 1931 v Moskvě.
- Kořeny divadla v činnosti romských chórů, které působily v průběhu 18. a 19. století zejména v Moskvě a Petrohradě. Řada prvních herců pocházela z rodin umělců aktivních v rámci uvedených chórů.
- V lednu 1931 vzniká v Moskvě romské divadelní studio s názvem Indo – Romen, řediteli jsou židovští aktivisté Moishe Goldblat a Semen Bugachevsky. V prosinci 1931 uvádějí zakládající inscenaci s názvem Život na kolech, autorem Alexander Germano (kmenový autor). Po této inscenaci divadlo přejmenováno na Divadlo Romen, prvním ředitelem se stal Ivan Rom Lebeděv. (Současným ředitelem je Nikolai Slichenko.)
- Většina minoritních divadel v SSSR zrušena, zatímco Divadlo Romen založeno. Oficiálním důvodem bylo uchovat autentickou kulturu Romů, ale ve skutečnosti šlo o záměr socialistické asimilační politiky.
- Romská kultura v rámci poetiky Divadla Romen unifikována, Rom prezentován především jako ruský občan, ohled na subetnické rozdíly nulový. Romové samotní se většinou identifikují s tímto „kultem“. V současnosti existuje v Rusku ambivalence romských umělců a intelektuálů: na jedné straně sebeidentifikace s naznačenou poetikou, na straně druhé etnoemancipační tendence, vymezování se.
- Poetika Divadla Romen založena na romantizujícím východisku, jehož kořeny lze hledat v rámci děl jako např. Puškinovi Cikáni či Makar Chudra Maxima Gorkého, stejně jako ve východiscích sovětské socialistické a asimilační politiky. Výsledkem je poetika, která Romy v Rusku charakterizuje především jako baviče, producenty velkolepých show, jejichž dominantou je zpěv a tanec – jejich sepětí s tradiční strukturou je přitom otázkou. Divadlo Romen vytvořilo svébytný fenomén tance ruských Romů, který se od tradiční formy významně odchyluje.
- Mnoho z inscenací realizováno opakovaně nebo se hrají po mnoho let.
- V období SSSR inscenační důraz na motivy kolektivizace a asimilace, po rozpadu SSSR citelný obrat k otázkám vlastní tradice. Řada kontroverzí mezi samotnými romskými tvůrci a intelektuály.
- Významné inscenace: Život na kolech (1931, Alexandr Germano), Cikáni (1935, podle Puškina Alexandr Germano) a Horká krev (1956, Ivan Khrustaljov).
- Dále hojně uváděna Carmen (P. Merimée – G. Bizet) či Krvavá svatba (F. G. Lorca).
- V roce 1976 moldavský film s herci Divadla Romen O Roma džan upre/Cikáni jdou do nebe, J. Doga a E. Lotjanu, předlohou novela M. Gorkého Makar Chudra, později inscenační adaptace filmu, opakovaně uvedena.
- Významné osobnosti Divadla Romen: Alexander Germano, Ivan Rom Lebeděv, Vera a Zina Ilinskaja, Nikolai Erdenko, Vladislav Demeter, Olga Demeter-Charskaja, Naděžda Demeter, Nikolai Slichenko.

Divadlo Pralipe
- Založeno ve druhé polovině osmdesátých let v makedonském Skopje.
- Hlavní osobností Rahim Burhan, soubor tvořen zhruba osmi až devíti herci.
- Publicita zejména v první polovině devadesátých let, autorské inscenace reflektující válečnou zkušenost makedonských Romů.
- Na pozvání Roberta Ciulli přesun do Mülheim an der Ruhr, do Theater an der Ruhr. Důvodem neutěšená ekonomická situace divadla v Makedonii, v Německu podpora ze strany regionálních institucí.
- Výrazná výtvarná stylizace inscenačního tvaru, důraz na významové sepětí výtvarné a hudebně-dramatické složky. „Antiiluze“. Režijní experimentace s divadelně historizujícími principy.
- Významné inscenace (zpravidla autorské adaptace světové klasiky nebo zcela autorské tvary, dominuje téma války): Matka Kuráž (B. Brecht), Krvavá svatba (F. G. Lorca), Romeo a Julie z Mostaru, Kosovo mon amour, Inkoust pod mou kůží (multimediální projekt).
- V roce 2001 vystoupilo divadlo v Praze v rámci festivalu Khamoro.
Romští dramatici v Čechách
Jozef Fečo
- Géňa a Béla, libreto opery, bilingvní, popis a dialogy v češtině, zpívané party v romštině, nerealizováno.
- Pasák a jeho svět aneb patnáct krutých pravd, v roce 2001 realizováno pod názvem Zloděj a jeho svět souborem Čhavorikani luma, který vede Olga Fečová v Mělníku.
- Prorok, zázračné dítě, nerealizováno.
Kristian Drapák
- Pohádka o krásné Dčaře a Kalovi

Výběr z literatury a pramenů:
BRIGGS, G. W. The Doms and thein Nera Relations. Mysore, 1953.
GLACNER, F. Historie cikánského (romského) divadla na území dnešní ČSSR. MS, diplomová práce, Brno : Knihovna Muzea romské kultury v Brně, 1975.
HÜBSCHMANNOVÁ, M. Domští hudebníci v Indii. In Romano džaniben IV, 1997, č. 3–4, s. 11–25.
HÜBSCHMANNOVÁ, M. Fečo Jožka – Géňa a Béla. In Romano džaniben IV, 1997, č. 3–4, s. 165–170.
KABELOVÁ, R. Divadlem k romství. Diplomová práce, Praha : MS, 2004.
KOČÍ, J. Z indických kořenů k Divadlu Romathan. Diplomová práce, Praha : MS 2007.
LACKOVÁ, E. Cigánsky tábor, Praha 1956.
LACKOVÁ, E. Ma rozmar tuke o dživipen thovibnaha. In Lačho lav, 1990, č. 2, s. 14–16.
LACKOVÁ, E. …Sem Roma sam! In Lačho lav, 1990, č. 4, s. 18–23.
LACKOVÁ, E. Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, Praha 2002.
LEMON, A. Between Two Fires, Gypsy Performance and Romani Memory from Pushkin to Postsocialism. Duke University Press, 2000.
LEMON, A. Hot Blood and Black Pearls: Socialism, Society, and Authenticity at the Moscow Teatr Romen. In Theatre Journal,1996, Vol. 48, No. 4, pp. 479–494.
PAVIS, P. Divadelní slovník, Praha 2003.
Základní pojmy divadla – Teatrologický slovník. Praha : Libri, 2004.
Rozhovor Mileny Hübschmannové s Emilem Ščukou 8. 2. 1983 v Sokolově. MS, Seminář romistiky při Ústavu jižní a centrální Asie FF UK Praha.

Mgr. Julie Kočí je interní doktorandkou Katedry Divadelní vědy FF UK.