Texty: AS 2001, č. 2, s. 37 - 38, Vítězslava Šrámková.

Východočeská divadla poezie

V královéhradeckých Jesličkách, divadélku patřícímu ZUŠ Na Střezině, se v úterý 27. března uskutečnil každoroční divadelně poetický maraton. V jednom dni se představilo devět souborů, a protože se v současnosti desetiminutovky příliš nenosí, představila se pouze dvě krátká představení, zatímco tři byla dlouhá okolo hodiny. Domácí „Jesličkové“ soubory nebyly v početní převaze, vystoupily pouze čtyři, ale zato jejich pořady měly výrazný záměr i uměleckou ambici. Z ní snad nejvíce slevil soubor ZUŠ z Ledče nad Sázavou. Šest patnáctiletých dívek se na scéně ve velmi nevynalézavém aranžmá (rozesazeny na židlích, vstávaly při přednesu) snažilo o bezprostřednost v textech své pedagožky. Napsala jim je „na míru“. Jistě v mnohém vyjadřovaly jejich pocity (především postižením probouzející se erotičnosti), místy dokonce ani nepostrádaly jistý vtip, ale především šlo o veršovánky značně neumělé, plytké a banální. Neumožnily děvčatům skutečně autentický projev, ale pouze jakýsi povrchní generační výraz. Erotika jistě –náctileté zajímá především, ale to neznamená, že je pro ně snadné erotické texty interpretovat, zvláště jde-li o projev, v němž mimoslovní prostředky v obecné rovině pouze potvrzují či polopatisticky doslovují situaci obsaženou slovy. To byl trochu také problém dvojice interpretů (přednašečsky velmi dobře disponované dívky a poněkud bezradnějšího hocha) ve Francouzské galantní poezii ZUŠ Vysoké Mýto. Erotické téma nechybělo ani ve Whitmanově Chvíli přirozenosti, kterou se šesti pány kluky z Jesliček připravila Ema Zámečníková. Šlo o krásně metaforické i vtipné vyjádření různých podob počínajícího mužství i mužnosti. Výkony jednotlivých interpretů zdaleka nebyly všechny dokonalé, ale byly výrazně individualizované, aktivní, s touhou prosadit se, a tím i překvapivé a zajímavé. Pohybové aranžmá nebylo náhodné, ale významotvorné a výtvarně pojaté zároveň. I využití živé hudby, práce s nástroji a rytmem bylo vrstevnaté a bohatě obdařené smyslem. Tuto inscenaci porota nominovala k postupu na Wolkrův Prostějov. Čtyřicetiminutová etuda žáků téže režisérky vznikla na základě poetistického dramatického scénáře A. Hoffmeistra Park. Nápadité kostýmy, divadelní zpracování prostoru, svícení a do jisté míry i přednes některých interpretů činily z inscenace v řadě momentů divadelní zážitek. Chvílemi jako by ožívaly fotografie dávných inscenací Honzlových a Frejkových. Problematická ovšem byla jistá nedramatická neproměnnost rytmu, tempa, dynamiky. Postupně se jednotlivé efekty daly očekávat a nepřekvapily, takže celkový dojem a divácký účin byly slabší.
Cenné především z dramaturgického hlediska bylo pásmo vězeňské poezie 40. a 50. let, které nastudoval soubor jilemnického gymnázia vedený profesorem J. Aubrisem. Mělo především nepopiratelnou poznávací a osvětovou hodnotu.
Inspirace irským humorem O´Henryho byla patrná ze čtyř drobných textů P. Maška, které souboreček trutnovského gymnázia rozehrál pod názvem Láska není svatá do několika scének s parodickými sekvencemi. Zatím však byly jen lehce nahozeny, postrádaly výraznější pointy a místy i přesvědčivost. Z čísel přehlídky, která nenahlížela svět poněkud drsnějším pohledem lehce absurdního a výsměšného humoru, byla nejpotěšitelnější drobná kolektivní inscenace další skupiny z Jesliček, která pod supervizí Antonína Fendrycha připravila několik drobných textů Pavla Trauba. Humor textu byl dobře zvýrazněn nápaditě stylizovaným projevem slovním i pohybovým. Lomikel na dlásnech a jiné zádrhele originálního a extravagantního satirika a parodika T.R. Fielda, který kromě boha kanálů vymyslel i svébytný kmen Krhútů, v podání Turnovského divadelního studia nezapřely loutkářský původ režisérky Romany Zemenové, členky Čmukařů. Byly zajímavé a víc i přesněji domyšlené scénicky než přednesově.
Další „jesličkovskou“ skupinou, která se na přehlídce představila, byla Dospělá embrya, vedená Janem Dvořákem. Předpokládám, že byť byl v programu psán jako tvůrce až na druhém místě za kolektivem, je hlavním autorem literárního kabaretu s názvem Zastavení zakázáno, parkování povoleno a s podtitulem Prepostmodernistická demonstrační revue s využitím veršů Josefa Hiršala. Hlavní inspirací tedy byly hojně citované i recitované jeho parafráze slavných českých básníků – Párkaři. Kabaret nepostrádal vtip a ironii, měl však rezervy v práci a temporytmem celku. I s touto výhradou však porota doporučila tento exemplář vzácné žánrové odrůdy současného amatérského jeviště do širšího výběru na Wolkrův Prostějov.
Vítězslava Šrámková